7°C
Petr Kroutil vystudoval v Bostonu Jazz Compozition a Performance na Berklee College Of Music.V Nepálu na Kathmandu University studoval bambusovou flétnu. Je kapelníkem, sólistou i zpěvákem Original Vintage Orchestra, společně s ním večerem provází také režisér Jiří Vejdělek. Založil kvarteto Pink Swing, kde hraje na bicí Dalibor Gondík. Kromě seriálu Prima sezóna hudebně spolupracoval také na dokumentu Gentleman Josef Škvorecký a filmu Poslední aristokratka.
Stavěl jste přístavbu vlastnoručně, ačkoli saxofonista, flétnista musí být opatrný na prsty. Nebyl to nerozum?
Je pravda, že hrubou stavbu přístavby jsem postavil s kamarádem zedníkem, který tomu rozumí a já mu míchal maltu, beton, vše, co bylo zapotřebí. Každou cihlu jsem mu podával. A taky je pravda, že jsem si při tom trochu zničil ty prsty, ale mnohem víc ramena a klouby, takže jsem to musel řešit s doktory a dal jsem se dohromady až za půl roku.
Původní stavení je 100 let staré?
Ano, je to takový ten klasický, úzký, dlouhý vesnický dům. Chvilku jsem se s tím trápil tam a před půl rokem jsme ukončili stavbu tady.
Vypadá to, že to k sobě všechno patří, vymýšlel jste si to sám?
To zas kamarád projektant. Já jsem chtěl, aby tu byly dřevěné trámy, kterými se to vizuálně propojí s původním stavením. Jedinou chybičku kamarádův projekt měl, vyprojektoval krásné, velké francouzské dveře na zahradu a vypadalo to, že další okna nebudou potřeba. Ale když se udělala střecha, tak jsme tu s manželkou seděli a říkali jsme si – tak takhle tedy ne, je tu tma. Takže jsme dodělávali střešní ona a já vzal motorovku a do ytongu jsem vyřízl další dvě díry na dvůr a do zahrady a osadili jsme okna.
Máte tu dvě pracovní místa, jedno přiléhá k obýváku, a to druhé je úplně na druhé straně domu, proč?
Když aranžuju muziku, tak potřebuju jen sluchátka a můžu to dělat do noci. Vedle má Terezka, které je 1,5 roku pokojíček a já ji neruším. Ale když cvičím na ty nástroje, tak musím co nejdál, to jde.
Jsou tu také dvě kuchyně, proč?
Tady nahoře u obýváku je to spíš výdejna kávy a rychlá obsluha k terase, není tu sporák. Velká kuchyně je o patro níž. Ale kdyby tu třeba jednou s námi bydlela babička, tak tu spodní kuchyni bude mít pro sebe a my si sem ten sporák dodáme.
Nestačilo vám, že jste si dům stavěl, s manželkou jste vyráběli i interiérové prvky.
Měli jsme takové starší skříňky, knihovničky, byly na vyhození, ale současně jsme potřebovali něco pod televizi. Tak jsme vzali staré noty, dali je do kávové lázně, chvilku se to v ní nechá v lavóru, ony zhnědnou, najednou vypadají jako sto let staré. Žena pak ty skříňky natřela lepidlem a nalepili jsme na to ty noty. A líbí se nám to. My jsme tu vůbec během covidu takhle blbli.
Někdo měl depresi, někdo přibíral kila a vy jste si udělali i novou koupelnu.
Ano, nedělali jsme zednické práce, to neumíme, tedy obklady ne, ale nakoupil jsem dřevo, pak jsme to tu řezali a učili jsme se, jak se vyrábí nábytek.
Do přízemí se člověk dostává dost prudkými schody. Prý jsou jedinou věcí, u které jste měli s manželkou dohady.
Ano, jinak se na všem shodneme, ale to tu bylo trošku doma drama. Nikdo z nás v životě schody nedělal. Já sem muzikant, žena češtinářka. Takže vypočítat ty schody, úhel sklonu, aby se to zatáčelo postupně, to je práce pro někoho, kdo se tou matikou umí zaobírat, což jsme my dva tedy opravdu nebyli, takže jsme to stavěli 14 dní.
Dole je i ta hudební cvičebna, ovšem velmi netradičně zařízená.
Přivezl jsem si spoustu artefaktů a dva krásné kusy nábytku z Káthmándú, kde jsem byl dva roky na univerzitě. Mám tam i tibetské misky, vlastně hrací mísy. Oni z toho jedí i na to hrají.
K domu přiléhá krásná zahrada, kdo o ni pečuje?
Teď už já, ale pomohla nám jí založit další kamarádka a naučila mě se o ní starat. Je tam sice troška ovoce, ale je to spíš zahrada okrasná.
Co tu ještě není hotové?
Už jen drobnosti, natřít plot, dodělat branku na schody, aby děti nespadly, ale to jsou už jen takové jednotlivosti, které jsou za den hotové.
