Farský pro Blesk o stáži v USA, nehodě na lyžích i postu eurokomisaře. Pavlovi na Hradě pomáhat nebude!

Od Vašeho návratu z USA uběhlo půl roku, je to pro Vás stále čerstvé?

Je, a to i proto, že už mi naskakují i takové ty vzpomínky na sociálních sítích. Hodně na to vzpomínají i děti doma.

Vy jste hodně často zmiňoval, že jste tou stáží rodinu vlastně získal zpět. Jak to teď u Vás doma tedy vypadá?

Od pondělí do středy jsem zpravidla doma v Semilech. Děti tedy ráno vezu do školy a školky, poté mám home office a večer spolu zasedáme k večeři. Dva dny jsem tedy fyzicky v Praze, protože bez toho to úplně nejde. Mám teď ale s dětmi opravdu hezké období. Je jim 6, 8, 14 a 15, takže jsou navíc každé jiné. A byť jsem si myslel, že já jim mám hodně co dát, dostávám od nich daleko více.

Vyčítáte si občas, že jste do USA vyrazil, nechal rodinu samotnou?

Rodina byla se mnou, jinak bych tam nikdy nejel. Přesto to výrazně ovlivnilo moje rozhodování, protože jsem do toho zatahoval čtyři děti a manželku. Ve finále jsem si totiž vybíral mezi Sněmovnou, rodinou a stáží, nejenom mezi Sněmovnou a stáží.

A jak to Vaše děti i manželku vlastně ovlivnilo?

Děti mají teď ten svět daleko větší, posunuly se v uvažování. Už je pro ně představitelné, že půjdou studovat a sbírat zkušenosti dál do světa. Nejstarší se tam na léto dokonce na chvíli vrací. Přijde mi, že asi to nejvíc, co jim to mohlo dát, je ta svoboda. Nedávno jsem četl hezkou knížku Zítra bude líp od paní Zdeny Kaprálové. Popisuje příběh své rodiny a první republiku. A já jsem si nad tím uvědomil, jak jsme i tehdy byli daleko kosmopolitnější a jak ty umělé hranice v Evropě od té doby zbytněly vlivem komunistů a dalších konfliktů. Jsem tedy rád, že moje děti jsou svobodnější. A byť to nejspíš znamená, že třeba jednou nebudou bydlet v sousedství, jako bydlí moji bratři i rodiče, tak to bude jejich svobodné rozhodnutí.

Loučení Jana Farského (STAN) poté, co složil poslanecký mandát (15. 2. 2022). | Blesk:Jakub Poláček

Přestože děti byly s Vámi, tak tu ale právě zůstal zbytek rodiny. Neměl jste o ně strach poté, co vypukla válka na Ukrajině?

Moje rodina se k tomu postavila velice hezky, u mých rodičů dodnes žije ukrajinská rodina, které poskytli ubytování. Moji bratři s kamarády zase ochotně pomohli připravit náš - v tu chvíli opuštěný - rodinný dům pro ubytování osmi uprchlíků z Ukrajiny. Přiznám se, že první dny byly šokem, protože jsem nevěřil tomu, že Putin rozpoutá konvenční vojenský konflikt v Evropě s tanky, zákopy, pozičním bojem a bitvami po ulicích moderních měst. Tomu jsem nevěřil, to přiznávám na rovinu, ale zároveň jsem neměl obavu, že by zaútočil na státy NATO.

Takže jste třeba neuvažoval o tom, že byste se kvůli tomu vrátil do Česka? Kde navíc vedle konfliktu bylo několik dalších problémů.

Já jsem se párkrát vrátil, ale vždycky jenom na krátkou chvíli, když to bylo opravdu potřeba. Ono téma té mé stáže bylo společná evropská obrana, obranyschopnost Evropy a potřebné změny v rozhodování pro větší akceschopnost. Vlastně se tato témata přetvořila útokem na Ukrajinu z akademických na reálná, mohl jsem tak studovat dále, co jsem vlastně chtěl, a prohlubovat si v tom znalosti. Netrpím navíc pocitem spasitele, bez kterého by se to neobešlo a zhroutilo. Na začátku mě sice návrat napadl, ale to byla opravdu jen chvilková věc. Zároveň platilo, že jsem tam byl s rodinou, a kdybych se vrátil, tak bych opět zasáhl do jejich života.

