„Lumbálka“ jako strašák? Není třeba se bát, nejde o šťourání v mozku jehlou, říká neurolog

„Lumbální punkce je laicky řečeno odběr mozkomíšního moku (likvoru), pomocí kterého dokážeme často zjistit nebo potvrdit, zda má pacient infekci nervového systému, či nějakou jinou nemoc. Lumbální punkce se primárně používá pro diagnostiku, ale také ji lze použít jako terapii, kdy můžeme aplikovat léky do oblasti likvorových cest. Odběr mozkomíšního moku se dělá pomocí vpichu do páteřního kanálu v oblasti dolní bederní páteře,“ vysvětlil Blesk Zprávám doc. MUDr. Tomáš Uher, Ph.D z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN.

doc. MUDr. Tomáš Uher, Ph.D z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN | ula

Lumbální punkce je standardní medicínská metoda, která se provádí prakticky denně více než století hlavně na neurologických ale i jiných pracovištích. Častým důvodem doporučení vyšetření mozkomíšního moku je podezření na infekci nervového systému, například na klíšťovou encefalitidu nebo boreliózu. Dalším častým důvodem vyšetření je podezření na různé autoimunitní nemoci, jako například roztroušená skleróza.

„U těchto ale i celé řady jiných onemocnění nám k diagnostice nestačí zobrazovací vyšetření jako CT (výpočetní tomografie) nebo MR (magnetické rezonance) mozku nebo laboratorní vyšetření krve. Vyšetření mozkomíšního moku je nedílnou součástí diagnostiky těchto onemocnění. Další indikací lumbální punkce je měření tlaku mozkomíšního moku, který může být někdy zvýšený a může způsobovat bolesti hlavy, poruchy zraku a další symptomy,“ říká MUDr. Uher

Lumbální punkce se také používá k terapii, kdy do mozkomíšního moku může aplikovat látky určené k léčbě některých nádorových nebo autoimunitních onemocnění.

Roztroušená skleróza | Profimedia

Lidé se podle lékaře nemusí bát, že by jim odběr mozkomíšního moku nebo-li likvoru nějak uškodil.

„Lidé mají v průměru 150 mililitrů mozkomíšního moku, většinou při vyšetření odebíráme do 10 mililitrů, ale v určitých případech lze odebrat až 20-30 mililitrů. Dospělý člověk v průměru vytvoří kolem 400-600 mililitrů mozkomíšního moku za den. Likvor se hlavně za den asi třikrát obmění, stále se tvoří nový a nový, takže lidé nemusí mít obavy, když se pár kapek odebere,“ uvádí Uher.

Lumbální punkce už není takový strašák jako před lety | Profimedia

Před punkcí byste měli lékaře ujistit, že neberete léky ovlivňující srážlivost krve. Před zákrokem je také vhodné u praktika či neurologa absolvovat odběr krve k vyšetření srážlivosti krve. „Také je nutné absolvovat zobrazovací vyšetření mozku pomocí CT nebo MR nebo oční vyšetření k vyloučení expanzivně se chovajícího ložiska v mozku, respektive k vyloučení nitrolební hypertenze,“ radí lékař.

Odběr krve | Pavel Ryšlink

Lumbální punkce probíhá vsedě nebo vleže, podle preferencí pacienta a lékaře. Pacient by měl během několikaminutového vyšetření setrvat v klidové poloze, bez pohybu, a měl by být shrbený, aby měl lékař více prostoru k zavedení jehly.

 „Před zákrokem je lepší hodně pít, jako před odběrem krve. Před zákrokem je vhodné být na lačno alespoň 2 hodiny, protože s odběrem moku se zároveň ještě odebírá krev ke zhodnocení hladiny cukru. V akutních případech se ale vyšetření dělá bezodkladně i u pacientů, kteří nelačnili. Hlavní je, aby člověk nebyl ve stresu a byl uvolněný, svaly mají pak nižší napětí, pacient se lépe ohne v bederní oblasti, a my máme větší prostor hledat místo pro vpich,“ radí lékař.

Zřídka může nastat problém s lokalizací správného místa vpichu u lidí, kteří mají nadváhu, těžkou skoliózu, nemohou se dostatečně vyhrbit anebo jsou po operaci bederní páteře. V tomto případě někdy může pomoci radiolog a odběr moku se dělá pod kontrolou zobrazovacího vyšetření.

Lumbální punkce už není takový strašák jako před lety | Profimedia

Lékař zároveň potvrzuje, že lidé, kteří přichází na lumbální punkci, bývají často vyděšení a netuší, co je čeká.

