„Kolaps systému.“ Ekonomové vypočítali, jak nicotné důchody dnešní mladí dostanou

„My sami jsme trochu doufali, že ta čísla ukážou, že to není tak zlé, a to neukázala,“ podotkl hlavní ekonom Cyrrusu Vít Hradil k analýze budoucích důchodů, kterou společnost vypracovala.

Současný systém podle něj funguje tak, že když člověk posílá sociální pojištění, tak ty peníze se nikde neúročí, nikdo je nikam neinvestuje, stát je hned použije na výplatu stávajících důchodů. Nazývá se to průběžný systém.

„On má své docela významné výhody, například proto, že vy v průběžném systému víte, že pokud se nerozpadne stát a celá populace, tak ty peníze pro vás nějaké budou, až půjdete do důchodu, protože pod vámi bude nějaká generace, která bude pracovat,“ vysvětluje Hradil. Tuto výhodu postrádají klasické investice, u kterých vždy existuje určitá nejistota typu krachu akciových trhů.

Jenže průběžný systém má jednu zásadní nevýhodu – peníze na výplatu důchodů budou jen tehdy, když bude dostatek lidí v produktivním věku, kteří budou vydělávat. A podle demografického vývoje, který odhaduje Český statistický úřad (ČSÚ), těchto lidí velmi brzo dost nebude.

Revoluce u důchodů: Vláda chystá trvalou změnu na pomalejší růst penzí, Jurečka má finální verzi

„Pokud dnes pracují zhruba tři ekonomicky aktivní lidé na to, aby zabezpečili jednoho důchodce, tak poměrně brzy, za pár desetiletí, ti lidé budou jenom dva,“ popisuje ekonom, jaká situace nastane. „Z toho v podstatě vyplývá, že ten důchodový systém tak, jak je nastaven, víte, že bude kolabovat,“ dodává.

Podle něj je přitom velmi nepravděpodobné, že to stát ještě stihne vyřešit. „Ten čas jsme propásli, například Švédové to vyřešili na přelomu milénia a vyřešit to šlo. Ale už je pravděpodobně pozdě (…); jediné, co si dokážu představit, že by nás z toho dostalo, je, že za nás začnou pracovat roboti,“ říká Hradil.

Loni byl důchodový systém v deficitu 20 miliard korun, letos se očekává, že to bude zhruba 70 miliard korun, ačkoliv je demografický vývoj ještě dobrý. Změna by vyžadovala komplexní „geniální důchodovou reformu“, avšak Hradil si nemyslí, že ji čeští politici představí. Je to politicky příliš nepopulární téma. A tak podle něj nastanou jen parametrické úpravy.

Důchody klesnou skoro o půlku

Ty mohou být tři. Zvýšit věk odchodu do důchodu, zvýšit sociální pojištění a zmenšit náhradový poměr. Vyšší důchodový věk podle Hradila ve výsledku nic moc nepřinese, protože lidé si jen na své důchody budou vydělávat déle. Se zvyšováním sociálního pojištění nepočítá, jelikož už nyní je práce v Česku daňově silně zatížená a zvedat se budou muset jiné daně. Zbývá tak jen menší náhradový poměr.

Náhradový poměr označuje poměr průměrné mzdy k důchodu. Podle ekonoma bylo Česko od roku 1994 zvyklé, že náhradový poměr se pohyboval mezi 40 a 45 procenty (průměrný důchodce tedy dostával mezi 40 a 45 procenty průměrné mzdy). Poslední tři roky tento poměr vyskočil na 48 procent, a to kvůli různým politickým „dárečkům“ a mimořádným valorizacím vyvolaným inflací.

Analytici v Cyrrusu vymodelovali, jak tato procenta budou klesat do roku 2100, pokud nastane ekonomický vývoj, který predikují renomované instituce jako OECD, Evropská komise, Česká národní banka či Národní rozpočtová rada.

Jsou přesvědčeni, že okolo roku 2032 Česko narazí na dluhovou brzdu a v ten moment bude muset začít stát výrazně šetřit. To znamená, že na důchody budou moci jít jen ty peníze, které sociální systém vyprodukuje. Náhradový poměr začne strmě padat, až se v roce 2059 dostane zhruba na 27,2 procenta. „Když to převedeme na dnešní ceny, respektive na dnešní poměr ke mzdě, tak je to, jako kdybyste dnes vypláceli důchodcům nějakých 12 000 korun,“ vysvětluje Hradil.

Relativně bez obav podle něj mohou být lidé narozeni okolo roku 1965, ti ještě dostanou solidní důchod. Nejnižší částky ale čekají na lidi narozené okolo roku 1985. Lidé narozeni okolo roku 2000 by měli být na nějakých 32 procentech.

Lidé si budou muset spořit

Podle analytiků to znamená, že pokud se dnešní mladí lidé budou chtít mít jako dnešní důchodci, budou si muset celý život spořit. A to poměrně hodně.

Analytici vymodelovali dva případy. Jeden, pokud člověk bude investovat plně dynamicky – pak bude stačit, když si od svého 20. roku života bude spořit tisícovku měsíčně. Když bude investovat konzervativně, pak si bude muset stejně dlouho spořit 7 800 korun měsíčně. Oba dva případy jsou extrémní, běžný člověk se bude pohybovat nejspíš někde uprostřed.

Tabulka č.1: Kolik si musím spořit při dynamickém investování (data Cyrrus)

Tabulka č.2: Kolik si musím spořit při konzervativním investování (data Cyrrus)

„Tady je zajímavé, že i pokud se budu chtít mít o čtvrtinu hůře, než se mají současní důchodci, tak se o sebe budu muset postarat sama,“ konstatuje vedoucí analytického oddělení Cyrrusu Anna Píchová.

Hradil navíc upozorňuje, že ani třetí důchodový pilíř, kdy stát lidem přispívá drobnou částku, pokud si sami ukládají peníze do důchodových fondů, není nijak zvlášť výhodný. „On je nastaven hodně podivně (...) kromě toho, že v něm nikdo není, tak problém je i to, že se dá vybrat při vstupu do důchodu kompletně celý. To znamená, že to lidé nejčastěji používají jako takové zábavné spoření,“ uvedl ekonom na dotaz Blesk Zpráv.

Jako další problém vidí poplatkovou strukturu těchto fondů – kvůli legislativě jsou nuceny investovat extrémně konzervativně, takže mají jen minimální výnosy. Doporučuje proto volit spíše jiné formy spoření.