9°C
Takhle bude vypadat Vltavská filharmonie! Co na návrh říkají čeští architekti?
-
Už víme, jak bude vypadat budovy filharmonie v Praze! V úterý zástupci hlavního města a jeho Institutu plánování a rozvoje vyhlásili, že nejlepší návrh předložilo dánské studio Bjarke Ingels Group. Nové kulturní centrum s několika sály, které by mělo být i sídlem České filharmonie, má stát u stanice metra Vltavská. Náklady se odhadují asi na šest miliard korun. Co na vítězný návrh říkají nejen čeští architekti, ale i studenti architektury?
- 1.
Jakub Straka, Bod architekti
Vítězný návrh na filharmonii je monumentální, ale zároveň velmi vzdušný, elegantní a otevřený. To jsou předpoklady, které ze stavby mohou vytvořit nový soudobý symbol města. Hmotově dům působí jako vystřižený z papíru, subtilně podepřené listy střechy se zdají nahodilé, ale mají v sobě vnitřní řád. Myslím, že výsledek soutěže rozhodně není ostuda, naopak přispěje ke kultivaci celého prostředí okolo Vltavské, které je dnes ve velmi špatném stavu. Vítěznému návrhu se dá vytýkat přílišné natlačení na Negrelliho viadukt a zároveň velmi schematické řešení nástupní prostoru a střech, jež by určitě v této podobě, s absencí většího množství stromů a krytého prostoru, k pobytu nelákalo. Zatím jsem nikde neviděl půdorysy návrhu, takže k provoznímu a dispozičnímu řešení se vyjadřovat nedá.
Jakub Straka, Bod architektiAutor: Jakub Straka - „Mně se ten návrh docela líbí. Zejména napojení na řeku a veřejný prostor je super. Akorát nevím, jak to mají dopravně napojené na ulici Argentinskou, to se mně zdá trochu nereálné. Jinak samotný dům moc přesvědčivý není, ale je to slušný standard. Ten projekt se bude samozřejmě vyvíjet a studio BIG, které to vyhrálo je světová star a je zárukou kvality. Celkově jsem rád, že vůbec proběhla mezinárodní architektonická soutěž za účasti dvaceti možná nejlepších architektonických studií, a že se tím Praha ocitla na mapě světové architektury. Náš ateliér soutěžil spolu s dánským studiem Hennig Larsen a byla to zajímavá zkušenost.”2.
architekt Vít Máslo, CMC architects
Architekt Vít Máslo CMC architects.Autor: archiv Vít Máslo - 3.
architekt Adam Gebrian
„Zvenku ten návrh čtu jako víceúrovňový veřejný prostor pro každého a v tom je mi návrh velmi sympatický a chápu ho jako správnou odpověď na místo, které fakt potřebuje dlouhodobě pomoct. Zevnitř ho zatím posoudit nedokážu.”
Adam Gebrian - architektAutor: Facebook - 4.
architekt Martin Šimek, ateliér DBDA
„Dopodrobna jsem to ještě nestudoval, ale měli jsme možnost vidět prezentované vizualizace, které byly zpracovány pro soutěž. S kolegy v ateliéru jsme se shodli, že vítěz je vybrán správně. Hmota i objekt jsou poměrně kvalitně zpracovány, stejně jako prezentace. Stavba do lokality zapadá. Praha si určitě zaslouží takovou významnou stavbu na nábřeží. V kontextu ostatních návrhů – viděl jsem zatím prvních pět míst – si myslím, že porota vybrala správně. Návrh reaguje na vodu, na Vltavu, na nábřeží tak, jak by měl reagovat, pracuje s veřejným prostorem. Co je zajímavé, tak všechny terasy objektu budou veřejně přístupné, tudíž se bavíme o dalším veřejném prostranství v rámci Holešovic, což by mohlo být ku prospěchu oproti tomu, jak to tam vypadá dnes. Návrh je velmi povedený, kvalitní. Práce s náplavkou a s nábřežní stěnou je tradiční, je dobrá. Ještě jsme rozebírali, že nám chybí návaznost, pokračování náplavky na Malou Stranu, ale jsme si vědomi toho, že to nebylo součástí zadání. Ale i propojení této části náplavky jak s Malou Stranou, tak s úsekem u Pražské tržnice, by mohlo být něco nového, co se v Praze otevře při vodě. Je to dobrý začátek. Myslím, že rozsahem, velikostí a tím, kdo ten návrh vytvořil, to v kontextu podobných staveb v dalších světových městech obstojí. Nejblíže k tomu má hamburská filharmonie, která je možná lehce větší, nicméně také se stává ikonickou stavbou Hamburku. Máme tu další koncertní haly, ať už legendární v Sydney, či v Evropě např. v Reykjavíku či v dalších severských zemích, které jsou také u vody a stávají se ikonickými stavbami. Myslím, že se za takový návrh nemusíme stydět. Pokud se to povede zrealizovat důstojně a naše české stavebnictví takovou stavbu zvládne, myslím si, že to být ku prospěchu, Praze taková stavba chybí,“ říká Martin Šimek z ateliéru DBDA.
