V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu se řada obyvatel hlavního města začala zajímat o protiatomové kryty civilní ochrany. V Praze jich jsou stovky, od těch menších, kam se vejdou jednotky až desítky lidí, po ty veliké, které jich jsou schopné pojmout tisíce. Mezi nejznámější a největší, nepočítáme-li systém pražského metra, se řadí také dva kryty na Žižkově a jeden v Nuslích. Čím se od sebe liší a jaká specifika se s nimi pojí?
Protiatomový kryt Folimanka je v Praze snad nejznámější. Dáno je to i díky tomu, že bývá otevírán veřejnosti k exkurzím. „Přestože by se dalo očekávat, že by kryt mohl lákat jen čtenáře postapokalyptické literatury, chodí sem nadšenci do techniky, vojáci, rodiny s dětmi, mladší generace, ale také ta starší, která má šanci zavzpomínat na strach svých rodičů po druhé světové válce,” popsal dříve pro Blesk průvodce krytem Antonín Novák. Z toho důvodu je kryt konstantně udržován a připraven pro případy příslovečného „co kdyby“?
Tím se od ostatních neliší. Pražská Správa služeb ve stejném módu spravuje stovky krytů. Ty vznikaly především jako reakce na druhou světovou válku, při níž Američané poprvé sáhli k použití atomové bomby. „Po druhé světové válce panovala velká obava z příchodu dalšího ohrožení. V 50. a 60. letech vznikaly po celé metropoli protiatomové kryty,“ uvedl Novák. Do Folimanky by se v případě ohrožení mělo vejít až 1300 lidí, avšak na nikterak dlouhou dobu.
Obecně se uvádí, že pobyt v protiatomových krytech by pro obyvatele byl únosný v délce tří dnů. Ani ne tak z důvodu toho, že by krytu došlo zásobování elektřinou, vodou, nebo že by došly potraviny. „Lidé by měli problém vydržet to především z hlediska psychiky,“ přibližuje Antonín Koníček, který je vedoucím Odboru protipovodňové ochrany a úkrytu civilní ochrany. Výstavba Folimanky započala v roce 1952 a trvala 10 let, přičemž k jeho stavbě byla zužitkovaná štola z 2. světové války. Hloubka krytu se pohybuje okolo 20 metrů.
Vrch Vítkov se už na pohled může zdát tajemný. Zničehonic vyrůstá uprostřed roviny. V jeho podzemí to „žije“ od nepaměti, jelikož zejména karlínští obyvatelé svahy využívali jako vinné sklepy. V 19. století pak masu hlíny a kamení „provrtal“ první železniční tunel a v roce 1951 také tunel pro pěší, jenž spojuje Karlín se Žižkovem. Právě jím se lze dostat do protiatomového krytu, který se zde nachází od roku 1953.
„Kryt vznikal důlní technikou, přičemž tloušťka železobetonových zdí se pohybuje okolo tří metrů,“ vysvětlil Koníček. Ty, spolu s tunami zeminy, kamenů a skály, které vyplňují prostory až 53 metrů v hloubce, by měly být schopné čelit nejen několikadennímu bombardování, ale i pádu atomové bomby, potažmo odolat jejímu záření. Vejít by se sem mělo až 1200 obyvatel, což není ani desetina obyvatel Karlína či Žižkova, jimž byl primárně určen.
Také ale měl být původně dvakrát takový. Protiatomový kryt se svými chodbami rozprostírá po západní části vítkovského podzemí. Komunisté měli v plánu zužitkovat i východní část, ale vyražena byla pouze část. Dnes v prostorách, které byly původně určené pro účely márnice, funguje od 70. let 20. století laboratoř Ústavu jaderné fyziky Akademie věd s urychlovačem částic. „Pomocí záření urychlovače jsme už například zjišťovali původ pravěkého náramku, kolik dusíku je obsaženo v houbách, nebo důvod praskavosti střívek u jitrnic,“ uvedl dříve pro Blesk vedoucí tzv. mikrotronové laboratoře David Chvátil.
