Je to pravda odvěká, že šachy dělaj člověka! říká Kobza: Kavárník nechal v pražských ulicích umístit šachy

frantacizek: zhasínání samo v zimě.. nebo teď, když jde jako dnes jedna okluzní fronta za druhou a je najednou tma i ve 14.30. Tou důvěrou jinak dáváte najevo i to, že nejste v tu chvíli někdo, kdo je známkuje (pořád ten systém známek máme, tak než ho překonáme a posuneme naše školství zase do další dimenze procesu vzdělávání), ale jen vedoucí skupiny se stejnými právy a povinnostmi jako mají oni. Tzn. zařazujete se do toho symetrického fungování kolektivu s tím, že do té asymetrie můžete kdykoliv přejít a začít působit direktivněji, tedy rigidně-postaru, ale to je podle mě vaše prohra a spíše nikoho neposunete, než naopak. Chce to kreativitu, vrátit je zpět ke kořenům skupinové dynamiky, stejně jako tady u toho provozovatele kavárny, s odpovídající reakcí na dobu

frantacizek: GO.LEMOVY efekt nevím, proč zdejšímu algoritmu vadí..

frantacizek: záslužNou činností sry

frantacizek: že je považuji už za dospělé, nebo téměř dospělé, zodpovědné za své vzdělání, budoucnost. A ve finále existuje jednoduchý proces, jak si to ověřit, což oni zkraje museli pochopit někteří. Když se vám nezdá u některého skills, kterou prokázal u testu, tak ho náhodný příklad z toho testu necháte vypočítat před kolokviem, v čemž už je i samotná symbolika trestu, protože se znemožní před celou skupinou, když tam stojí. A říkám kolegům - garantuji vám, že příště už tohle nezkusí, protože si tou zkušeností prošel. A porušil ten pozitivní přístup v rámci skupiny - důvěru, kterou dostali ode mě. Je to úplně stejné, jako když jim řeknete - ne zítra zkouším a jsem zvědavý, kdo se zase NEpřipraví, ale naopak - zítra si prověříme zase znalosti všech a pevně doufám, že budete všichni připraveni, až mě to vystřelí z trenek. NEzapomeňte zhasnout ve třídě při odchodu - Zhasněte prosím Vás než odejdete, šetříte tím naše lesy. vždy je zhasnuto, za což mě uklizečky chválí, kudy chodím a vidí mě, měly by studenty..

frantacizek: Navíc mě to odklání od direktivního přístupu, který se prakticky nikde nevyplácí, jen v rámci krize, kdy už je tedy jedinec na propadnutí. Kolega měl potíže se třídou, má problematičtější žáky, obdivuju jeho trpělivost, ale prakticky tam buduje jen základy vzájemné ohleduplnosti, o nějaké edukaci to moc není.
ale poradil jsem mu, aby si tohle zavedl. Rozdělil je třeba jen do 3 skupin po 10 lidech. On, že se i tak pozabíjejí. Tak mu říkám - dej doprostřed jen 2 židle, tzn. utvoříš vnitřní a vnější kolo a komunikovat nahlas mohou vždy jen ti, kteří budou na těch 2 židlích, ostatně přijímají pasivně jejich postupy v řešení příkladů, nebo měli nějaké laboratorní práce, tak u tohoto. A kdo chce z vnějšího kola něco sdělit, jeden z těch dvou z vnitřního mu musí uvolnit místo. Takhle se učí vzájemnému respektu v kolektivu a že vždy mluví max. teda tady v tomto případě 2, v životě ideálně jeden, a ostatní poslouchají.
Ono se to s mladými dá, když jim k tomu dáš vysvětlení v tomhle případě ze soc. psychologie, u mě vědí, že jsem i vedl tým v předchozí práci, tak si z toho něco vezmou. A když ne, mu říkám, musíš jako investor vždy zvážit ten Sharpeho poměr - investice (v tomhle případě tvá časová) kontra riziko (v tomhle případě ne finanční), ale že se ti hodina nekoordinovaně zvrhne, nezabavíš-li vysvětlením souvislostí, proč to děláš. Jo a ještě ten obrácený brainstorming, to je v mém případě činnost, kdy ty skupiny hledají chyby v řešení postupů sobě navzájem pak, klasický brainstorming je ta debata, jak by měli příklad, fyzikální pokus ideálně řešit. Podle mě je už klasická výuka, jak jsme ji zažili my, totiž přežitek. Nerozvíjí kompetence studentů dále do života.
Proto se mi už i kolegové přestali smát, když těmi mými tzv.malými testy (přihlížím, jen když má student známku mezi) testuji v podstatě hlavně jejich samostatnou práci a respekt vůči mě, kdy opustím třídu, jdu na WC nebo se napít a čekám, že nebudou opisovat - dávám jim najevo důvěru