Sopka jí vzala rodinu a zničila tvář. Popálená Stephanie (26) se poprvé ukázala bez masky

Čtyřčlenná rodina v prosinci 2019 vyrazila na dovolenou na Nový Zéland, do rodné Austrálie se ale vrátila jen Stephanie a její matka Marie. Při návštěvě vulkánu White Island došlo k jeho nečekané erupci, která zabila 22 členů výpravy a těžce zranila dalších 25. Stephanie utrpěla rozsáhlé popáleniny třetího stupně, strávila dva týdny v kómatu a přišla o části prstů na rukou, píše server DailyMail.

Svou rekonvalescenci veřejně dokumentovala na sociálních sítích, kam přidávala příspěvky o své nové denní rutině a léčbě, kterou podstupovala. Na internetu se donedávna ukazovala výhradně v ochranné masce, svůj obličej odhalila až po více než dvou letech od incidentu. V zrcadle teď podle vlastních slov vidí „člověka, který v životě přestál mnohem víc, než jsem kdy čekala“.

„Jsem mnohem silnější, než jsem si kdy myslela, že budu,“ řekla v pořadu Stephanie. „Myslím, že jsem zjistila, že boj o přežití je opravdová věc. Každý den jsem bojovala o přežití, jen abych se vrátila zpět ke svému já. Netušila jsem, že to v sobě mám.“

Stephanie s popálenou tváří popsala úmorné dny: Prášky, obvazy a cvičení

Myslela jsem si, že zemřu

Marie ten osudný den zůstala na exkurzní lodi v přístavu, zatímco její dvě dcery a manžel se rozhodli poohlédnout po okolí a prozkoumat sopku. Jakmile opustili kráter a vydali se na cestu zpět k lodi, nad vulkánem se objevil mrak černého kouře, popisovala Stephanie. „O několik sekund později jsme slyšeli našeho průvodce křičet: ‚Utíkejte!‘ A to byl ten moment, kdy jsme si to uvědomili, a v setině sekundy jsme se rozhodli utéct.“

„Přicházelo to zezadu a bylo to hlasitější a hlasitější, čím víc se to blížilo. Mohli jste slyšet všechny ty kameny, mohli jste slyšet zvuk těch kamenů, jak narážejí do země, zatímco lidi křičeli. Myslela jsem si, že nepřežiju. Myslela jsem si, že zemřu,“ vzpomínala.

Stephanie se svým těžce zraněným otcem zůstala na ostrově ještě několik hodin po incidentu, než je odtamtud záchranáři dopravili vrtulníkem zpět do Austrálie. Paul brzy nato podlehl svým zraněním. „Přála bych si, aby můj táta a sestra byli stále naživu a tady se mnou,“ svěřila se Stephanie. „Přála bych si, aby mě to už opustilo. Způsobilo mi to několik bezesných nocí, nočních mur… I teď to bolí. Jen doufám, že mě táta a sestra vidí a vidí, co jsem přestála.“