Farský: Nebyl jsem odříznutý, ve vedení mě kolegové chtěli dál

Přejdu k tomu, jak Vás stáž ovlivnila politicky. Nemá to vliv na to, jak na vás nahlížejí Vaši voliči? Neztratili ve vás důvěru?

Samozřejmě to vliv mělo a má, bylo to nepříjemné a nebyl to vůbec můj plán. Mým plánem bylo, aby se to zkombinovalo, že to zkrátím na půl roku a ty zkušenosti, které získám, hned využiji po návratu. To se nakonec ukázalo jako nemožné.

A zůstal jste podle Vás tváří hnutí STAN?

To já vůbec nedokážu posoudit. Samozřejmě když člověk odjede z Prahy, tak odejde i z těch světel reflektorů, ale nemám pocit, že bych třeba mezi kolegy ztratil svou pozici. Spíše na mě té práce nakládají i více, což opět kolikrát znamená dělat na úkor rodiny.

Premium

Farský ze STAN pro Blesk po návratu z USA: Žiju z úspor, odmítám nabídky a láká mě Brusel!

Nemusel jste si dělat rešerši, co se během Vaší stáže vlastně v ČR dělo?

Tak já jsem nebyl úplně odříznutý. A vlastně mi trošku pomáhal i ten devítihodinový rozdíl, protože než se ke mně začaly dostávat ty věci a kauzy, tak už to nebylo tolik zatížené emocemi, ale řešila se realita. Tím jsem vlastně ušetřil i čas. Svět už je dost propojený, takže jsem byl mnohokrát online a účastnil jsem se předsednictev i celostátních výborů.

Je tohle i důvod, proč jste zůstal ve vedení STAN?

Ano. Já jsem svůj osud se STAN spojil v roce 2017, když se rozpadla koalice s lidovci a hledal se někdo, kdo bude mít dostatečně sebevražedné sklony a postaví se do čela samostatné kandidátky STAN s podporou 1,9 % voličů. Byla to pro mě zajímavá výzva a věřil jsem, že STAN patří do Sněmovny. A ono se to podařilo. Kampaní, setkáváním a nábojem jsem motivoval mnoho lidí ke vstupu do STAN - a k těm lidem jsem cítil odpovědnost. Na sněmu jsem kandidoval na místopředsedu a kolegové mi důvěru vyjádřili nejvyšším počtem hlasů, což mě potěšilo. A zavázalo.

Místopředseda hnutí STAN během rozhovoru pro Blesk Zprávy (30. 3. 2023) | Blesk:Jakub Poláček

STAN má za sebou rok plný kauz, došlo třeba k nějaké interní prověrce? Rozhýbalo se něco, aby byl už klid?

Tak bylo to hrozně nepříjemné a ten tlak byl obrovský. Vím, že jsme mnoho věcí přenastavili. Máme daleko přísnější pravidla pro přijímání jakýchkoliv darů než kterákoliv jiná strana - dokonce kterýkoliv dar, u kterého by byla nějaká i šelest pochybnosti, tak jsme vraceli. Bylo to opravdu velice těžké. To, co ostatní strany zvládly ve svém dospívání v průběhu 10 let, my jsme prostě nahromadili do jednoho roku.

A oslabilo to třeba obecně hnutí ve vnímání veřejnosti, ale třeba i ve vládě?

Tak nejlépe, kde můžete vidět, jestli nás to oslabilo, jsou volby. Ty proběhly jen jedny, a to komunální, kde jsme sice podali méně kandidátek, ale z hlediska úspěšnosti jsme na stejné úrovni jako minule. Máme tak zdravý regionální základ. Co se týče vlády, tak tam to bylo také náročné, protože najednou musela vláda řešit další potíže, kterých nemá už tak vůbec málo. Musím ale ocenit, že koalice držela při sobě a nezneužívala to z mého pohledu k nějakým vnitřním bojům.

