9°C
Když dnes procházíme Celetnou ulicí, zhruba v půlce narazíme na dům, který sem tak úplně nezapadá. Jde o funkcionalistickou stavbu z roku 1934, kde fungoval obchodní dům Baťa. Ještě před ním však na jeho místě byl úplně jiný obchodní dům – jmenoval se U města Paříže a svého času šlo o největší obchodní dům v Evropě. Jak se to stalo?
Podnikavý Augustus
V roce 1852 dostal mladý August Goldschmid od svého otce jako svatební dar obchod v Celetné ulici číslo 15. Dnes bychom řekli, že to byl obchod se smíšeným zbožím, zkrátka od každého trochu – od potravin, přes drogerii po drobnosti do domácnosti. V Augustovi ale dřímal pokrokový podnikatelský duch a rozhodl se, že se nejdříve zaměří pouze na jeden sortiment. Vybral si tedy galanterii a snažil se najít klientelu hlavně mezi tehdejší pražskou smetánkou.
Galanterii se dařilo velice dobře, a tak stejně jako jeho otec začal přidávat další a další druhy zboží. Ke galanterii se nabízely vějíře, poté přibyla divadelní kukátka s bižuterií. Postupem času dokonce i i bylinky, čaje, hračky nebo doplňky do bytu jako různé stolky nebo sošky a další drobnosti. Zákazníci byli z obchodu nadšeni. Najednou nemuseli obíhat několik obchodů, ale stačilo zajít ke Goldschmidovi do Celené, kde bylo vše na jednom místě. „Začal budovat to, čemu se až mnohem později začalo říkat jednotkový obchodní dům,“ popisuje Rudolf Píša v knize Příběhy firem.“
Největší obchodní dům v Evropě
Goldschmidův obchodní dům měl dvě podlaží a suterén. Zboží v něm bylo rozděleno do sekcí podle druhů a zákazníky obsluhovalo hned 50 prodavačů a 10 prodavaček. Tehdejší noviny také zaplavovaly inzeráty, které Pražany a hlavně pražské paničky z vyšších vrstev lákaly na nákupy.
„Alba na podobizny ve vkusné plyšové vazbě s krásným, významným, postříbřeným a oxidovaným štítkem, představujícím Jeníka s Mařenkou z Prodané nevěsty, s kováním, uvnitř listy jemným barvotiskem zdobenými, na 82 kusů podobizen. Kus po 16 zlatkách, totéž s hracím strojem s dvěma písněmi za 20 zlatek (6 zlatých byl tehdy týdenní plat kvalifikovaného řemeslníka, pozn. red.),“ stojí v jednom z inzerátů, který otisk Almanach dámského odboru pro Prahu ve prospěch Ústřední matice školské.
August Goldschmid se v roce 1879 stal c. k. dvorním dodavatelem. „Podnik, kterému byl tento titul propůjčen, se mohl spolehnout na příliv zakázek, protože co bylo dobré pro císaře, bylo skvělé i pro všechny ostatní,“ poznamenává v knize Rudolf Píša. V roce 1883 se společníkem ve firmě stal Augustův syn Karel a po čtyřech letech, kdy šel otec na odpočinek, vedl Karel samostatně velmi prosperující obchod.
„V té době už reklama na obchodní dům hlásala, že jde o největší závod svého druhu na pevnině a prý ani Vídeň, Berlín nebo Paříž nemá takového obchodu,“ stojí v Příbězích firem. Obchodní dům U města Paříže byl navíc velmi honosně zařízen a spíš než obchod připomínal přepychový palác. Zboží se také dodávalo pravidelně, podle zmíněné knihy sem jezdilo až 60 beden nového zboží denně.
Válečný zmar
Nejlepší léta „Paříže“ skončily se začátkem první světové války, i když se po válce obchod trochu pozvedl, nikdy už nedosáhl minulé slávy. Navíc Karel Goldschmid byl starý mládenec, bezdětný a obchod neměl po smrti bratra komu předat. V roce 1917 se Karel domluvil se společníky a ve firmě si nechal jen malý podíl, obchod však už moc nefungoval, a tak byla budova v roce 1926 prodaná Tomášovi Baťovi. Baťa nechal původní dům strhnout a na místě nechal postavit funkcionalistickou prodejnu svých bot. Ty tu ostatně Pražané kupovali ještě v polovině 90. let.
