„Mystik přes zemětřesení“ předpověděl katastrofu v Turecku, trefil i sílu. Z čeho vycházel?

„Vidíme kritickou planetární geometrii; 4. února máme v konjunkci Slunce, Venuši a Jupiter, o necelý den později vidíme Merkur, Slunce a Uran v konjunkci, následované lunární konjunkcí se Sluncem, jinými slovy úplňkem,“ uvedl Hooberbeets na videu z 2. února. Ve virtuálním přednáškovém sálu prezentuje seismickou situaci na digitální tabuli, načež přiblíží postavení planet, Měsíce a Slunce.

Tehdy ještě očekával jistou možnost otřesů okolo šestého stupně. O den později už měl na twitteru silnější varování: „Dříve nebo později bude v této oblasti (jižní-střední Turecko, Jordánsko, Sýrie, Libanon) zemětřesení kolem 7,5 stupně.“ A skutečně, na pomezí Turecka a Sýrie se otřásla země, seismologové naměřili sílu 7,8.

Hooberbeets není vědec, v databázi odborných článků Google Scholar pod jeho jménem najdete jediný odkaz - na Astronomický kalendář 2023 pro předpovídání kataklyzmat, a to v ruštině. Média mu říkají „mystik přes zemětřesení“.

Natáčí videa na YouTube a provozuje web SSGEOS – zkratka pro Solar System Geometry Survey, Geometrický průzkum Sluneční soustavy. „První stopa, že specifická geometrie ve Sluneční soustavě může způsobovat velká zemětřesení, se našla 23. června 2014, když se v Jižním Pacifiku objevila tři zemětřesení šestého stupně, následovaná třemi dalšími v severním Pacifiku o síle až 7,9, všechna se objevila během pár hodin,“ píše na webu. „Byl to náhlý seismický nárůst v relativně klidném měsíci.“

Velká zemětřesení se podle něj objevují blízko u sebe. „S využitím softwaru na simulaci Sluneční soustavy se ukáže, že kolem 23. června 2014 bylo šest nebeských těles v planetárních konjunkcích, že takřka utvořily trojúhelník,“ ukazuje na diagramu planet a Slunce. Ze stejných důvodů se prý v Černém moři tehdy vzedmula cunami.

Takovému postavení planet říká „kritická planetární geometrie“. „Ne vždy ale vede k velkým zemětřesením. Někdy nedojde vůbec k žádnému seismickému nárůstu. Z toho vyvozujeme, že klíčem jsou podmínky v zemské kůře, tedy míra napětí mezi tektonickými deskami.“

Zemětřesení za úplňku jsou silnější

Nebeská tělesa, zejména Měsíc a Slunce, mají vliv na hmotu na Zemi – mj. způsobují slapové jevy, totiž příliv a odliv. A tyto pohyby oceánské masy dokážou působit na zemskou kůru a způsobovat zemětřesení, jak poukázal japonský seismolog Satoši Ide roku 2016.

„Z více než 10 tisíc zemětřesení kolem 5,5 stupně výzkumníci ukázali, že pokud začalo v době velkého slapového napětí, byla větší pravděpodobnost, že narostou přes 8. stupeň,“ konstatuje článek v magazínu Nature. Větší riziko zemětřesení tedy je při úplňku a při novu, kdy jsou slapové síly nejvýraznější. A ano, právě o uplynulém víkendu byl Měsíc v úplňku.

SSGEOS ovšem neřeší lunární přitažlivost: „Na základě našeho výsledku se jeví, že za velká zemětřesení v časech kritické planetární a lunární geometrie není odpovědná gravitace. Nejpravděpodobnější silou působící na zemskou kůru je ta elektromagnetická. To by mohlo vysvětlit i blesky v zemské atmosféře, jež mohou být důsledkem atmosférických sil indukovaných elektromagnetickým napětím z kritické geometrie mezi nebeskými tělesy ve Sluneční soustavě,“ tvrdí web.

„Mystik“ poněkud zapomíná na učivo z druhého stupně základní školy – že před elektromagnetickým zářením z vesmíru nás spolehlivě chrání magnetické pole Země. A z nebeských těles Sluneční soustavy je jediným nezanedbatelným zdrojem takového záření Slunce, na jehož výkon má postavení planet sotva nějaký vliv.

Dramatická předpověď na příští dekádu: Na povodně si musíme zvykat. Může za to i Měsíc

A na Zemi nemají vliv ani gravitační síly ostatních planet. „Větší silou působí každé letadlo,“ odmítl Hoogerbeetsovy metody australský astronom Bryan Gaensler pro Daily Mail. Není divu, že metoda není zrovna spolehlivá. Mnohá z Holanďanových varování před „megaotřesy“ byla planá – i když se občas trefí, možná díky započítávání úplňku. „V jednom z patnácti případů se může trefit,“ odhaduje astronom Gaensler.