„K drogám jsem se dostal přes kulturistiku, posilování,“ popisuje Blesku ředitel kliniky NEO Centrum v Praze. Za mlada dělal karate, ale jednou si ve vedlejší místnosti všiml kluka, který zvedal činku. Zkusil si to sám a zjistil, že nemá žádnou sílu. „Začal jsem cvičit a přitom jsem se seznámil s anabolickými steroidy, vlastně už drogami,“ vzpomíná Jiří Vacek. V kulturistice totiž „frčí“ různé doplňkové látky. Když poprvé ochutnal pervitin, bylo mu něco přes dvacet let.

Sportovní alchymie

„Kulturisti, se kterými jsem cvičil, byli úspěšnými sportovci. Objevil se mezi nimi efedrin,“ říká Jiří. Kulturisté prý totiž  berou různé doplňující látky na výkon či regeneraci svalstva. „Kulturisté jsou hodně zběhlí v lékách a vlastně i v drogách,“ popisuje Vacek. Hranice mezi návykovými látkámi byla tenká. Efedrin mu prý nejen dodal energii po sportu, ale také se po něm cítil nabuzeně. Efedrin se používá i k výrobě pervitinu. „Jak jsem ochutnal pervitin, tak se mi rozsvítil svět. Začal jsem konečně žít. Kopanec to byl hrozný,“ vzpomíná Vacek.

Vedlejší efekty a půjčování si energie na dluh ho neodradily. „Viděl jsem tu část informací, kterou jsem chtěl vidět. Tu stinnou stránku jsem nebral moc vážně,“ vypráví. Ze začátku navíc nevnímal, že žije na dluh. To přišlo až časem. První roky měl spoustu energie, nemusel spát a cítil se skvěle.

Předpoklady k návykovým látkám

„Babička čichala éter, děda byl kozákem na Ukrajině, který do 103 let pil alkohol, až oslepl. Zabil se pádem do sklepa, takže se ani neupil. K drogám jsem měl jaksi blízko,“ povídá Jiří. Byl vždy extremistou. Když začal užívat návykové látky, tak to byl „průšvih“. „Alkohol jsem pil jako vodu. Býval jsem obrovský, vážil jsem 120 kilogramů. Mohl jsem vypít hektolitry a dlouho jsem vydržel, než se to začalo lámat. Nikdy jsem neměl míru. Ani v alkoholu, ani v drogách,“ popisuje Jiří.

Změněný stav mysli

Podle Vacka mají historicky lidé tendenci se odpojovat od reality. Pro část mohou být drogy o hledání přesahu. „Díky zážitku, ať už přesahu, nebo mystického zážitku možného na halucinogenech, máte příležitost poznat jinou realitu, než tu, ze které chcete utéct,“ popisuje Jiří. Chtěl utéct z reality, ale vlastně ji vůbec neznal. „Skrz tuto zkušenost jsem měl možnost poznat sám sebe a svět, ve kterém žiji,“ povídá Jiří. Dnes drogově závislé učí k „odpojení se" od reality používat jiné prostředky než návykové látky.

Jiří vzpomíná na dvě výjimečné situace po užití LSD. „Je to jiný stav vědomí, těžko popsatelný. Prožíval jsem mimozemskou polohu mysli. Z výšky jsem viděl svůj život na této planetě a jak probíhá. Přišlo mi to strašně komické. Je to takové divadélko. Viděl jsem se, jak tankuji benzín do auta. Lezeme tu jako brouci,“ popisuje Jiří. Druhý zážitek bylo propojení všeho, pocit podobný extázi. 

Drogy jako smlouva s ďáblem

„Drogy mi daly to, co mám dneska. Našel jsem sám sebe a to, co chci dělat. Nikdy jsem nevěděl, čím se chci živit. Vždycky jsem životem tak nějak plul. Byť jsem dělal zajímavé věci, tak nebyly pro mě,“ popisuje Jiří. Kdyby drogy působily jen škodlivě, lidé by je podle Jiřího pravděpodobně nebrali. „Je to hranice mezi životem a smrtí. Riskujete i vlastní život. V určitém ohledu je braní drog vysoká hra,“ vypráví. Jiřímu připomíná užívání drog smlouvu s ďáblem, kdy je chvíli život dobrý, ale pak přijde účet.

