9°C
Šéf českého pavilonu o končícím Expu v Dubaji: Voda ze vzduchu a oblečené Muchovy nahotiny
Čtvrtkem se po půl roce zakončila Světová výstava neboli Expo 2020 v Dubaji, o rok odložená kvůli pandemii. Jak se musela expozice přizpůsobovat muslimským zvyklostem a proč si šéf sype popel na hlavu? V rozhovoru pro Blesk se svěřil Jiří F. Potužník (51), generální komisař českého pavilonu na Expo 2020.
Jak se člověk stane šéfem pavilonu na Expu? Už podruhé?
V Šanghaji (2010) jsem byl jako manažer marketingu a komunikace a pak mi psal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, když vypisoval výběrové řízení na Milán (2015). S pocitem, že některé věci by šlo dělat jinak – neříkám líp nebo hůř, nevymezuji se vůči konceptům na předchozí Expa – ale rozhodně za méně státních peněz. Předložil jsem návrh a vyhrál jsem. V Milánu to dopadlo dobře investičně – ke 130 milionům ze státních peněz, soukromý sektor dal sto. A dobré bylo i hodnocení: Mezi šesti cenami, co jsme dostali, byla po 60 letech i cena Mezinárodního úřadu pro výstavy (BIE), bronzová cena za architekturu a inovace. To mě, možná trochu marnivě, nakoplo podat přihlášku s projektem i na Dubaj. Vyhrál na základě té mašiny S.A.W.E.R., co dělá vodu ze vzduchu (viz box).
Jak byste porovnal tři poslední Expa?
Každé bylo úplně jiné. Šanghaj: Typicky čínský projekt. 70 milionů lidí, 5 km2 expozice. Předtím nikdo nic takového neměl. Občas jsem měl pocit, že tam ti lidé přišli, protože jim to někdo řekl, ne že by sami chtěli. Ale Expo to bylo velkolepé, dobře zafinancované. Mělo být největší a nejnavštěvovanější a tak to asi zůstane. Otázka je, zda to je bytostný smysl světových výstav. Milano vznikalo, řekl bych, v rámci rakousko-uherské tradice, nic se nedělalo podle plánu, a nakonec se vždy ukázala nějaká flexibilita, efektivita, všechno se stačilo. Kdybyste se mě zeptal 14 dní před otevřením, zda to bude připravené, tak bych vám krví podepsal, že ne. Pak se něco stalo, oni to otevřeli a bylo to úžasné Expo. Velmi subtilní výstaviště proti Šanghaji čtvrtinové, menší rozpočet. Ale zájem návštěvníků byl úplně jiný. Ptali se na konkrétní věci, vraceli se… hodně na české pivo, samozřejmě. Ten český pavilon byl původní. V Šanghaji jsme budovu dostali od organizátorů, tak jsme na fasádu pověsili mapu Starého města pražského z puků. Ale v Číně nikdo neznal hokej, tak je sundavali, divili se, že to nejde jíst, nejde si s tím hrát. V Miláně to bylo daleko citlivější. I proto velká radost za tu cenu BIE a pět dalších, mj. kuchyně tam byla oceněna jako třetí nejlepší. Měli jsme nejhezčí střešní zahradu, nejlépe nasvícený pavilon, byli jsme „nejpohodovější“ pavilon, nejpřátelštější vůči dětem – díky brouzdališti vepředu, kde mohly strávit x hodin.
Dubaj je první Expo s ročním odkladem
A také to bylo první Expo v arabském světě, co to znamenalo v praxi?
Je tu velký socio-kulturní rozdíl. Jsme v islámské zemi, která má své pořádky. Neříkám, že je Dubaj liberální, ale je velmi moderní, otevřená dalším kulturám. Není problém v české restauraci čepovat Prazdroj. Povolení vzít ho na zahrádku sice trvalo získat tři měsíce, ale dostali jsme ho.
Ve světové premiéře pantomimy Robot Radius, kterou připravil Radim Vizváry pro Laternu magiku, je scéna, jak se lidské tělo mění v robota. Jsou patrné i genitálie, ty jsme museli zrastrovat. Stejně tak Muchovy nádherné slovanské ženy jsme museli trošku víc ošatit. S tímto respektem je to Expo jiné.
Jak se vybíraly jednotlivé součásti expozice?
Podmínka pro všechny firmy byla: Vy platíte nájem, expozici, lidi, svoje PR – na to stát nedal ani korunu. A současně musejí ty věci být globálně konkurenceschopné, inovativní – ne že jsme před 80 lety vymysleli motyku. A věci musí být souvztažné k tématu Czech Spring – České jaro a udržitelnosti, tzn. energetika, botanika, 3D tisky, nové materiály apod.
Z pohledu firem bylo Expo úspěšné? Uzavřely se nějaké obchody?
