Do období klasického Hollywoodu se obrací režijní a scenáristický počin Damiena Chazella BABYLON, s nímž by rád získal Oscara. V roce 2017 si totiž za muzikál La La Land sošku neodnesl. Studio nejspíš sází na prestiž a navzdory rozporuplnému kritickému přijetí doufá v nějaká ocenění v oscarové sezóně, protože navzdory hvězdnému obsazení (Brad Pitt, Margot Robbie) je snímek zatím ve Spojených státech propadák. Délka, která přesahuje tři hodiny, a nepřístupnost mládeži kvůli vvyobrazení hollywoodského excesu plus vysoký počet fikcí o fikci za poslední rok holt do kin, netáhne. A se ziskem pozlacených plešounů to taktéž není až tak jednoznačné, protože Akademie má tendenci spíše oceňovat nostalgická ohlédnutí, čímž Chazellovo Zpívání v dešti se sloním trusem, krví, pissingem, jedem, kokainem, řádkou mrtvých lidí (...) opravdu není. Hollywood, přezdívaný továrna na sny, je zde ukázán jako jedna velká party ústící do noční můry. 

Video
Video se připravuje ...

Kulový Blesk: Prušinovského Dobré ráno, Brno! je zklamání pdc, klb, Marek

“Tvorbu Damiena Chazella sleduji už od jeho fenomenálního druhého snímku Whiplash, jímž se vepsal do širšího diváckého povědomí jako talentovaný tvůrce. Babylon je opus magnum, kterému dominuje Margot Robbie, jež - jakkoliv dané slovní spojení nemám v oblibě - odvádí herecký koncert, k čemuž jí napomáhá skladatel Justin Hurwitz,” vyjadřuje své nadšení Jana Bébarová. A zdůvodňuje, proč tomu tak je: “V přiznané inspiraci seriálem Babylon Berlin režisér a scenárista v jedné osobě vyobrazuje Hollywood jako jednu velkou dekadentní party, přičemž nás zavádí i do zákulisí filmové výroby. Brilantně zachycuje proces přechodu z němé éry na zvukovou, a to z hlediska organizace natáčení, proměny filmové řeči a nároků na herecké hvězdy,” oceňuje Jana, jak je film zábavný i vzdělávací, aniž by se to vylučovalo. 

Pro Janu je Babylon jízda, kterou si dá určitě znovu. Marek Slovák má již koupený lístek na další představení. “Jednoznačně nejlepší počin Damiena Chazella a, i když to může být koncem ledna předčasné, jeden z kinofilmů tohoto roku,” extaticky vykřikuje Marek, kterému se na snímku zamlouvalo, jak moc se odlišuje od ostatních fikcí o fikci (kinematografii). “Neromantizuje, naopak jako jedno z mála děl rozumí tomu, že kinematografie vzešla z vaudevillu a cirkusu, tedy tzv. nižších forem umění, a je jedním velkým sledem atrakcí ukazujících, že i pokleslé umění se rodí z krve, výkalů, moči, zvratků a dalších tekutin.” 

Podle Marka je zde “Hollywood prezentován jako něco, co vytváří zdání pokroku, kterému jsou obětovány minority (etnické, rasové, sexuální), zatímco inovace jsou leda technologické, ale staví se na pořád stejných, leda variovaných základech. S těmi základy, zejména co se týče klasického vyprávění a (neviditelného) stylu, Babylon mistrným způsobem polemizuje. Jako kdybyste zkřížili depresivní muzikály Boba Fosseho (Kabaret, All That Jazz) s filmy s větším počtem protagonistů a protagonistek, kteří a které se různě setkávají, od Roberta Altmana (Nashville, Prostřihy). Anebo, jak to vystihl někdo jiný ještě lépe, jako kdyby Tinto Brass, italský tvůrce satirických prasečinek s orgiemi Caligula a Salon Kitty, natočil předělávku Zpívání v dešti.“

Babylon Markovi a Janě najel na 100 %, jsou z něj v rauši.

Čau, koncesionáři! 

Jan Prušinovský je jeden z mála tuzemských filmařů, který přizpůsobuje žánrová vyprávění zdejšímu prostředí a jeho specifikům, přičemž se na rozdíl od komedií pro středněproudé publikum zaměřuje i na opomíjená místa republiky. S novým seriálem, který na rozdíl od Trpaslíka a MOST! nevznikl na základě scénářů Petra Kolečka, se odvážně vydal do Brna.

