7°C
Matka dvou synů, kteří studují v Česku, uprchla z městě Chust. Když o tom hovoří, má slzy v očích. „Tři dny jsme nevěděli, co bude. Každý popadl dokumenty a snažil se dostat do bezpečí. Na nádraží jsem spatřila obrovský dav nešťastných lidí, to rvalo srdce. Spousta si vzala s sebou jen to nejnutnější, na víc nebyl čas,“ popisuje první dny po ruské agresi vyučená švadlena.
Smrt maminky a agrese Ruska
Andrij žijící v Poltavské oblasti prožil trochu jiný příběh. Loni 17. února přijeli s manželkou do Česka na návštěvu starší dcery. „Za pár dní mě čekaly dvě zdrcující zprávy. Umřela mi maminka a hned po tom nás napadli Rusové. Z deseti dnů se nakonec stal celý rok,“ vzpomíná profesí zámečník.
Obavy o příbuzné, obavy, co bude s jejich vlastí. Neznámé nové prostředí, neznalost češtiny. I proto Natalia a Andrij, jejichž cesty se nakonec protnuly v brněnské dopravním podniku, i po roce oceňují pomoc, které se jim v Česku dostalo. „Těžko poděkovat všem. Neznámým lidem, dopravnímu podniku, úřadům,“ říká Andrij.
Coby zručný zámečník zapadl bez problémů do nového pracovního kolektivu. Jen s češtinou je ještě na štíru. „Ale snažím se. Když se kolem mě mluví, tak rozumím,“ usmívá se Andrij, který zanechal mladší dceru na Ukrajině. „Přijela do Česka na návštěvu až loni na podzim. Ale voláme si skoro pořád.“
Před prací Natalia ignoruje zprávy
Natálie na tom byla se znalostí češtiny lépe díky předchozím pobytům a dvěma synům, kteří studují na jižní Moravě. „Doma zůstala sestra, švagr, známí, spolužáci. Ráno, když jdu do práce, chci mít čistou hlavu. Ale po návratu už sleduju zprávy kolem Ukrajiny. Vzpomenu si vždycky na babičku, když nám povídala o hladu a bídě. Teď to samé prožíváme na vlastní kůži,“ říká Natalia.
Rok po ruské agresi se Natalia i Andrij shodnou. Chtěli by, aby válečné peklo v jejich vlasti co nejdřív skončilo. „Lidé u nás jsou už unavení. Na druhou stranu vědí, co se děje a o co jde. Stýská se nám, ale víme, že šance vrátit se do normálního života je ještě daleko. Každý z nás si říká: Co bude dál?,“ přemítá Natalia Pavliuk.
Mluvčí: Jsou vděční, snaží se
Práci našlo v brněnském dopravním podniku v dělnických profesích celkem pět uprchlíků z Ukrajiny. Jde o dva zámečníky, dva lidé pracují v úklidu, poslední je automechanikem,
„S pracovníky jsme velmi spokojeni, setkáváme se s velkou vděčností za práci i podporující přístup. Zájemci měli možnost navštěvovat kurz češtiny, který jsme jim připravili na míru," uvedla mluvčí dopravního podniku Barbora Doležalová.
VIDEO: Váleční zpravodajové u Bachmutu
Válečný zpravodaj z Ukrajiny: Padaly na nás střepiny z raket. Co ho překvapilo v Bachmutu? Markéta Volfová, Lukáš Červený