Platí to pro všechny strany? Nebo to někdo třeba více dřelo?

Nejsem ve vládě, tak neznám detaily.

Ale jste ve vedení strany, tak se k Vám něco dostat mohlo?

Něco takového se ke mně nedostalo.

O výzvě pro Rakušana i nehodě Peckové

Ještě bych se tady zastavila u pana Víta Rakušana. Jeho hlava byla na špalku asi nejvíce - a nyní se tam vrací kvůli České poště. Jak se na tu kauzu díváte vlastně Vy?

Já jsem rád, že to řeší. Českou poštu dlouho nikdo neřešil, ale on i za cenu toho, že to bude nepříjemné, přistoupil ke koncepčním změnám. Pošta je unikátní a nenahraditelná v tom, že jestli má kdy dojít k digitalizaci, tak je v mnoha případech tím nejbližším místem ke státu v obcích a může pomáhat lidem, kteří si nebudou vědět rady. Je nutné přenastavení pošty, protože kolem se změnilo hrozně moc, ale ona se místo toho soustředila na náhrady, jako je prodávání plyšáků či pojištění, což bylo až nedůstojné…

Přeruším Vás, tomu všemu já rozumím, ale mně spíše jde o to, zdali v tom, co se děje, nevidíte třeba problém pro hnutí a pana Rakušana.

Jak znám pana Rakušana, tak věřím, že v tom uspěje a dočkáme se výsledků ještě před sčítáním hlasů ve volbách. A dostane se to z toho děsu a emocí, které z toho zcela přirozeně vyběhly kvůli výpovědím a zavírání poboček. Pošta bude fungovat jinak, ale zároveň víme, že bude fungovat ještě příštích 10 i 30 let, ale už nebudeme kulminovat několikamiliardovou ztrátu každý rok. Myslím, že lidé nás nevolili proto, abychom jim lhali a říkali, že se nic nemusí měnit, ale že nás volili proto, abychom řešili problémy.

Vy jste nedávno zavzpomínal na svou nehodu na lyžích v Alpách poté, co se v podobný čas zranila hejtmanka za STAN Petra Pecková. Jaké bylo si na to opět vzpomenout?

Ono to vyšlo tak, že já jsem tu nehodu měl před 13 lety 16. března a Petře se to stalo 15. března. Petra je neskutečná bojovnice, hned další týden už byla na setkání s občany. To mně úplně umožněno nebylo, protože jsem 14 dní ležel v nemocnici, než mě převezli do nemocnice v Semilech, kde jsem byl ještě další dva měsíce úplný ležák, pak měsíce na vozíčku. Měl jsem přeci jenom roztříštěné obě stehenní kosti a utržené koleno, které zůstalo jen na jednom vazu, tak toho bylo hodně na opravování.

Hejtmanka Pecková je po operaci: Ošklivý úraz při lyžování v rakouských Alpách!

A jak jste na tom nyní?

Trvalo mi rok, než jsem se dostal zpátky na nohy, ale dneska už následky pozná jen ortoped. Když chodím, tak trošku kulhám, ale snad opravdu jen minimálně. Hrozili mi amputací nohy, což jsem je přemluvil, ať nedělají. Chtěl jsem ještě s dětmi někdy do hor. Nakonec to dopadlo dobře a já si můžu kdykoliv vzít batoh a vyrazit. Každý krok považuji za dar.

Lyžujete?

Ano. Lyžoval jsem hned dva roky potom, ale radši jezdím s menšími dětmi, vůbec mi nechybí ta rychlost. A když vidím sněžné dělo, tak si na tu nehodu vzpomenu a zpomaluji.

Na Hrad Farský nepůjde, přednost dá Evropské unii

Vrátím se ještě k politice a k tomu, jaké máte plány do budoucna. Mohl byste nám okomentovat, jak jste zareagoval na nabídku pana prezidenta Petra Pavla, že byste mu mohl dělat extrémního poradce?

Když mi v polovině února volali, tak mě to potěšilo a vzal jsem si čas na rozmyšlenou, protože to samozřejmě má vliv do všeho mého dalšího počínání. Ale v první fázi mě to potěšilo.

