9°C
„Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přicházejí sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyvážejí od nich otroky, cín a různé kožišiny. V městě Frázě se vyrábějí sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemích,“ cituje ze zprávy, kterou zcestovalý kupec sepsal v 10. století, historik Josef Janáček v knize Malé dějiny Prahy.
U peřejí Botiče
Rozumí se, že zpráva vznikala po Ibrahímově návštěvě Prahy. Nejspíše už přímo na cestě z ní. Podle dlouholetého kronikáře a regionální historika Jiřího Bartoně existují domněnky, že se tak mohlo stát na území dnešní Hostivaře. „Snad opravdu postál u břehů Botiče i onen moudrý Abrahám, syn Jakubův, který navštívil Prahu za časů knížete Boleslava II.,“ uvádí v publikaci Praha 15 se představuje.
A proč by vlastně nemohl? Ve středověku podél Botiče vedla důležitá obchodní stezka. „Jednalo se o tzv. pražskou knížecí zemskou cestu z Vyšehradu přes Strašnice, která kopírovala tok Botiče,“ uvádí Petr Říha v knize Petrovice – 770 let: Historie, současnost a budoucnost městské části Praha – Petrovice. Ona obchodní stezka vedla přes Pitkovice a Mnichovice do Benešova a následně pak do rakouského Lince. A ne, nebyla to žádná pěšinka, nýbrž poměrně široká cesta, jíž se „muselo nepřetržitě hnát značné množství dobytka, který končil, kde jinde než na Dobytčím trhu,“ podotýká Říha.
Dost možná – je to teorie – touto stezkou putoval i Ibrahím ibn Jakúb, jenž do historie vešel svými zápisky z cest. Netýkaly se jen Prahy. Kupec navštívil mimo Prahu také Španělsko a jiné evropské země, které si ve svých zápiscích poznamenal. V případě Prahy jde o vůbec první historicky doloženou zmínku o našem hlavním městě.
Dno nádrže
Ač se Hostivař stala součástí hlavního města „až“ roku 1922, dějiny hlavního města se na jejím území začaly psát o tisíc let dříve. A ještě starší je přitom osídlení Hostivaře. „Hradiště Šance nad Botičem osídlili lidé již před tisíciletími. Hradiště bylo obklopeno valy několik století před naším letopočtem a stalo se i jedním z prvních sídlišť našich slovanských předků,“ uvádí Bartoň.
Josef Janáček mu dává z pravdu – v 7. a 8. století „hradišť bylo na pražském území pět (Zámka, Podhoří, Hostivař, Butovice a Šárka).“ V Hostivaři bývalo sídlo, které mělo údajně pocestným poskytovat jisté útočiště, bezpečí před případnými zloduchy, lapky měchů (odtud název nedalekých Měcholup).
Může i nemusí být legendou, že se pod hradištěm, které se mělo vypínat na hřebeni zdejšího kopce, měl utábořit i Ibrahím ibn Jakúb. Podle Jiřího Bartoně není ani vyloučeno, že právě tady měl diktovat své slavné vět o Praze.
„Povolal svoje dva písaře. Byl totiž pečlivý pozorovatel a výtečný spisovatel a bedlivě zaznamenal svoje poznatky,“ uvádí Bartoň. „Nad tokem Botiče se ozval jeho hlas: Město Praha je postaveno z kamene a vápna a jeho tržiště je nejživějším tržištěm široko daleko…“ Byly tyto vskutku diktovány u toku Botiče v Hostivaři? Kdo ví. Jestli je tomu ale opravdu tak „místo, kde prý tenkrát kupci tábořili, zmizelo pod hladinou vodní nádrže,“ líčí Bartoň.
Největší v Praze
Hostivařská nádrž je v současnosti největší vodní plochou v Praze. Ačkoliv v minulosti zde přitom rybníků bylo mnohem více, než jak je tomu dnes. „Na Botiči i dalších potocích, u jejichž břehů vyrostly ve středověku mlýny, byly zřízeny první rybníky. Když se stalo hospodářsky výhodným pěstovat ve velkém ryby, vznikl na počátku 16. století za východními hranicemi regionu, v okolí Dubče, rozsáhlý rybniční komplex. Dosahoval až na území Měcholup,“ uvádí Bartoň.
„Pro náš region byly v minulosti charakteristické rozlehlé dubové a habrové lesy, v údolních nivách pak zamokřené luhy, olšiny a někde i těžko prostupné močály,“ pokračuje kronikář. Zatímco rybníky zavál čas (a zemina), tok Botiče zůstal zachován, přičemž právě na území Hostivaře, pomineme-li nádrž, se před ní i po ní nachází jeden z jeho nejkrásnějších úseků, kdy je meandry veden z Křeslic přes Petrovice a Hostivař dále do Záběhlic.
Hostivařská přehrada na začátku června. (2017) Denisa Cingelová