To je otázka na jednotlivé firmy. Ale my zajišťujeme prostor ve světových médiích, a ten odpovídá, jako bychom nakoupili inzerci za půl miliardy korun. Takový nikdo nemá.
Oproti jiným pavilonům ten český vypadá zaměřený spíš na náročnější návštěvníky než na masovou veřejnost, to je záměr?
To je moje chyba. Podcenil jsem hravost, je hodně technický. Když se tu procházela Eva Jiřičná, architektka s ohromným nadhledem, tak se na mě v podstatě zlobila – že ty věci s obrovským potenciálem, na světě výjimečné, nejsou podané tak, aby návštěvníka ohromily, pochopil je na první dobrou. A při návštěvnosti 30 tisíc denně hostesky a stevardky nezvládají vysvětlovat. Kritických ohlasů, že máme dost pěkných věcí, ale špatně vysvětlených, jsem dostal dost na to, abych řekl Ano, to jsem nezvládl. Někdy stačí málo. U nového udržitelného materiálu Fillamentum, který se vyrábí z písku a použitého oleje, člen poradního sboru David Vávra poradil, ať prostě ukážeme písek a olej. A velmi hravé jsme měli mít skleněné varhany, ale bohužel dodavatel během koronaviru rezignoval na své závazky. Místo nich máme podvodní sochy, jsou pěkné, ale ne interaktivní.
Jak jste spokojeni s návštěvností?
Teď jsme spokojení tak, že kdyby lidí chodilo trošku méně, tak s ohledem na stevardy a hostesky bych byl raději. V říjnu jsem měl z nízké návštěvnosti deprese, ale to byl teplotně rekordní říjen a celé Expo ještě nebylo dostavěné. Změnilo se to s odezněním omikronu a s počasím. Od ledna návštěvnost stoupá, poslední dva víkendové dny jsme měli 60 tisíc lidí, to je horní kapacita pavilonu. Celkově jsme se dostali na milion a čtvrt, to je dobré.
Kdo sem třeba chodí?
Hádám, že třetina jsou Češi. A v hospodě polovina. I ti, kterým v pavilonu chybí Karlův most, Pernštejn nebo Pravčická brána…
Jako v dřívějších pavilonech?
Přesně. Ale Expo bylo vymyšleno jako přehlídka inovací a vizionářského umění, nikdy nemělo být o turistickém ruchu. Že to jiné pavilony tak mají, do toho nemluvím.
Jak jste zvládali covid?
Napřed se Expo odložilo, pak po otevření přišel omikron. Emiráty dokázaly s neuvěřitelnou rychlostí přeočkovat z čínských vakcín, které vůči omikronu vykazovaly nižší efektivitu, na ty úspěšnější, většinou známé v EU. Samozřejmě první měsíce platila přísná pravidla. To se promítlo na nižší návštěvnosti. Na přelomu roku zasáhl naplno i výstaviště; v řadě pavilonů museli na den, dva, i šest dní zavřít kvůli izolaci zaměstnanců a hostesek. My naštěstí ne; máme výhodu otevřeného pavilonu, nemáme úzké koridory, nezavíráme lidi do projekčních místností. A dezinfikujeme vzduch fogátory. Teď už je návštěvnost vyšší. A mnozí si roušky sundávají na první selfíčko a už si je nevrátí.
Kdo byl pro vás nejvzácnější návštěvou?
Někteří mě překvapili ne vysokou pozicí, ale mírou zájmu a erudovanosti. Třeba ministr zahraničí Spojených arabských emirátů věděl dopředu, co uvidí, ptal se. A velikánskou lidskou radost mi udělali dva sportovci: paralympijský vítěz v lukostřelbě David Drahonínský a slovenská olympijská vítězka ve sjezdu Petra Vlhová. Strašně dobře se s nimi povídalo. Třeba jak je těžké dostat zlatou medaili a pak čelit očekávání veřejnosti: Příště musíš dostat medaile dvě, nebo ještě zlatější. Když jsme v Miláně dostali bronzovou medaili, tak by se teď čekala stříbrná? Ale to byla první medaile po šedesáti letech, je tu 192 zemí, většina z nich má významně vyšší rozpočty. My máme od státu 185 milionů korun; nezpochybňuji, že to je strašně moc peněz, ale Německo má 500 milionů – v eurech.
S kým se můžete srovnávat?
To je těžké. Záleží, co od pavilonu očekáváte. Mám rád německý pavilon. Mají hezky prostorově rozloženou konstrukci, funkční. A obsah je věnovaný inovacím, novým technologiím, ohleduplnosti k životnímu prostředí. Pro mě to jsou ne konkurenti, ale parťáci. Pak jsou pavilony, které mají fantastickou architekturu, ale už ne vevnitř ten obsah expozice. Britský má takovou koncepci dlouhodobě. Geniální, nádherné konstrukce, ale vevnitř toho moc není. Jiné jsou zážitkové. Jako jsme my měli v Miláně vodní plochu, tak ji tady měla Brazílie. Lidé si to užijí. Některé pavilony mají vymazlené veliké projekce: Emiráty, Saúdská Arábie, která má několik instalací, včetně obrovského kaleidoskopu. My měli v Šanghaji kaleidoskop 4×4 metry, oni asi 40×40. Ale viděl jsem jen asi dvacet pavilonů, málo na to, abych byl odborným soudcem.
