Evropský parlament: Jak funguje instituce, která schvaluje evropskou legislativu?

Evropský parlament je jednou ze základních institucí Evropské unie. V současnosti přitom jde o druhý největší demokratický parlament, co do počtu oprávněných voličů, kterých je přes 380 milionů. Ačkoli má zákonodárnou pravomoc, možnost předkládat zákony náleží pouze Evropské komisi.

Legislativní proces v Evropském parlamentu

Na rozdíl od národních parlamentů nemají poslanci v Evropském parlamentu zákonodárnou iniciativu. Návrhy nové legislativy tak pouze schvalují. Podobu řádného legislativního postupu určila Lisabonská smlouva, ta rozhodování v mnohém zjednodušila. Především zrušila používání trojité většiny ke schvalování návrhů, které zavedla předchozí smlouva z Nice.

Zákonodárná iniciativa

Jediným orgánem, který může Evropskému parlamentu předkládat návrhy nové legislativy je Evropská komise. Tu je ovšem možné k vytvoření návrhu „popostrčit“. Na Komisi se přitom lze obrátit několika způsoby:

Občanskou iniciativou – tu musí založit vždy obyvatelé nejméně sedmi členských zemí. Organizátoři následně musí nasbírat nejméně milion podpisů od obyvatel z minimálně sedmi členských zemí, a požádat tak Evropskou komisi, aby jednala v oblastech, které spadají do její pravomoci.

Prostřednictvím europoslance – občané se mohou obracet i na jednotlivé europoslance. Ti dále mohou zahájit postup, jehož prostřednictvím by Evropský parlament požádal Evropskou komisi o návrh legislativního aktu, požádat jeden z parlamentních výborů o vypracování zprávy, která po schválení Evropským parlamentem může na Evropskou komisi vyvíjet tlak, nebo může položit Evropské komisi otázku, na jejímž základě mohou členové komise zvážit předložení legislativního aktu.

Prostřednictvím petice – občané Evropské unie mají zároveň možnost obracet se na Evropský parlament prostřednictvím petic.

První čtení legislativního návrhu v Evropském parlamentu

Legislativní návrhy Evropské komise následně Evropský parlament projednává v prvním čtení. Na to, do jaké doby musí návrhy projednat, přitom neexistuje žádná lhůta. Evropský parlament může návrh v prvním čtení schválit prostou většinou (nadpolovičním počtem přítomných europoslanců) beze změn, případně jej upravit.

V obou případech pak návrh pokračuje na první čtení do Rady Evropské unie, která může verzi od EP schválit, nebo pozměnit a vrátit Evropskému parlamentu k druhému čtení.

Občané Evropské unie se v této fázi procesu mohou zapojit například návštěvou veřejných slyšení výborů, které návrh projednávají, nebo oslovit některého z europoslanců.

Druhé čtení legislativního návrhu v Evropském parlamentu

V případě, že se legislativní návrh vrátí do Evropského parlamentu, musí jej parlament během tří měsíců projednat ve druhém čtení. V tom mají europoslanci možnost rozhodnutí Rady schválit, zamítnout nebo dát další pozměňovací návrhy.

V případě, kdy chtějí členové Evropského parlamentu ve druhém čtení přidat k návrhu další pozměňovací návrhy nebo jej zamítnout, potřebují k tomu absolutní většinu hlasů (nadpoloviční většinu ze všech hlasů, v současnosti nejméně 353). V případě, kdy Evropský parlament schválí další pozměňovací návrhy, putuje legislativní návrh do druhého čtení v Radě Evropské unie.

V této fázi je možnost zapojení běžných občanů minimální.

Dohodovací řízení o legislativním návrhu

V případě, že ani verzi legislativního návrhu, kterou Evropský parlament schválí ve druhém čtení, nepřijme Rada Evropské unie, dojde ke svolání dohodovacího výboru, který má za úkol najít kompromisní řešení. Ten tvoří stejný počet zástupců Evropského parlamentu a Rady Evropské unie.

O navrženém řešení hlasují v dohodovacím výboru zástupci EP tak, že jej přijmou prostou většinou, a pokud jej schválí i zástupci Rady, jde návrh do třetího čtení. Platí přitom lhůta šesti týdnů na svolání dohodovacího výběru

Řadoví občané mohou proces zkusit ovlivnit tím, že napíšou své vládě nebo europoslancům, kteří se účastní dohodovacího výboru o bodech, které by měl výsledný návrh obsahovat.

Třetí čtení legislativního návrhu v Evropském parlamentu

V případě, že se do Evropského parlamentu dostane návrh ve třetím čtení, nemají již europoslanci možnost k němu přidávat nové pozměňovací návrhy. Dokument mohou pouze přijmout, zamítnout či případně neprojednat.

Na přijetí stačí ve třetím čtení prostá většina. Pokud se nenajde, je návrh zamítnut, stejně se na něj pohlíží, i pokud jej europoslanci neprojednají.