Architekt Martin Šimek, ateliér DBDAAutor: Archiv - „Souzním s názorem jednoho architekta, který tvrdí, že nově vznikající stavba by měla vždy něco přinášet svému okolí. To se vítěznému návrhu podařilo - rekultivuje náplavku, navazuje na úpravu Štvanice, je polyfunkční a i kolemjdoucím a obyvatelům přidává něco více, poměrně respektuje i urbanistický charakter lokality - výškově i velikostně. Na poměry BIGu se mi zdá, že zvolili více konzervativnější cestu než obvykle, myslím si však, že pro mnohé bude podoba vítězného projektu mnohem více skousnutelná, než u jiných projektů.”5.
studentka architektury na FSv ČVUT
- 6.
Jan Pejskar, student architektury na FSv ČVUT
„Jakožto veliký obdivovatel atelieru BIG jsem rád, že se výhercem soutěže stali právě oni. Líbí se mi, že se jejich projekt zaměřil i na rekultivaci okolí např. náplavky a také, že velikostně nijak nenarušuje okolí a celkem příjemně zapadá do určené lokality.”
- 7.
architekta Barbora Markechová, ateliér Bogle Architects
„Slyšela jsem vysvětlení samotného autora Bjarkeho Ingelse. Musím říci, že návrh pro mě trošku nabral jinou dimenzi. Když jsem slyšela, kdo zvítězil, vzpomněli jsme si v ateliéru na první mail, zvažovali jsme také, že se soutěže zúčastníme, a první, co nás napadlo, bylo, že je to zadání pro nějaké velké jméno. Psali jsme si to anglicky – „big name“, takže to bylo takové dvojsečné. Všem nám filharmonie evokovala to, že někdo jako BIG (Bjarke Ingels Group) to vyhraje, mají s takovými monumenty zkušenost, jsou to skulptury po celém světě. Když jsme viděli, kdo vyhrál, smáli jsme se, protože to bylo mezi profesionály očekávané. Není to žádné překvapení. Filharmonie si zaslouží velké jméno. Bude to velmi diskutovaná, velmi důležitá stavba v Praze. Myslím, že soutěž skončila tak, jak všichni očekávali. Když jsem návrh viděla bez kontextu, co vlastně objekt znamená, přišel mi velmi velkolepý. Dle mého názoru je tu jedna věc, která je na zvážení a bude se v čase muset potvrdit, zda byla dobře koncipovaná, nebo ne, a sice obrovský exteriérový prostor, jejž budova kolem sebe poskytuje, ty terasy. Zda je to předimenzované, či není, to ukáže čas. Budova si najde specifické publikum, které ji bude navštěvovat, ne jen kvůli programu, ale také kvůli architektuře samotné, protože BIG je velké jméno. Jsme v Praze, máme čtyři roční období, zima může být nepříjemná, tak uvidíme, jak budou exteriérové prostory využívané ve skutečnosti. To je otazník, který mě napadl hned na začátku, jestli to není příliš. Ale filharmonie, muzea, divadla jsou takové velkolepé monumenty, jsou výkřikem své doby. Filharmonie je silná a moderní skulptura, v podstatě jednoduše čitelná, může se stát takovým symbolem, podobně jako Opera House v Sydney. Určitě bude konkurovat současným pražským památkám, je to exponované, je to na vodě, snaží se to evokovat monumentální architekturu, která se dělá v zahraničí, v přímoří. Druhá otázka je, jak to bude postavené, protože tyto monumentální stavby mohou také trpět na drobné detaily, které z dálky mohou vypadat úžasně, ale když se člověk přiblíží k objektu, může být vidět, že některé z nich nejsou dobře dodělané. Záleží na projekčních fázích a na tom, jak se to postaví. Co se týče kontextu a návaznosti na okolí, je to monument. Nemyslím si, že nějak reaguje na svoje okolí. Je to stavba sama o sobě velmi silná.“
