7°C
Z překotného vývoje hlavního města po osamostatnění nezávislé Československé republiky rychle vyplývaly na povrch potřeby obyvatel. Stavěly se nové fabriky a úřady, pro zaměstnance nové bytové čtvrti, vznikaly nové školy a rozšiřovala se i hromadná doprava. Na přetřes přicházela ale i otázka zdravotnictví.
Začátkem 20. století bylo v Praze nemnoho nemocnic. „Nejdůležitějším lůžkovým zařízením v Praze i v celých Čechách zůstávala všeobecná nemocnice a další klinické ústavy,“ uvádí v knize Pražské špitály a nemocnice historikové Petr Svobodný a Ludmila Hlaváčková. Spolu s VFN fungovala v Praze třeba ještě nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem, nemocnice Na Františku, nemocnice na Vinohradech, otevřená v roce 1902, a v roce 1931 též nemocnice na Bulovce nebo Pražské sanatorium v Podolí.
Nemocnice Červený Vrch?
I tak ale kapacity nestačily. „Do prosince 1930 vzrostl počet obyvatel v Praze na 848 768, roku 1938 už 962 200 obyvatel,“ uvádí historik Josef Janáček v knize Malé dějiny Prahy. Proto se zkraje 20. let začalo uvažovat o zbudování nové nemocnice, pro níž se hledalo vhodné místo.
„Od roku 1932 se objevovaly konkrétní návrhy, kde by měla tato nemocnice vyrůst,“ uvádí Svobodný a Hlaváčková. Šlo především o odlehlejší lokality na levém břehu Vltavy, poněvadž východ a centrum města byly z hlediska zdravotní péče obslouženy lépe.
Návrhy se různily – byť k sobě neměly zrovna dvakrát daleko. Byly mezi nimi třeba okolí letohrádku Hvězda nebo lokalita Na Bateriích ve Střešovicích. „Pozemky tam zakoupilo již v roce 1929 ministerstvo obrany pro novou vojenskou nemocnici, ale uvažovalo se i o jejich využití pro nemocnici civilní,“ uvádí historikové k prvopočátkům Ústřední vojenské nemocnice. Zvažován byl ale také Červený vrch ve Vokovicích, lokalita nedaleko stanice metra Nádraží Veleslavín. A mimo jiné právě Motol.
„Provizorně“ zastavěná pláň na Motole
„Pozemky v Motole byly považovány za nejméně vhodné zejména z důvodů dopravních,“ uvádí Svobodný s Hlaváčkovou. Na tento problém město hřešilo – i přes četné autobusové linky MHD, které k nemocnici dennodenně směřují – až do roku 2015, kdy před nemocnicí vznikla stanice metra Nemocnice Motol. Nicméně varianta zbudování nemocnice právě v Motole měla své příznivce a odpůrce a dlouho se nevědělo, zda bude nemocnice jednou stát skutečně tam. Až v květnu 1936 byly „motolské pozemky zakoupeny nemocničním fondem se závazkem zahájit stavbu veřejné všeobecné nemocnice.“
Výstavbu pozdrželo zabrání Sudet Němci a následná okupace, jež vyústila v protektorát Čechy a Morava. Nová politická situace v Čechách vedla k tomu, že namísto plnohodnotné nemocnice měla v Motole nakonec vzniknout jen jakási „odnož“ již fungující nemocnice na Vinohradech, která měla velké kapacitní problémy. Mělo jít o provizorní zdravotní zařízení, které by disponovalo 526 lůžky pro pacienty ve 25 pavilónech, kde se nacházely i byty pro zaměstnance. Stavba začala v roce 1941 – hotovo bylo zkraje roku 1943.
První pacienti
Oficiálně se za zrod Fakultní nemocnice v Motole udává datum 4. ledna 1943. Tehdy byl v „barákové nemocnici, pobočce státní všeobecné nemocnice na Vinohradech (Zweigstelle Hilfskrankenhaus in Motol) zahájen částečný provoz,“ uvádí historikové s tím, že původně byl její provoz odhadován na 10 až 15 let. Co vše v nemocnici bylo k nalezení?
„Oddělení interní, chirurgické, gynekologické, tuberkulózní a radiologicko-rentgenologické,“ vypočítává kniha Pražské špitály a nemocnice. „Primariáty byly obsazeny většinou profesory, kteří ztratili své kliniky v důsledku zavření českých vysokých škol. Po stránce odborné se proto nemocnice od svého vzniku vyznačovala vysokou úrovní.“ Nescházely objekty pro kotelny, garáže, sklady. Prvním ředitelem nemocnice byl Miloš Netoušek, kteří tak stojí jako první ve frontě řady následovníků, protože jak známo, namísto provizoria je dnes nemocnice Motol nadále fungující a prosperující. Mnoha Pražanům zde lékaři pomohli, bez přehánění i zachránili život.
Nacistické rýpání
A to i přesto, že v roce 1944 měl špitál namále. Hrozilo totiž, že by ji pro své účely zabavili Němci, kteří by s ní naložili po svém. „Jeden z pracovníků nemocnice vzpomínal, že do nemocnice se dostavili dva němečtí důstojníci, aby posoudili, zda by nemocnice byla vhodná pro německé vojáky. Když jeden z důstojníků vrazil do stěny chodby bodák a stěna povolila, bylo nebezpečí záboru nemocnice pro Wehrmacht zažehnáno,“ uvádí Svobodný s Hlaváčkovou.
Fakultní nemocnice
S koncem války byla zodpovězena otázka, co bude s motolskou nemocnicí dál. Z nuceného provizoria se stala konstantou lokality. Když dnes někdo řekne, že jede do Motola, většinou se tím míní právě nemocnice.
V roce 1953 bylo definitivně rozhodnuto, že zde „bude postavena městská nemocnice, v roce 1958 bylo konečně usneseno vybudovat v Motole vedle městské nemocnice pro dospělé i novou fakultní dětskou nemocnici. Základní kámen této nemocnice byl položen až v dubnu roku 1964. Počátkem roku 1971 došlo ke spojení motolské nemocnice pro dospělé s dětskou fakultní nemocnicí pod společným názvem Fakultní nemocnice v Motole. Vznikl komplex nemající velikostí a rozmanitostí svého složení u nás obdoby.“
Víte, že...
… původně pláň v Motole sloužila jako cvičiště pro vojáky? Na vojenskou historii místa, kde dnes nemocnice stojí, upomíná pomník popraveného Josefa Kudrny v místech, kde byl zastřelen kvůli vzpouře. Nenápadný pomníček bychom našli mezi LDN a dětským pavilonem.
Blesk Podcast: Rodiče těžce nemocných dětí potřebují také dovolenou, říká lékařka Hrdličková z motolské nemocnice. Blesk
