7°C
Nebylo československého prezidenta, který během svého života neměl zkušenost s vězením. Tak tomu bylo i v případě Gustáva Husáka, dlouholeté stranické špičky Komunistické strany Slovenska, jež byla územní organizací KSČ.
Rodák ze slovenské Dúbravky, kde přišel na svět 10. ledna 1913, ve straně platil za odborníka na práva, zúčastnil se Slovenského národního povstání za druhé světové války, a když došlo na únorový převrat roku 1948, stál Husák mezi „rudými“ vítězi spolu s Klementem Gottwaldem (†56). Toho stejný rok podpořil na prezidenta Československé republiky.
Dýka v zádech
K prvním ostřejším neshodám mezi Husákem a špičkami KSČ došlo ale už na jaře roku 1948. „Poúnorový vývoj státoprávní otázky musel pro Husáka znamenat hořké zklamání a snad i lítostivé reminiscence nad nezrealizováním vize Slovenska jako sovětské svazové republiky, přesto respektoval realitu,“ uvádí historik Michal Macháček v knize Gustáv Husák.
Husák se přesto dostal do hledáčku coby „nepohodlná“ osoba KSČ, která má „ostrý nacionalistický charakter“, což komunistům vadilo. Dle marxistického učení se měli zaobírat třídními otázkami, ne národnostními. Ty naopak třídnímu boji měly škodit.
A jelikož komunisté potřebovali obětní beránky v politických procesech, které byly v 50. letech plánované, stal se Husák přímým účastníkem jednoho z nich. Šlo o tzv. proces s buržoazními nacionalisty, který následoval poté, co byl ve vykonstruovaném řízení vynesen rozsudek smrti nad Rudolfem Slánským (†51) a dalšími 10 vysoce postavenými komunisty.
V roce 1950 stál Husák, „čerstvý sedmatřicátník, v čele Sboru pověřenců, Svazu československo-sovětského přátelství na Slovensku, byl i místopředsedou této organizace na celostátní úrovni a rovněž řídil církevní či lépe řečeno proticírkevní politiku na Slovensku, za což si vysloužil ironické označení »červený papež«“, uvádí historik. Ještě téhož roku sovětští poradci po Gottwaldovi požadovali zatčení Husáka. Nejprve podle historika vzdoroval, po intervenci sovětských a maďarských komunistů byl „Husák nařčen z příprav Gottwaldova odstranění,“ - pročež následovalo zatčení a politický pád.
Nezákonné zatčení
„Záminkou k zajištění Husáka se stala falešná zpráva o jeho zamýšleném útěku na Západ,“ podotýká Macháček k zatčení, které proběhlo 6. února 1951. Sám Husák na zatčení po letech vzpomínal těmito slovy: „Tři muži s namířenými revolvery mi oznámili, že na rozkaz ministra bezpečnosti mě zatýkají. Na ruce dali pouta, oči zavázali a odvlekli.“
První cesta vedla do Ruzyňské věznice, „kde absolvoval ponižující lékařské vyšetření“, podotýká Macháček, který se pozastavuje nad tím, že v té době byl Husák ještě poslancem, „tedy už jen z tohoto hlediska bylo zajištění jeho osoby nezákonné“.
Tísnivá muka na zámku
„V Ruzyni Husák dlouho nepobyl, hned na druhý den ho čekal převoz do Kolodějí, kde prožil nejbrutálnější období své vězeňské anabáze,“ líčí historik. „V dřevěné sklepní cele mu omrzly ruce, nohy i tvář, žádosti o teplé šatstvo zůstaly bez reakce. První tři dny nesměl spát a musel nepřetržitě stát na nohou. Na výslech byl předváděn v zimníku do silně vytopené místnosti, kde se po celou dobu nesměl posadit. Vyšetřovatelé Husáka bili, škrtili a mlátili s ním o zeď.“
Ve vězeňské kobce na zámku v Kolodějích, kde působila Státní bezpečnost, byl Husák trýzněn týdny, než si na něm „vyšetřovatelé“ vynutili smyšlená doznání, která budoucí prezident doslova na hranici mezi životem a smrtí podepsal, aby si uchoval jiskřičku naděje na přežití.