„Lidé si myslí, že jim budeme píchat injekci do míchy nebo přímo do mozku. Samozřejmě jim vysvětlíme, že se jehla zavádí do míšního kanálu v dolní části bederní oblasti, kde už není mícha. Lidé se tedy skutečně nemusí bát, že je budeme píchat do hlavy, stejně tak je prakticky vyloučené, že by mohla být poškozena mícha,“ vysvětluje neurolog.

Lidé se také nemusí obávat, že by byl zákrok velmi bolestivý. „Je to individuální, někdo řekne, že necítí nic, další cítí mírné štípnutí, někdy i mírný tlak. Může se stát, že se jehla dotkne kořene nervů, to může způsobit brnění, nebo vystřelení mírné bolesti do nohou, ale to hned ustane,“ uklidňuje MUDr. Uher a dodává, že lidé jsou někdy po lumbálce překvapení a přirovnávají odběr likvoru k odběru krve. Zároveň jsou lidé překvapení, protože čekali, že bude zákrok mnohem horší.

Atraumatická jehla (vpravo) a tradiční jehly k lumbální punkci | ula

V současnosti se používají tzv. atraumatické jehly, které jsou tenčí a mají jiný tvar než klasická jehla. Atraumatická jehla také významně snižuje riziko vzniku možných nežádoucích účinků po punkci, jako je bolest hlavy,“ přibližuje lékař rozdíly.

Atraumatickou jehlu ovšem nehradí pojišťovna. Za cca 300-350 Kč si ji musíte koupit v lékárně. Podle Uhera však lidé vždy volí raději atraumatickou jehlu než klasickou, i přes to, že jehla není proplácená pojišťovnou.

Atraumatická jehla, která se používá k lumbální punkci, pojišťovna ji ovšem nehradí | ula

S tím souvisí i to, že na internetu se dočtete, že po odběru mozkomíšního moku musíte bez hnutí ležet 24 hodin.

„Tak to už není. K tomu se přistupovalo kdysi, když ještě nebyly atraumatické jehly, člověk musel ležet 24 hodin v nemocnici na pozorování. Nyní si po odběru s použitím atraumatické jehly poležíte půl hodinu až hodinu, Pokud to nevydržíte, můžete půl hodiny na břiše a pak půl hodiny na zádech. Ani v případě použití klasické jehly už nemusí člověk ležet celý den, doporučují se čtyři hodiny,“ uklidňuje MUDr. Uher. Po odpočinku může jít pacient domů, ale po zákroku se doporučuje relativní klid, tedy žádná těžší fyzická námaha. Další den je režim pacienta podle aktuálního stavu. Když se pacient cítí dobře, žádná omezení nejsou. V případě použití klasické „traumatické jehly“ se často doporučuje hospitalizace 24 hodin.

Lymská borelióza pod mikroskopem | Profimedia

Na internetu se lze také dočíst o tzv. postpunkčním syndromu. Ten může nastat, když je snížený tlak likvoru v likvorových cestách. „Po zákroku totiž vzniká v tvrdé mozkomíšní pleně malá dírka, zvláště po klasické jehle, kterou může unikat mok do měkkých tkání mimo likvorové cesty. Z toho vzniklý snížený tlak mozkomíšního mohu může způsobit, že člověka bolí hlava a není mu dobře,“ přibližuje lékař. V tomto případě je podle něj dobrá trpělivost, člověk by měl co nejvíce ležet a bolest do pár dní odezní. Pomáhají i klasické léky proti bolesti.

„Postpunkční bolest hlavy typicky vymizí nebo se výrazně zlepší vleže. Zřídka se stane, že bolest hlavy je silná a běžné postupy nefungují, v tom případě se odebere krev a aplikuje se do místa vpichu k vytvoření tzv. krevní zátky, která zabrání dalšímu úniku moku, ale k těmto případům dochází výjimečně,“ říká lékař. Mezi další možné vedlejší účinky lze počítat mírnou bolest zad v místě vpichu.

Co je postpunkční syndrom? (ilustrační foto) | Pixabay.xom

Možná si přečtete i radu, že si máte vzít na lumbální punkci kofeinový nápoj.

„Traduje se, že kofein zvyšuje produkci mozkomíšního moku. V každém případě může posílit účinek běžných analgetik. Doporučení je proto individuální. Moku se sice tvoří dost i bez kofeinu, ale doporučení kávy po zákroku většině lidí udělá přinejmenším radost,“ vysvětluje MUDr. Uher.

Odborník ujišťuje, že lumbální punkce skutečně nemusí být takový strašák, jak se říká. „Pokud se bojíte, máte pochybnosti, nechte si vše před zákrokem od lékaře vysvětlit, abyste věděli, co se bude dít,“ uzavírá MUDr. Uher.

Káva | Profimedia