7°C
Uplynulo 20 let od obrovských povodní v Praze. Ještě 13. srpna večer pronesl tehdejší primátor Igor Němec nešťastnou větu: „Já bych řekl, že Praha není ohrožena. Situace je, bych řekl, nadmíru výtečná.“ Zatímco se druhý den 14. srpna valila „tisíciletá“ voda do Prahy a zaplavovala závodiště Velká Chuchle, chránili příslušníci Integrovaného záchranného systému spolu s vojáky obyvatele před nejhorším. Tahali je z vody, přepravovali na lodích a evakuovali z baráků. Povodeň, jakou byla ta v roce 2002, Praha ani Česko ještě nezažily. Není divu, že se během záchranných akcí semlela spousta památných situací.
Zásah, městská policie potopena
Podle tiskové mluvčí by se dal s určitou nadsázkou přínos povodní označit jako zatím nejzásadnější prověrka akceschopnosti městské policie v historii. Podle tiskové mluvčí obstáli se ctí. Strážníci, jak z přímého výkonu, tak nepřímého, se povolávali do práce z volna i dovolených. Na zákoník práce se nehledělo, sloužili téměř nepřetržitě, jen s nezbytnými přestávkami na odpočinek. „Někteří se domů dostali třeba až po 14 dnech,“ sděluje Blesku tisková mluvčí městské policie Irena Seifertová.
Tenkrát městská policie neměla žádné vybavení, proto si musela první člun půjčit. „Strážníci prošli rychlým školením, byli ujištěni, že se jedná o nepotopitelné plavidlo a hned šli do akce. Voda byla tehdy až u okenních parapetů v prvním patře domu, člun narazil do parapetu, protrhl se a šel ke dnu,“ vypráví Irena Seifertová.
Další historka na odlehčení se stala dvěma strážníkům. Voda byla plná splašků, takže nešlo vidět na dno. „V hlídce byl jeden, který měřil 2 metry, druhý zase jen 170 centimetrů. Ten vyšší skočil do vody a stál, druhý za ním, jenže i s hlavou zajel pod hladinu,“ dodává tisková mluvčí.
Hasiči a blázen kajakář
Václav Kratochvíl velel během povodní pražským hasičům na Karlově mostě. Za pomoci bagru s dlouhým ramenem odklízeli naplaveniny u pat oblouků mostu. „Proplavili jsme pětikubíkový zásobník na propan butan, návěs kamionu, 20metrové silo a chaty,“ vypráví hasič. „Už druhý den, co jsme zasahovali, spatřili jsme plout po rozvodněné Vltavě frajera na kajaku,“ vypráví hasič Václav, který se podivoval nad kajakářovým IQ.
Na hasiče se přišli podívat jak Paroubek (ČSSD), tak i prezident Václav Havel. V noci ze 14. na 15. srpna museli hasiči akce přerušit, protože se most začal chvět. Až později se Václav Kratochvíl dozvěděl, že v Praze se sešly dvě kulminační vlny Vltavy a Berounky, protože Vltavská kaskáda nebyla schopna pojímat vodu. Z povodní vzpomíná také na obrovské nasazení „kluků“, když bylo potřeba. Na Karlově mostě pracovali 36 hodin vkuse.
Pohotovost na záchrance
Pražská záchranka řešila během povodní rekordní počty volání na tísňovou linku, pomáhala s evakuací obyvatel a pacientů, ale zdravotníkům „teklo do bot“ a museli přesouvat některá stanoviště do vyšších poloh. Největší „peklo“ začalo 13. srpna, kdy záchranka zaznamenala vrchol volání na tísňovou linku 1348 telefonátů. Počet výjezdů byl tehdy nadprůměrných 268, ale zajímavostí zůstává, že v naprosté většině s povodní přímo nesouvisely. Záchranáři též museli preventivně přestěhovat stanoviště v Braníku a v Nádražní ulici.
Ve středu 14. srpna povodeň dále postupuje. Už dříve „přestěhované“ stanoviště z Lahovic opouští i Radotín a přesouvá se do Stodůlek. Probíhá také evakuace Starého města. „V zatopených oblastech, ze kterých se někteří lidé odmítli evakuovat, zasahují naši lékaři na člunech ve spolupráci s kolegy z Hasičského záchranného sboru. Letečtí záchranáři transportují ze zatopené části Libčic ženu postiženou akutním infarktem myokardu,“ stojí v tiskové zprávě pražské záchranky. Další dny se situace začala uklidňovat.
Armáda lovila žokeje ve Vltavě
Major Marek Bohuněk a jeho kolega palubní technik praporčík Jaroslav Vlček tehdy sloužili u Letky letecké pátrací a záchranné služby (SAR). Se dvěma vrtulníky létali 24 hodin ve dne i v noci a tahali lidi palubním jeřábem z oken, vikýřů, balkónů i střech.
Lidé, které voda ohrozila, reagovali různě. Někteří záchranářům děkovali, jiní obavy z evakuace zapíjeli na ještě suchých půdách svých domů. „Jeden člověk se dokonce vydal na koni do rozvodněné Vltavy. Dodnes si pamatuji, jak jsme pro něj kousek za Kralupy letěli. Vytáhli jsme ho z vody a kůň, spokojený, že už ho nic netíží, bez problémů sám doplaval k břehu,“ líčí jeden z kuriózních zážitků major Bohuněk.
Hrůza v zoologické zahradě
„Tisíciletá“ voda se nevyhnula ani ZOO Praha a jejím obyvatelům. „Během několika hodin jsme čelili evakuaci poloviny zoologické zahrady,“ vzpomíná bývalý ředitel Petr Fejk. Voda stoupala rychleji, než bylo zapotřebí k evakuaci některých zvířat. Bohužel musel utratit 4 zvířata, dodnes ho hrůzy povodně budí ze spaní. Například hrošice Lentilka nebo sloní samec Kadíra by se díky stoupající vodě dostali na volnou řeku a mohli se třeba někde u Kralup vydrápat na břeh, potkat maminku s kočárkem a zaútočit.
Během několika hodin evakuace se podařilo zachránit 1 029 zvířat. Pro 134 zvířat ale byla povodeň osudná. Extrémní situace nastala v pavilónu opic, který byl zatopen jako první. Pro gorily to byl extrémní stres. Přirozeně se bojí vody, několik hodin před ní ustupovaly až do nejvyšší části pavilonu. „A když jsme je přijeli zachránit, vrhly se zpátky do zaplaveného pavilonu, protože už strachy nevěděly, jak a kam dál,“ říká Petr Fejk.
Naštěstí se chovatel pár minut předtím potopil pod vodní hladinu a cestu do pavilonu jim přehradil posuvnou mříží, od které se odrazily zpátky nad hladinu. Jak byly ve stresu, naskakovaly na mříž a snažily se ji vyvrátit. Gorily se musely uspat foukačkou, což byl obrovský problém. Neusnuly ani po trojnásobné dávce. Gorilí samec Tadao si v jedné chvíli vytrhl uspávací šipku z těla a přes mříž ji podával veterináři. A kdyby ho Marek Ždánský nezarazil a veterinář si tu šipku vzal, Tadao by mu v zápalu boje ruku urval. Poté, co lidoopi usnuli, převezli je chovatelé na nafukovacích člunech na souš.
Povodně Praha 2002 Dominik Schön