„Přestávaly mi fungovat smysly,“ cituje Macháček Husákovy vzpomínky. „Nohy jsem měl opuchlé, zmrzlé, srdce vynechávalo, dostavovaly se záchvaty mdloby. Vynechával mi zrak i sluch. Poprvé v životě jsem viděl, jak vzorce na koberci ožily, pohybovaly se, červené myšky lezly po zdech. Nemohl jsem hýbat jazykem. Přestával fungovat rozum, vůle se ztrácela. Roste jediná živočišná touha: zavřít na chvíli oči, na chvíli si lehnout.“
Čeština – škola života
Z Kolodějí putoval zpět do Ruzyně. Jakmile tam nabyl lepší kondice, svá vynucená a vylhaná doznání odvolal a dožadoval se kontaktu s Klementem Gottwaldem. „Namísto psaní následovala již známá vlna násilí, které vydržel snášet dalších třicet dní, a v totální vyčerpanosti sepsal rozsáhlé doznání,“ píše Macháček. I to vzápětí odvolal. Opět se vše opakovalo, a to několikrát.
Husák později vzpomínal, jak jeho počínání lezlo vyšetřovatelům na nervy. Jeden z nich „trestal, prskal, sliny mu tekly jak běsnému psovi. Ačkoliv jsem češtinu dost dobře ovládal, nikdy jsem nevěděl, že je tak bohatá na vulgární a sprosté výrazy. Dal mi školu.“
Gustav Husák – z komunistického vězně komunistickým prezidentem Videohub
Vězněm Prahy
Alternativou fyzického mučení pak byly jiné tresty. Macháček zmiňuje, že Husáka často zavírali do temnice, zakazovali mu vycházky, pomocí spolupracujících spoluvězňů mu nahlodávali psychiku a podobně. „Uvedená praxe se podepsala na Husákově zdraví. Dostavil se silný kašel, fyzická slabost a rapidní snížení jeho hmotnosti, přičemž v jeden čas Husák vážil pouhých 56 kg,“ šokuje historik.
Ač se dovolával pomoci stranických špiček včetně Gottwalda, obdobně jako Slánský se jí nikdy nedovolal. Nakonec ani nemohl. Vězněn byl do roku 1954, než padl rozsudek. V té době byl Gottwald již rok po smrti. Než usedl na soudní lavici, z protokolů plyne, že Husák absolvoval 1 438 výslechových hodin, přičemž 3 hodiny 20 minut trval v průměru denní výslech, necelých 15 hodin v kuse trval nejdelší z výslechů.
„Gustáv Husák celkově prodělal 65 různých zákroků,“ uvádí oceňovaná Husákova monografie z pera historika Macháčka. Nejčastěji se jednalo o zánět spojivek, ekzém pat, prochlazení a zubní kazy, ale i katar průdušek. Má se za to, že tím, že Husák vždy odvolal vynucené vyznání, se uchránil před trestem smrti. Takto mu soud napařil „pouze“ doživotní žalář, který doprovodilo ještě potupné odebrání občanství.
Světlo na konci tunelu
Ten už si neodbyl pouze v Ruzyni, kde byl po celou dobu svého zatčení, s výjimkou nedlouhého pobytu v Kolodějích. Postupně vystřídal věznice na Pankráci, v Leopoldově, na Mírově a nakonec v Bratislavě, kde se roku 1960 dočkal amnestie prezidenta Antonína Novotného (†70). Po devíti letech za mřížemi.
„Na základě rozhodnutí politického byra ÚV KSČ ze 7. února 1961 prominul prezident Antonín Novotný Husákovi vedlejší trest ztráty československého státního občanství,“ uvádí Macháček, aby následně mohl být Husák v roce 1963 plně rehabilitován, neboť KSČ shledala, „že kriminalizace obviněných osob z buržoazního nacionalismu byla vykonstruovaná“.
Ze zámeckých kobek na Hrad
Co se dělo dále, už je jiný příběh. Husák v 60. letech podpořil reformní snahy KSČ, které vyústily v Pražské jaro. To prožíval roku 1968 coby místopředseda vlády, jenž se v kritické chvíli srpnové invaze do Československa postavil na stranu protireformního křídla a vojska Varšavského paktu vítal coby bratrskou pomoc. Příklon k Leonidu Brežněvovi (†75) jej záhy dostal do čela KSČ i státu, aby se v roce 1975 mohl stěhovat na Pražský hrad. Tentokrát ne do temných podzemních kobek, ale do reprezentativních sálů, kam smí jen prezidenti. Využíval je až do roku 1989. " "