Kryt Bezovka se bezesporu řadí mezi ty nejznámější v Praze. Nachází se v útrobách jednoho z nejznámějších žižkovských vrchů, který se sice jmenuje sv. Kříže, ale nikdo mu neřekne jinak než Parukářka. Chodby a místnosti protiatomového krytu zabírají prakticky rozlohu celého jeho podzemí. Podobně jako předešlé kryty i tento vznikal v 50. a 60. letech – kolaudován byl roku 1967 a útočiště by měl být schopen nabídnout 2500 osobám. Původně byl stavěn jako kryt především pro žáky z okolních škol.
Stejně jako Vítkov a Folimanka, i zde je k nalezení kompletní sociální zařízení včetně sprch a toalet, které by měly být schopné fungovat i za předpokladu bombardování. „Kanalizace krytu se hermeticky uzavře, aby do ní nezatékaly nečistoty zvenku v případě narušení kanalizační sítě. Když je potrubí přeplněno, pod tlakem se vypouští,“ prozradil Antonín Koníček. Zrovna tak je kryt, stejně jako předešlé, napojen na elektrickou síť. V případě přerušení toku elektřiny disponuje dieselovými agregáty, které nejen že umí produkovat elektřinu, ale také zvládnou obsluhovat nezbytnou cirkulaci čerstvého vzduchu.
Ač by se to na první pohled nemuselo zdát, Bezovka má stálé obyvatele, i když zrovna není vyhlášená pohotovost. Uprostřed podzemního komplexu, jenž má několik přístupových cest, se nachází pomyslná centrální místnost, která funguje jako zázemí pro správce krytů. Zde také žijí jejich domácí mazlíčci – papoušci a rybičky, potažmo další. „Většinou se jedná o zvířata, která někdo dostal, ale nevěděl co s nimi, tak je odložil,“ vysvětlil Koníček. Pracovníci se jich ujali a s veškerou péčí se o ně láskyplně starají v prostorách, o jakých se jiným jen může zdát. A že by jim snad prostředí, kam slunko nesvítí, nesvědčilo, vyvrací fakt, že se ve zdraví dožívají takové délky života, jaká je u jejich zvířecích kamarádů normální.
Ruské ministerstvo zahraničí dnes oznámilo vyhoštění dvou lotyšských diplomatů. Jde podle něj o reciproční krok za dřívější vykázání dvou pracovníků ruské ambasády z pobaltské země. Ruská státní agentura TASS dříve v souvislosti s dnešním předvoláním lotyšské chargé d'affaires na ministerstvo uvedla, že Riga na konci března prohlásila za personu non grata jednoho ruského diplomata.
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku, oznámil dnes podle serveru Delfi litevský ministr obrany Laurynas Kasčiúnas. Ve středu s podobným prohlášením přišlo Polsko.
„Nikdo je samozřejmě nebude svolávat a odvážet na Ukrajinu, to se nestane. Ale (tyto osoby je možné) omezit z hlediska sociálních dávek, pracovního povolení, dokladů. To jsou varianty, které slyším z polské strany,“ sdělil Kasčiúnas. Dodal, že zhodnotit, kolik Ukrajinců v branném věku pobývá v Litvě, je zatím těžké.
Evropský parlament (EP) vyzval lídry Evropské unie a členské státy, aby důrazně čelili pokusům o ruské vměšování. Takovéto ruské snahy musí mít následky, stojí v dnes schválené rezoluci. Dokument výslovně zmiňuje server Voice of Europe, který česká vláda koncem března zařadila na sankční seznam, protože ho podle českých zpravodajců provozovali proruští podnikatelé s cílem ovlivnit evropské volby.
Europoslanci v rezoluci vyjádřili zděšení nad věrohodnými obviněními, že někteří jejich kolegové byli placeni za šíření ruské propagandy a podíleli se na činnosti Voice of Europe v době, kdy Rusko vede agresivní válku proti Ukrajině.
9°C