Dobré ráno, Brno!
Autor: Česká televize

Pro DOBRÉ RÁNO, BRNO! bohužel ale po prvních třech dílech z celkem osmi neplatí, že “na Brno dobrý”. “Nemám problém s nekorektním humorem, ale ten přítomný v seriálu je hodně za hranou. Překvapuje mě, že Česká televize v době krize a škrtů dovolila mířit do svých vlastních řad a devalvoat práci lidí, kteří každý den připravují ranní pořad,” stýká si Jana nad nesoudností veřejnoprávní instituce. “Nepochybně se dotýká realistických aspektů (podivínští hosté, stávkující maskérky a hairstylistky), nicméně fatálně opomíjí zásadní roli scenáristů a dramaturgů, které a kteří by ve světě veskrze trapných skačů neexistovali/y,” kritizuje Jana, že seriál znevažuje a opomíjí práci lidí, zatímco není ani vtipný. 

Marek naopak seriál neshledává nekorektním. “Dělat si legraci z Dobrého rána je jako si utahovat z Pošty pro tebe, nic provokativního na tom není. Navíc jsou vtipy buď příliš insiderské, tj. pro zasvěcené, nebo působí jako alibismus (není to pravda, ale fikce!) či omluva (děláme si legraci z toho, co se běžně děje, jako spaní s podřízenými a braní drog). Hlavně ale mají jednotlivé vtipy nepovedené načasování (timming),” míní Marek o humoru. Cení si ale, že “seriál kriticky ukazuje, že ve veřejnoprávní televizi nejde o kreativitu anebo talent, nýbrž řemeslo, a že víc než o cokoliv jiného jde o čísla sledovanosti. A v postavě bezdomovce, který je ze všech zdaleka nejchytřejší a nejsympatičtější, se projevuje, že jde o dílo Prušinovského.”

Jana se nad Dobré ráno, Brno! ofrňuje na 20%, Marek s definitivním hodnocením čeká na všech osm dílů.

Něco jako humor

Eva Holubová dostala málem infakrt, když se dozvěděla, že je Tomáš Klus gay. Alespoň na tom stojí část zápletky bláznivé rodinné komedie omylů PŘÁNÍ K NAROZENINÁM, kterou spáchala režisérka a spoluscenáristka Marta Ferencová s původně střihaćem a producentem Adamem Dvořákem, který zde debutoval jako (spolu)scenárista. Jaroslav Dušek, Veronika Khek Kubařová, Jaroslav Plesl, Matěj Hádek, Simona Babčáková doplňují Holubovou a Kluse v něčem, na co mají chodit lidi do kina, protože jsou tam známé tváře a provozuje se tam něco jako humor.   

Ve filmu Přání k narozeninám hraje Igor Orozovič partnera Tomáše Kluse
Autor: Bioscop

Marek, který se na rozdíl od Jany odvážně vypravil do kina, se snaží na snímku nalézt nějaká pozitivita. “Na rozdíl od Všechno nebo nic a Příliš osobní známost, dvou předchozích filmů Marty Ferencové, zde není žádné zábavné znásilnění ani pokus o něj. A místo karikatury homosexuála, který slouží jenom jako punch line v pseudohumoru, jsou zde gayové vyobrazeni tak, aby nepohoršovali nejkonzervativnější publikum. Ostatní postavy málem dostávají infarkty, když je vidí se držet za ruce, a to v roce 2023.” Marek nebyl překvapen, že to je nevtipné, protože na základě zkušenosti s předchozími režisérčinými filmy očekával podobnou komediální paralympiádu. Byl ale zaražen, o jak velkou fušeřinu se jedná: “Místy to působí jako avantgarda, ve které se v rámci střihové montáže spojuje několik zjevně různých míst. Brzy ztracené děti vysedají na nádraží města na P, jejich širší rodina je hledá na náměstí v Brně a v Praze, přestože se má jednat o pořád stejné město, případně jeho blízké okolí. Obávám se ale, že na rozdíl od takové Wachowské anebo Kulešova Ferencová neexperimentuje.”

Marek by už nejraději podobné experimenty s českými pokusy o mainstreamové komedie neprováděl, hodnocení se zdržuje a potřeboval by detox. 

Co Marek a Jana říkali na horor ONO a melodrama VŠECHNY MÉ DOPISY SPAL, které byly před vstupem do distribuce k vidění v rámci přehlídky severských filmů SCANDI? Pokud chcete vědět víc, poslechněte si podcast/zhlédněte vidcast Kulový Blesk.

Fotogalerie
48 fotografií