8°C
Jak začal váš desetiletý boj s alkoholismem?
On to vlastně nebyl až tak boj. Závislost přišla velice rychle a já se tomu zcela poddala. Už jako dítě jsem trpěla sebepoškozováním, prožila si těžkou šikanu a alkohol mi v patnácti nabídl jistou úlevu od všech psychických obtíží. Bohužel, tehdy jsem netušila, že z dlouhodobého hlediska alkohol vše zhoršuje. Vše to začalo tím hřejivým pocitem tepla, který se mi v těle rozlil, kdykoli jsem se napila, s tím přišlo i uvolnění stresu. To byl kámen úrazu a já už se od alkoholu nedokázala odtrhnout.
Pila jste Alpu, klidně půl litru denně. Alpa přece jen není úplně běžné alkoholické pití…
Alpa není určená k pití, ale pít se dá. Já jsem s Alpou začala díky vzpomínce, kdy mi mamka dávala pár kapek na kostku cukru, když jsem byla nemocná. Alpa je také levná a má vysoký poměr alkoholu, takže jsem ji pila i kvůli tomuhle. Nicméně, pití Alpy vážně není zážitek. Hodně pálí, způsobuje střevní potíže a také jsem díky ní zadržovala v těle vodu.
Předpokládám, že jste byla i bez práce...
Poslední dva roky mého pití jsem byla pouze doma. Do všeho se přimotal i syndrom vyhoření a já nebyla schopná nastoupit do nové práce, ačkoli jsem na pohovorech dělala dobrý dojem. Kdykoli se blížil můj nástup do zaměstnání, tak jsem nebyla schopná vyjít z bytu, třásla jsem se a bylo mi zle. Nakonec jsem si tedy nabrala půjčky asi za milion a z těch peněz jsem žila.
Ve které fázi alkoholismu vám bylo nejhůře?
Nejhorší období bylo právě v těch dvou posledních letech. Alkohol prakticky ovládal můj život až do té míry, že jsem rezignovala absolutně na vše. Na jídlo, domácnost, finance i na sebe samu. Celý byt se nacházel v katastrofálním stavu, všude pytle s odpadky, prázdné lahve, hmyz a zápach. Došlo to do takové fáze, že jsem spala ve vaně, protože to bylo jediné čisté místo v bytě. Postupně se i koupelna zaplnila odpadky.
Přemýšlím, jaké myšlenky se vám tehdy honily hlavou, když jste byla sama ve svém bytě a ležela ve vaně? Na co v takových chvílích člověk myslí?
Myslela jsem hlavně na to, jak hrozný je můj život, jak zoufalá jsem já a nevěděla jsem, jak z toho ven. Čím dál častěji jsem myslela na sebevraždu a byla jsem rozhodnuta to udělat. Neviděla jsem jinou možnost, jak ten kolotoč, který ovládal můj život, zastavit. Dokonce jsem se dívala na stránky brněnské psychiatrické nemocnice, ale nevěděla jsem, jestli mě bez doporučení přijmou.
Nakonec jsem nakoupila žiletky a 6. listopadu 2019 jsem se pokusila o sebevraždu a podřezala si zápěstí. Naštěstí mě zachránili policisté, kteří mě přijeli zkontrolovat. Mé sestry mě totiž nahlásily jako nezvěstnou.
Přátelé vám tehdy nedokázali pomoci?
S alkoholismem se to má tak, že pokud člověk sám nechce, tak ho k léčbě nic nepřiměje a pokud ano, tak stejně nebude abstinovat. Závislý člověk musí chtít léčbu podstoupit sám a musí být sám rozhodnutý s tím problémem bojovat. Tehdejší přátelé asi o mém problému věděli, ale nikdy nenabídli pomoct. Zpětně vím, že jsem pravé přátele v té době neměla. A před rodinou jsem svůj problém dokázala celou dobu skrývat.
Své zážitky jste zpracovala do knihy Deník šílenství. Cítila jste se jako šílenec?
Ano, byla jsem svým způsobem šílená. Bez alkoholu se mi po léčbě otevřel celý svět, já se poprvé v životě zamilovala a vše jsem cítila tak intenzivně. Bylo to, jako bych konečně procitla a mohla svět vnímat takový, jaký skutečně je. A za to jsem vděčná.
Jaký má váš příběh ohlas?
Kniha se prodává dobře a neustále mi chodí krásné vzkazy od lidí, kterým moje upřímnost otevřela oči nebo jim pomohla pochopit, co se v hlavě závislého člověka odehrává. Nebylo jednoduché jít s kůží na trh, ale nikdy nebudu litovat, že jsem knihu napsala.
Vkradou se do vaší mysli někdy myšlenky na alkohol? Musíte odolávat?
V listopadu jsem oslavila čtvrtý rok abstinence a jsem na sebe hrdá. Není to jednoduché, obzvláště ve vypjatých situacích či pod vlivem nadměrném stresu. Je to každodenní boj, ale mám naštěstí silnou motivaci to zvládnout. Mou motivací je totiž žít normální život jako ostatní, a to je dost silný důvod k abstinenci.
Jak se vám daří teď?
Momentálně hledám zaměstnání a zotavuji se po stěhování, které bylo velice náročné. Ale jsem moc ráda, že jsem konečně v klidu a mohu se soustředit na běžný život.
Co vám v životě dělá radost?
Velkou radost mi dělá komunikace s lidmi, a to především prostřednictvím Tik Toku, kde jsem Deníku šílenství založila profil. Tik tok jsem založila, protože je tam hodně mladých lidí. A potřeba o alkoholismu a závislostech mluvit je velká. Je to totiž stále podceňované téma. Rodiče nás učí k určité toleranci alkoholu a já se snažím lidem sdělit, že kladný vztah opravdu není v pořádku.
Pokud tento rozhovor čte někdo, kdo sám bojuje se závislostí, máte pro něj vzkaz?
Všechno je to v hlavě. Všechno má řešení, i když to tak nevypadá. Abstinence není jednoduchá, ale je to skvělý pocit a přála bych ho všem. Nedovolte, aby vás ovlivňovala závislost. Bojujte, vyhledejte lékaře a začněte nový život. Stojí to za to.
Startuje Suchej únor
Suchej únor se stal již každoroční českou tradicí, která nabízí jedinečnou příležitost (za podpory velké části společnosti) okusit měsíční život bez alkoholu, udělat něco pro své zdraví, vyzkoušet si, do jaké míry máme alkohol pod kontrolou a do jaké míry ovládá alkohol nás.
Průměrný Čech vypil v roce 2022 podle údajů Českého statistického úřadu 143 litrů piva, téměř 20 litrů vína a 7 litrů lihovin. Česko patří ve spotřebě alkoholu spolu s Litvou a Moldavskem do evropské TOP trojky. Abstinentů nebo těch, kdo pijí jen mírně, je přitom v populaci necelá třetina. Lidí, kterým hrozí vysoké riziko závislosti, 17 - 19 %. Při pohledu do minulosti sice spotřeba alkoholu na jednotlivce klesá, ale počet těch, kteří po láhvi sáhnou denně, je ve společnosti stále 10 %.
Nejsi v tom sama: Dodnes se divím, že mě manžel neopustil, není to se mnou jednoduché, ani když jsem střízlivá Videohub