Drogy mu vzaly čas, který mohl lépe využít. Nicméně bez těchto zkušeností by nebyl tam, kde je. Přežil prý jen díky odolným předkům. Proto mu drogy zhoršily zdraví minimálně, ale vztahy s některými lidmi skončily nadobro. „Drogy mi vzaly i nějaké vztahy s lidmi, kteří mě opustili, když jsem byl takový, jaký jsem byl. Nezodpovědný,“ vzpomíná Jiří. Daň v podobě únavy přicházela po třech až čtyřech dnech užívání. Biorytmus měl Jiří absolutně rozhozený, tři dny nejedl a potom se to snažil dohnat co nejrychleji.  

Dlouhá cesta ze závislosti

Že má problém, poznal Jiří Vacek po pěti letech užívání. „Pro mě to byl stav, kdy jsem věděl, že to sám nedám. Užívání drog se neustále opakovalo. Byť jsem s tím chtěl seknout, tak to nešlo,“ vypráví Jiří. Do té doby se za každou cenu snažil si své problémy vyřešit sám. „Po pěti letech jsem zjistil, že vysokou hru s tvrdou drogou, pervitinem, nejsem schopen sám zvládnout a vyhledal jsem terapeuta. Ale ne přes závislosti. Někoho, s kým jsem si popovídal,“ popisuje.

Následovalo 8 let terapie protkaných neustálými pády a comebacky. Uvědomil si, že nemůže pít alkohol, protože ho neustále vrací k drogám. S každým pádem se propadal hlouběji do závislosti. V roce 2009 vydržel abstinovat už půl roku, ale po dlouhé době se setkal s nevlastní sestrou v cizině. V emočně vypjaté chvilce si cinknuli skleničkou a vše se zase vrátilo. Začal denně užívat a cítil, jak ho opouští vnitřní síla. Všechno mu bylo jedno.  

Naštěstí si skutečnost uvědomoval. „Byl to moment, kdy jsem si uvědomil, že jsem tomu odevzdaný. To pro mě bylo hrozné,“ vypráví. V poslední fázi už moc nefungovalo užívání nosem. „Tenkrát byl malý kousek od nitrožilního užívání. Naštěstí jsem neměl kolem sebe lidi, kteří si píchali, nebo jsem to alespoň nevěděl. Kdybych měl, tak vím, že bych to nepřežil. S mým extremismem bych jehlu nedal. Pro mě byla jehla synonymum smrti,“ vzpomíná Jiří. S pomocí manželky se dostal do protidrogové léčebny.

Z „drogaře“ vedoucím kliniky NEO Centra v Praze

Jelikož šel Jiří Vacek celý život z extrému do extrému, nepřekvapí dnes, že se po vyléčení stal ředitelem jedné ze dvou privátních terapeutických klinik na léčbu závislostí NEO Centrum v Praze. K dnešnímu dni již 12 let abstinuje. „Dostal jsem se z těžké feťácké a alkoholové pozice. Dnes stojím na druhém břehu závislosti. Díky zkušenosti mohu lidi uzdravovat,“ dodává závěrem.   

NEO Centrum vzniklo jako alternativa ke klasickým systemovým léčebným centrům. „Máte spoustu lidí, kteří trpí doma a nejdou do standardních organizací," vysvětluje Jiří. NERO Centrum vytvořilo prostor, kam tito lidé mohou jít. „Přišlo mi to jako skvělý nápad," povídá závěrem Jiří.

Video
Video se připravuje ...

Blesk Podcast: Kratom může zabíjet děti. Látku lze koupit legálně, varuje adiktolog Jiří Marek