architektka Barbora MarkechováAutor: Bogle Architects - „Jsem zatím odkázán jen na vizualizace. Neviděl jsem půdorysy, technické ani praktické řešení stavby. Ale z toho, co bylo zveřejněno, na mne stavba působí velice zajímavě. Až si nejsem jist, zda by více neslušela většímu prostranství někde u moře, protože její rozevlátost mi evokuje plachetnici, přístav, přímořské město. Velice mne zaujala soustava pochozích střech, které mohou nabídnout nové pohledy na Prahu, na Holešovice, Karlín i povodí Vltavy. Ale trošku se obávám, zda se vize architektů nedostanou do konfliktu s českými technickými normami, které jsou trochu rigidní a odvážné světové architektuře mohou stát v cestě. Mám na mysli sklony pochozích ploch, výšku zábradlí atd. Také bych se trochu obával typického pražského konzervativismu, protože novým odvážným stavbám zde nebývá moc přáno. Návrh se mi jinak zdá na pohled ikonický, nepřehlédnutelný, signifikantní a jsem rád, že jednak její návrh vzešel z otevřené mezinárodní soutěže, a že byl vybrán zrovna tento projekt. Budu se zvědavostí sledovat průběh její realizace a doufám, že v jejím případě neskončí jen u té soutěže tak, jako to potkalo Národní knihovnu od Jana Kaplického, což měla být také pozoruhodná solitérní stavba.“8.
architekt Petr Kučera, ředitel Národní kulturní památky Vyšehrad
Od počátku roku 2020 je ředitelem Vyšehradu známý propagátor architektury a historie Prahy - architekt Petr Kučera.Autor: Jan Rasch - „Dle mého soudu jde o velmi významnou záležitost pro celou Prahu a obecně chválím, ať už si o podobě budovy mohou lidé myslet cokoliv, že vzešla z mezinárodní soutěže. Po soutěži na Národní knihovnu v roce 2007, která bohužel nedopadla úplně šťastně, je tato nejvýznamnější, která se v Praze za poslední léta konala. Samotný návrh budovy se mi zdá pěkný, vzdor tomu, že je stavba umístěná ve velmi složitém území, kdy se zde nachází magistrála, tramvaj, železnice, trasa a stanice metra. Stavba tím bude podmíněna řadou velmi složitých investic, o kterých nyní nikdo příliš nemluví. Ale když se nad to povzneseme, a budeme-li věřit, že se Vltavskou filharmonii podaří postavit, půjde o důstojného reprezentanta moderní architektury v našem hlavním městě. Vyzdvihuji na něm hlavně ideu autorů návrhu, že budova bude přístupná prakticky od samotné Vltavy až na střechu.“9.
architekt Ondřej Tuček
Architekt Ondřej Tuček pokračuje v rodinné tradici. Navrhování staveb se věnovali jak jeho tatínek, tak i dědeček, který navrhoval ďáblické sídliště.Autor: Archiv Ondřeje Tučka - 10.
Michaela Volfová, studentka architektury na FSv ČVUT
Z pěti prvních soutěžních návrhů je tento jednoznačně mým favoritem. Při prvním pohledu jsem byla trochu zklamaná, jelikož jsem očekávala dominantu, která bude ve všech ohledech vyčnívat. Po několika málo sekundách mi ale návrh začal dávat smysl, hlavně jeho začlenění do nového veřejného prostoru, kde se počítá s náplavkou, což je za mě velké plus. Možnost vystoupat až nahoru na budovu není sice nejoriginálnější, ale je to další velký rozdíl ve využitelnosti oproti ostatním návrhům. Celkově však prostor postrádá zelené plochy, které, pevně věřím, budou doplněny. Kdyby alespoň část střechy byla travnatá, s možností rozložit si třeba deku, byla bych s návrhem více než spokojená.
-
Související články
