Žena (23) vyfocená po útoku na dům v Dnipru: První slova o ztrátě nejbližších
Symbolem sobotní tragédie v ukrajinském Dnipru se stala třiadvacetiletá žena, kterou záchranáři vyprošťovali z trosek panelového domu. Anastasia den po tragédii zveřejnila srdceryvný dopis, ve kterém popisuje své pocity z pravděpodobné ztráty svých rodičů. Již loni ji válka připravila o jejího manžela Vlada.
K dalšímu z šílených útoků došlo v sobotu večer na jihovýchodě Ukrajiny. Tunová ruská raketa zasáhla obytnou část města Dnipro. Dle zasahujících záchranářů o život přišlo nejméně třicet lidí a desítky jich byly vážně zraněny.
Své si prožila i mladá Anastasia, jejíž fotografie z vyprošťování během několika málo hodin obletěly svět. Na snímcích lze vidět, jak k smrti vystrašená sedí v rozbořeném sedmém patře domu. V celé budově ještě před útokem žilo na 1 700 lidí.
Novináři brzy zjistili, že Ukrajinka žila v devítipatrovém domě se svými rodiči, kteří jsou stále mezi pohřešovanými. Právě jim věnovala svůj dojemný dopis, který uveřejnil twitterový účet Visegrád 24.
„Nemohu najít žádná slova, ani pocity. Cítím pouze velké prázdno,“ píše přeživší, která před čtyřmi měsíci přišla o svého manžela Vlada na frontě. Nyní se strachuje i o matku a otce.
„Nevím, kde jsou. Neodejdu, dokud se s nimi neuvidím,“ pokračuje a vzpomíná, jak si ještě ráno s matkou fotila štěně na ulici a otec ji škádlil svými vtípky. Nyní je vše pryč. Jejich byt jako by nikdy neexistoval. Spolu s dalšími sedmdesáti se proměnil v trosky. „Prý je viděli naživu. V době útoku byli v kuchyni, ale ta je pryč,“ zoufá si.
Anastasii se kupodivu skoro nic nestalo. V dopise se zmiňuje, že má jen trochu poraněnou hlavu a poškrábané nohy. „Dveře mě zakryly na posteli. Koupelna, kuchyň nebo chodba. Vše je pryč. Je tam jen díra,“ popisuje, co viděla bezprostředně po útoku.
Ukrajinka se proti své vůli stala populární. Jediné, oč nyní žádá, jsou její rodiče. „Cítím strašnou bolest. Existuji ještě vůbec?“ uzavírá.