10°C
Klasicistní stavba na okraji malostranského parku Kampa je dnes známá pod názvem Werichova vila. Najdeme zde muzeum zaměřené na život a dílo Jana Wericha i jeho velkého přítele a spolutvůrce Josefa Voskovce. Několik místností je dokonce uvedeno do původního stavu tak, že má návštěvník pocit, jakoby se Jan Werich sotva před chvilkou zvedl ze svého oblíbeného křesla.
Rybář s koželužníkem
Tato vila ale nebyla vždy tak pěkným místem a její historie je více než zajímavá. První zmínky o ní nacházíme už na konci 15. století. „Tehdy zde byl malý domek, který vlastnil jistý rybář, víme ale, že kromě ryb prodával i dřevo. To jsme zjistili při renovaci několika domů v okolí Kampy,“ vysvětluje Marek Tichý z architektonického studia TaK, které provádělo poslední rekonstrukci Werichovy vily.
Hraběnka Nostitzová (†85) pomáhala nevidomým i Werichově vile. „Byla to osobnost,“ vzpomíná Pospíšil
Rybářský domek tu vydržel asi sto let. Nemovitost získal v roce 1648 Servác Engel, rodem z Flander, který byl za obranu Prahy proti Švédům povýšen do šlechtického stavu. Původní rybářský domek přestavěl na koželužnu a malostranské okolí zamořil nepředstavitelným zápachem. Kůže se tehdy zpracovávaly také pomocí splašků, a tak na rozdíl od dnešní doby, se na konci 17. století tomuto místo všichni raději obloukem vyhýbali.
Vychovatel Dobrovský
Na začátku 18. století získal část zahrady s dnešní Werichovou vilou šlechtický rod Nosticů. Koželužnu zrušili, prostor obezdili a přičlenili jako zahradu k nedalekému Nostickému paláci. Bedřich Nostic si na úpravu nově nabyté nemovitosti pozval věhlasného českého architekta italského původu Ignáce Palliardiho, který objekt přestavěl do podoby, jak ho známe nyní. Po rekonstrukci se sem měl nastěhovat Josef Dobrovský, kterého si hrabě Nostic najal jako vychovatele pro své děti.
Dobrovský se ze začátku zdráhal přijmout takový dar, hrabě ale nelenil a napsal Dobrovskému pár řádek, aby ho uklidnil: „Prý se chcete vzdát myšlenky Šenfeldskou zahradu (tak se dříve Kampě říkalo, pozn. red.) obývati, podle svého ji osázeti a ji užívati. Litoval bych toho skutečně – vždyť jsem se tak těšil mít vás za souseda a býti svědkem vaší zábavy a pilnosti. Z počátku chci vás rostlinami, sazenicemi i nářadím co možná nejvíce podporovati. Snad se nebude ostýchati na příteli svém toho nebo onoho žádati. Prosím, neodepřete mi prosby mé a vstěhujte se do té zahrady.“ Dobrovského nakonec Bedřich Nostic zlomil a ten se do dnešní Werichovy vily nastěhoval.
Ve 20. století Kampu využívali soukromí zahrádkáři i sportovní kluby. Většina areálu přešla po roce 1918 do majetku pražské obce, včetně tehdejšího Dobrovského domku, který byl rozdělen do několika bytů a využíván k obecnímu bydlení. Od roku 1929 zde pobýval i věhlasný historik Zdeněk Wirth, který se podílel mimo jiné i na dostavbě Svatovítské katedrály.
Werichova nesmazatelná stopa
Rozhodně nejznámějším obyvatelem ale byl Jan Werich, který se sem přistěhoval v roce 1945. Mnozí si asi vždy mysleli, že dům Werichovi patřil, nikdy tomu ale tak nebylo.
Po celou dobu, tedy nějakých 35 let platil Praze nájem. I Werichův „parťák“ Jiří Voskovec zde krátce bydlel, ale pouhé dva roky, pak emigroval do Americky. Následujících 20 let zde rodina Jana Wericha žila společně s rodinou básníka a překladatele Vladimíra Holana. Holanovi žili v přízemí, Werichovi v prvním patře.
Když v roce 2002 spláchla Prahu ničivá povodeň, odnesla to i Werichova vila, Vltava ji zatopila až do 1. patra. Tehdejší nájemníci se museli odstěhovat a už se nikdy nevrátili.
Pražané si jistě vzpomenou na dlouhá léta, kdy chodili okolo provizorního oplocení a nakukovali skrz zátarasy, jestli vila ještě stojí nebo na následky ničivé povodně už spadlat. Nákladná rekonstrukce a pronájem Muzeu Kampa proběhlo až o dlouhých 15 let později. V roce 2017se však znovu otevřela veřejnosti, která zde může navštívit muzeum a v přízemí ochutnat výborné zákusky nebo kávu v příjemné kavárně, kteoru vede slavná cukrářka Iveta Fabešová.
Zemřela slavná historička, sběratelka umění a mecenáška Meda Mládková (†102) Videohub
