9°C
Psala se neděle 25. března 1945. Poslední neděle před Velikonoci. Protektorátním obyvatelům hlavního města ubíhala stejně jako předešlé víkendy, byť se Praha tehdy ještě stále vzpamatovávala ze zkázonosného náletu ze 14. února, kdy na město spadlo zhruba 150 tun výbušnin. Pro mnohé to byl šok.
Opožděný nálet
„České obyvatelstvo žilo v přesvědčení, že hlavní město protektorátu přeci nemůže být bombardováno,“ uvádí Josef Voříšek, autor knihy Praha 1945 očima fotografa. Jenomže to nebyla tak docela pravda. „Pražské továrny chrlily pro potřebu německé armády stíhače tanků, vozidla, děla, letadla a další válečný materiál. Již 30. října 1944 naplánovalo americké velení velký nálet.“
Jeho terčem se měly stát právě industriální součásti Prahy, kterými v té době byla především Libeň a Vysočany. „Kvůli špatnému počasí musel být tento nálet odvolán.“ Lépe řečeno odložen. Zatímco v únoru 1945 však Praha byla bombardovaná omylem, neboť americké letouny si ji spletly s Drážďany, o měsíc později už o omyl nešlo. Šlo o jeden z dílčích kroků, jak ještě více ochromit kolabující německou armádu, aby konec války a utrpení mnoha milionů více neprodlužovala.
„Nálet na Květnou neděli, 25. března 1945, zůstal jediným náletem na hlavní město, který americké letectvo naplánovalo a uskutečnilo,“ podotýká Voříšek. „V porovnání s únorem poslalo velení nad Prahu neporovnatelně více letadel. Na kbelské, čakovické a letňanské letiště svrhlo bomby 208 bombardérů typu B-24 Liberator a B-17 Flying Fortress.“
Podle ředitele nakladatelství Academia a badatele Jiřího Padevěta padlo za „oběť“ bombám 51 letadel. „28 letadel bylo na ploše letiště poškozeno,“ uvedl v knize Protektorátní průvodce Prahou. Kromě letišť ale byly hlavní cíle jinde. „Na libeňské a vysočanské továrny svrhlo bomby 143 bombardérů typu Liberator,“ pokračuje Voříšek.
Dílo zkázy
Na tovární haly a průmyslové areály vysočanské ČKD, včetně okolních lokalit, mělo podle odhadů historiků spadnout množství zhruba 10 až 12 tisíc bomb za bílého dne. Konkrétně nedlouho před polednem. Přesto se bombardování pochopitelně neobešlo bez ztrát na životech.
„V Praze a okolních obcích zahynulo během tohoto náletu nejméně 548 lidí,“ uvádí Voříšek. „Dalších 1027 bylo zraněno.“ Údajně největší počet obětí napočítali Pražané při sčítání škod ve Kbelích. Těch bylo, jak dodnes připomíná místní pomník v Mladoboleslavské ulici, jenž je určen obětem 2. světové války, dohromady 117.
Průmyslové areály Vysočan byly prakticky srovnány se zemí. A nejen ty. „Došlo ke zničení nebo poškození vysočanského nádraží, parních mlýnů Odkolek, mlékárny, chemické továrny F. Otto, továrny na barvy Fistag, továrny na průmyslové laky Tebas, továrny na nábytek M. Gerstl, továrny na překližky, továrny barevných kříd, továrny na stroje a slévárny, továrny na lučebniny a léčiva, spalovací stanice hlavního města Prahy, skladiště minerálních olejů Vacuum Oil Company a dalších objektů,“ vyjmenovává Voříšek. „Zničeno nebo poškozeno bylo 2 950 domů a budov.“
Ty byly rozprostřeny po vcelku rozsáhlé ploše východní Prahy. Bomby dopadaly například do míst, kde dnes stojí vysočanská O2 Arena. V roce 1945 zde však stál „rozsáhlý tovární komplex koncernu ČKD, který byl plně přizpůsoben dodávkám pro německou válečnou výrobu,“ uvádí Padevět. „Velká část komplexu byla zničena. I přesto zde bylo ještě v květnu 1945 vyrobeno deset stíhačů tanků Hetzer.“ Šlo o moderní prototyp české výroby, který Němci nasazovali zvláště na východní frontě.
Zničené tábory
Netřeba podotýkat, že během náletu, který měl své vojenské opodstatnění, umírali nevinní lidé, civilisté. Z výšky několika kilometrů dopadly bomby taktéž na Čakovice, kde na „jižním okraji tehdejší obce byl vybudován tábor pro totálně nasazené dělníky letňanské Avie, ze kterého docházeli ubytovaní muži i ženy do továrny pěšky“, podotýká Jiří Padevět v knize Protektorátní průvodce Prahou. „Během náletu USAAF 25. března 1945 byl jeden z baráků zasažen.“
O poznání hůře dopadl tábor u Kbelské ulice, kde „byl zřízen barákový tábor pro nuceně nasazené dělníky z vysočanské továrny Junkers Flugzeug und Motorwerke“. Náletem „byl tábor prakticky zničen a do konce okupace již nebyl obnoven“.
Nejstarší dům srovnaný se zemí
Mezi destruovanými objekty byla i obydlí, některá obzvláště historicky ceněná. Třeba tzv. vysočanská tvrz, pro niž zásahy bomb znamenaly prakticky konec. „Nástavba patra byla úplně zničena, ale spodní část zůstala díky masivním zdem a mohutnému klenutí zachována,“ uvádí k historii tvrze web Prahy 9.
„Při náletu byl zbořen i renesanční dům čp. 13, a tak se zbytky tvrze staly nejstarší dochovanou stavbou Vysočan. Protože stojící zdivo bylo v dobrém stavu, žádali památkáři i občané, aby tato stavba zůstala zachována,“ pokračuje web.
V 50. letech 20. století nicméně došlo k zániku a tvrz byla zbourána. Zůstaly po ní jen pozůstatky a hospodářská stavení, která byla zbourána v roce 2021. „V ohradní zdi je patrna dvojice zazděných portálů. Nic víc ze staré vysočanské tvrze nezbylo.“ Stávala ve Freyově ulici za nynějším Nákupním centrem Fénix.
Zrada Karla Čurdy vedla k popravě téměř všech, kteří mu do té doby pomáhali Videohub