Vy jste způsobil rozruch vyvěšením ukrajinské vlajky, jak to bylo?
Den před invazí jsme ji koupili, kamarádi v ukrajinském pavilonu žádnou navíc neměli. Bohužel jsme ji museli vyvěsit už to další ráno, čtvrtek 24. února. Organizátoři obdrželi podnět, tak se ptali… Že prý chápou, ale Expo je apolitická platforma. Tak jsem řekl, že tak, jako jsem při jejich národním dni měl vlajku Emirátů nebo vlajku Izraele při připomínce holokaustu nebo slovenskou při návštěvě prezidentky, tak tam teď mám ukrajinskou. Provokace by byla, kdybych tam měl ruskou vlajku a fotky, jak tanky jezdí po školkách. Za chvíli volali znovu. Tak jsem jim řekl, že jsem pozval ukrajinskou delegaci a že čekám, kdy přijde. A kdy? Nevím, prý mají doma nějaké starosti. Pak volali potřetí, že jsme jediní. Tak jsem poprosil kolegu, ať koupí dvacet dalších. V některých pavilonech je vytáhli, někteří je mají „hrdinně“ pověšené za dveřmi kanceláří. Zrovna tu byl i náměstek ministra zahraničí, ten se u vlajky vyfotil, a při českém národním dnu 20. března tu Ukrajinu podpořila předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, velmi kultivovaně, nepoliticky podala definici českého postoje vůči ruské invazi. A dostal jsem víc obdivných SMS než za S.A.W.E.R.
Emiráty i okolní státy závisejí na levné pracovní síle, nezřídka se k migrantům chovají jako k otrokům. Jak se to řešilo na Expu?
Pracovní síla je tu levná a technika dražší, často vidíte, že místo půlhodinové práce bagříku se parta s krumpáči a lopatami snaží dva dny. Jsou tu firmy, které dělníkům nelegálně vezmou pasy. A ubytování dělníků skutečně neodpovídá standardům 21. století. Objevovaly se případy, že dělník měl veškerý majetek v igelitové tašce a nevěděl, ve které posteli večer skončí, střídal v ní někoho, kdo odešel na směnu. Na začátku byla velmi složitá situace, řada zemí se ozvala, také jsme se debat účastnili. Proto Expo zavádělo pravidla pro důstojnější ubytování, snažilo se takové subdodavatele eliminovat, i ty, které platí jen osm dirhamů (50 Kč) na hodinu. Ale nedělám si iluze, že jsou v Dubaji nadále.
Na jak dlouho v Dubaji jste?
Permanentně v podstatě tři roky, ale ne v kuse – podle potřeby. Byli jsme tu od září do března 2020, taktéž o rok později, a teď jsme tu od srpna do dubna. V létě se tu fakt nedá být kvůli vedru a stejně se zastavovaly stavby, některé věci jsme řešili v České republice, třeba prodlužování smluv na pozemky.
A jak se vám tu líbí?
Nemám tu pocit, že bych to město ještě mohl objevovat. Ty velké, nádherné věci uvidíte strašně rychle - Budrdž Chalífa, Burdž al Arab, pár zajímavých domů a míst… Nějak tu Prahu mám prostě radši.
Příští Expo bude v Japonsku, Ósaka 2025. Podáte zase projekt?
Ještě nedávno bych to vyloučil, ale v posledních dnech se staly jisté věci, které to změnily…
Budiž voda!
Solar Air Water Earth Resource (S.A.W.E.R.) efektivně kondenzuje vodu ze vzduchu, třeba i relativně suchého v poušti, k čemuž mu stačí sluneční energie. „Původně jsem chystal, že jen ukážeme, co by bylo možné udělat, když se propojí pět existujících inovací,“ popsal Potužník. „Ale pan profesor Tomáš Matuška z ČVUT to přepočítal a zefektivnil, už je to skutečně fungující produkt. Už je v nabídce komerčně zajímavá varianta v podobě dvou lodních kontejnerů, jež lze shodit z helikoptéry kamkoli do pouště, otevřít solární panely a začít vyrábět vodu, kde to není jinak možné. Odsolovat z moře je výhodnější, ale je to řešením i pro oázy v poušti, kde voda pomalu mizí a potřebují udržet rovnováhu.“
Menší verze o velikosti stolu zajímá armády Česka i NATO, ještě menší, velká jako stůl, má být záchranou pro jednotlivce v poušti.
Video Výstava Mendel 200 na EXPO 2020 v Dubaji táhne
Video se připravuje ...
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.