Už se nějak posunulo, jak to bude vlastně vypadat? Nebo jestli ta spolupráce opravdu bude na stole?

Od té poloviny února už uplynulo docela dost vody a já jsem se zároveň dost jasně profiloval v tom, že chci zůstat aktivní v politice a že mám chuť v příštích eurovolbách kandidovat, což se ukázalo, že vylučuje to, abych byl zároveň poradcem u Petra Pavla. Vybral jsem si politickou dráhu, což neznamená, že nebudeme v kontaktu a že u konkrétních věcí, kterým se věnuji, nebudu na telefonu a že rád nepomůžu. Pokud tedy bude zájem, ale nebude to v poradenské pozici.

Místo oficiální funkce to bude přítel na telefonu.

Myslím, že budu jeden z mnoha těch, kteří budou oponentem nebo konzultantem věcí, které se budou týkat regionů nebo třeba Evropy.

Když jste zmínil eurovolby, kde byste si třeba Vy osobně sebe nejvíce představoval?

Tak ve hře toho je více, jedna z rolí je samozřejmě ta eurokomisaře, která je hrozně zajímavá a je vlastně obrovskou výzvou. Beru to ale tak, že je to věc, na kterou má vliv mnoho věcí, například to, jaké portfolio bude nabídnuto. Nerad bych toužil po roli eurokomisaře tolik, až by pak Česká republika se mnou dostala horší portfolio, než by mohla mít s někým jiným. To bych určitě neudělal. Zároveň je tam i ta role europoslance, která mi přijde taky velice zajímavá. Mám pocit, že Evropa a její fungování se často hodnotí pomocí emocí než pomocí faktů. A já bych moc rád přinesl právě více faktů.

A byla by tato role slučitelná s postem místopředsedy STAN?

Myslím si, že jo, protože od covidu jsme si zvykli na to, že když je něco potřeba, dá se to dobře vyřešit i online. Těžko to ale mohu ještě nyní posoudit.

Evropský parlament: Jak funguje instituce, která schvaluje evropskou legislativu?

Už máte třeba představy o tom, čemu byste se tam chtěl hlouběji věnovat?

Rád bych se věnoval bezpečnostní soběstačnosti Evropy, tedy abychom nebyli závislí na zbytku světa a nikdo už nás nemohl vydírat jako Putin s plynem. Jsou to oblasti od cirkulární ekonomiky ve zdrojích až po koordinaci obranyschopnosti Evropy, protože se nemůžeme donekonečna spoléhat na to, že nás z průšvihu bude vytahovat Amerika. Není zdravé, aby velmoc, jako je Evropská unie, byla snadnou a lákavou kořistí.

Četla jsem, že jste po návratu zmiňoval, jak Vám došlo, že EU je při problémech jako dítě, které se obrací na Ameriku…

Obrací. To je první světová, druhá světová i rok 2022. Evropa věděla, že sama Ukrajinu nedokáže udržet, a čekala na kroky USA. Ale USA nemají jen Atlantik, ale i Pacifik a hlavně Čínu, kterou do budoucna považuje za mnohem větší riziko, než je Rusko. Evropa se o sebe musí umět samostatně postarat. To neznamená, že Evropa bude mimo NATO, případně snad jeho konkurencí, ale že bude stát pevně na nohou. Zatím je spíše na té americké noze. Je určitě chybou, že Evropa se svou ekonomickou silou, lidskou silou i vzdělaností nemá silnější obranný průmysl.

Takže nám v tomhle ten konflikt pomůže…

No, snad si konečně uvědomíme, co znamená dávat 2 % HDP na obranu a že do obranyschopnosti prorůstá mnoho činností. Že obranný průmysl znamená i výzkum a vývoj, strojírenství, pracovní místa, soběstačnost či bezpečnost. Měli jsme tu roky klidu, užívali jsme si míru a říkali si, že se nic neděje a nemusíme se o svoji bezpečnost starat, ale ta doba je pryč. Ale výdaje na zajištění bezpečnosti nemusí jít jen do nábojů a tanků, ale můžeme je využít k rozvoji a větší soběstačnosti Evropy nejen v obraně.