7°C
O potřebě zbudovat kostel rokovala Církev československá husitská už ve 20. letech 20. století. Pro stavbu byl nakonec vybrán pozemek v Dykově ulici, prakticky ve stínu vinohradské vodárenské věže. Už tehdy byl požadavek na to, aby stavba ctila současné architektonické trendy – v zásadě tedy nemělo vzniknout nic „zastaralého“.
Autor Libeňského mostu i osady Baba
Ambiciozního projektu se ujal Pavel Janák (†74). Ten už měl za sebou řadu pozoruhodných pražských i mimopražských staveb. „Janák postavil například rodinné domy v kolonii na Ořechovce, budovu krematoria v Pardubicích, palác Škodových závodů v Jungmannově ulici, budovu pražského Autoklubu, je spoluautorem architektury Hlávkova a Libeňského mostu a společně s Janem Kotěrou projektoval pavilón obchodu na Pražském výstavišti,“ vyjmenovává Karel Výrut v knize Čtení o Praze 10.
Při zohlednění osady Baba, paláce Adria nebo hotelu Juliš na Václavském náměstí je nabíledni, že stavba Husova sboru nepatří mezi Janákovy nejznámější stavby. To jí v ničem neubírá na zajímavosti.
Stavbu „zaplatili“ nebožtíci
Se stavbou celého komplexu se započalo v roce 1930, do pěti let bylo hotovo. „Husův sbor, jak je chrám obvykle nazývám, se stal nejen místem bohoslužeb, ale také centrem náboženského, společenského a kulturní života příslušníků Církve čsl. husitské,“ uvádí Výrut. Jednalo se o multifunkční stavbu, která počítala jak s církevními účely, tak i ryze pragmaticky pro účely bydlení. V obytné části stavby jsou ještě navíc kanceláře farního úřadu.
Stavba na první pohled nevyčnívá z hlediska estetiky, jak to u konstruktivismu bývá zvykem, nýbrž právě v pragmatičnosti a praktičnosti. „Její strohost a přísně funkcionalistické pojetí citlivě harmonizuje se skromností a prostotou, s jakou k náboženské kultuře přistupuje čsl. husitská církev,“ míní Výrut. Kromě modlitebny disponovala například i divadelním sálem, které později nahradilo kolumbárium, které po rozšíření mělo umožňovat uložení až 12 tisíc uren, což z něj ve své době činilo největší u nás, a možná i ve střední Evropě.
Proč dostalo kolumbárium přednost před divadelním sálem? Nejednalo se ani tolik o pietní důvody, jako spíše o potřebu budovu zaplatit. Schránky v kolumbáriu se totiž, tak jako je tomu i dnes, pronajímaly. Právě z výnosů těchto pronájmů měly do kasy církve plynout nemalé finance, které posloužily k zaplacení už tak nákladné originální stavby.
Z věže vysílal rozhlas
Nepřehlédnutelnou dominantou kostela je štíhlá otevřená 34 metrů vysoká věž s točitým schodištěm, na jejímž vrcholu je posazen měděný husitský kalich. Ten je podle Výruta sám o sobě vysoký tři metry a váží 700 kilogramů. Výška věže, i dobře rozpoznatelný kalich, z kostele činí výraznou dominantu vinohradského panoramatu – zvláště při pohledu z jihu. Výška věže hrála velkou roli během Květnového povstání v roce 1945.
„Odtud zazněla zpráva o kapitulaci Německa, a odtud se také svět dozvěděl, že bez ohledu na kapitulaci, boje, jež měly být ukončeny z 8. na 9. května, v Praze pokračují,“ uvádí Výrut. Rovněž odtud rozhlas volal o pomoc všechny Pražany v okolí proti »esesákům,« kteří se snažili povstání potlačit se zbraněmi v rukou. „Ani nejbližší okolí tehdy netušilo, že ono »Volá Praha!« se vysílá z Dykovy ulice.“
„Jsme naplněni čistou radostí, že se Husovu sboru dostalo možnosti této služby. Nevidíme v tom jen náhodu, že pod věží s husitským kalichem … byly koncipovány plamenné výzvy povzbuzení bojovníkům na barikádách,“ cituje Výrut faráře Šimšíka. Ostatně právě proto se při zdi kostela nachází pamětní deska, a nachází se zde také památník.