Další postup

Další postup schváleného legislativního návrhu závisí na tom, jaký právní akt byl schválen. Nejčastěji jsou takto schvalovány směrnice, nařízení a rozhodnutí.

• Rozhodnutí Evropské unie – jde o právní akt, který je závazný pouze pro subjekty, jimž je rozhodnutí určeno (například konkrétní členský stát EU nebo obchodní společnost), a je přímo použitelné (není nutné jej implementovat do zákonů členské země).
• Nařízení Evropské unie – jde o akt, který je právně závazný v celém rozsahu ve všech členských státech Evropské unie. Stejně jako rozhodnutí je přímo použitelné.
• Směrnice Evropské unie – Směrnice je právní akt, který vytyčí určitý cíl, u kterého je ovšem na jednotlivých státech určit, jak jej dosáhnou. Parlamenty jednotlivých zemí pak na základě směrnic upravují nebo vytvářejí příslušné vnitrostátní zákony.

Jak probíhá hlasování v Evropském parlamentu

Hlasování o jednotlivých návrzích probíhá na plenárních zasedáních Evropského parlamentu. Samotnému hlasování předchází rozprava, které se zpravidla účastní i eurokomisaři.

Hlasování o jednotlivých návrzích začíná kolem poledne a hlasuje se často o desítkách, i stovkách pozměňovacích návrhů. O jednotlivých návrzích se přitom většinou rozhoduje jednoduchým zvednutím ruky, jen když je rozdíl těsný, nechává předseda či předsedkyně zasedání hlasovat elektronicky.

Kromě toho mají europoslanci možnost požádat o jmenovité hlasování. Takovou žádost ovšem musí podat nejméně 38 poslanců nejpozději den před hlasováním. V takovém případě se hlasování každého poslance a poslankyně zaznamená a následně je zveřejněno v příloze zápisu.

Europarlament je usnášeníschopný, pokud je v sále jedna třetina všech poslanců a poslankyň (v současnosti alespoň 235 poslanců). Celkové výsledky hlasování pak lze nalézt na stránkách Evropského parlamentu.

Historie Evropského parlamentu

Zárodky Evropského parlamentu se objevily s podpisem Pařížské smlouvy, která ustavila Evropské společenství uhlí a oceli. Součástí smlouvy totiž bylo ujednání o zřízení Společného shromáždění složeného ze „zástupců lidu“.

To poprvé zasedlo ve Štrasburku v roce 1958. Jde o první shromáždění, kde nebyli zástupci rozděleni na základě národností, ale na základě svých politických názorů. V první polovině 60. let se pak toto shromáždění začalo samo označovat za Evropský parlament. Oficiální změna názvu ovšem přišla až mnohem později.

První přímé volby europoslanců

Členy Parlamentního shromáždění tou dobou ovšem vybíraly členské státy ze svých zákonodárných sborů. Změna se začal rýsovat až počátkem roku 1975, kdy byla vypracována Patijnova zpráva, která se stala základem k dohodě o uspořádání prvních přímých voleb do Evropského parlamentu. Ty nakonec proběhly mezi 7. a 10. červnem 1979 a bylo v nich zvoleno 410 europoslanců z devíti členských zemí.

V roce 1987 na základě Jednotného evropského aktu došlo k oficiální změně názvu na Evropský parlament.

První český politik v Evropském parlamentu

V roce 1991 pak v Evropském parlamentu vystoupil první český politik. Euoposlanci na návštěvu pozvali prezidenta Československa Václava Havla a jeho polský protějšek Lecha Wałęsu.

Vznik Evropské unie a připojení České republiky

Ačkoli v tu chvíli bylo již evropské společenství značně provázané, Evropská unie jako taková vznikla až 1. listopadu 1993 na základě Maastrichtské smlouvy. Ta dala Evropskému parlamentu rozhodovací pravomoci.

Česká republika se stala součástí Evropské unie 1. května 2004 během dosud největšího rozšíření evropského bloku. Společně s Českem do Evropské unie v jeden den vstoupily i Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.

První volby do EP s českou účastí

Jen měsíc po vstupu Česka do Evropské unie se konaly celkově 6. volby do Evropského parlamentu. Ty se pro české voliče staly prvními, ve kterých si mohli vybrat své europoslance. Celkově se tehdy volilo 732 europoslanců. V Česku se pak rozhodovalo o obsazení 24 mandátů. První volby ovládla ODS před komunisty. Volby do Evropského parlamentu se v Česku konaly zatím čtyřikrát.

Čeští europoslanci

Aktuálně nejvíce mandátů patří hnutí ANO, které má pět europoslanců. V roce 2019 začínalo se šesti, ale Radka Maxová v roce 2021 jeho řady opustila a stala se členkou ČSSD.

Složení Evropského parlamentu

Následující graf ukazuje, kolik europoslanců mají v europarlamentu jednotlivé národní politické strany, součástí jaké Evropské politické strany dané národní strany jsou a do jaké skupiny se zapojily v Evropském parlamentu.