7°C
Divadlo Anny Sedláčkové. Radka Brzobohatého. Nebo také Pavla Trávníčka. A dál? Není mnoho pražských divadel, které by nesly, ať už v minulosti či současnosti, název po některém ze známých herců. V letech 1925 až 1945 fungovalo také divadlo Vlasty Buriana, na jehož „prknech, která znamenají svět“ král komiků exceloval.
Několikero stěhování
Divadlo ve svých 34 letech založil právě Burian, a to v době, kdy byl známý převážně coby divadelní herec, na jehož představeních se publikum smíchy popadalo za břicha. Jeho hvězdná filmová kariéra měla teprve přijít, ačkoliv první „zkušenosti“ se stříbrným plátnem už v té době také měl.
Původně divadlo působilo na Václavském náměstí v hotelu Adria. Odtud se pak v roce 1928 stěhovalo na Smíchov, do nynějšího Švandova divadla, kam, jak podotýká Vladimír Just v knize Divadlo Vlasty Buriana a Komedie 1930–2020, „naučil chodit i početné nesmíchovské obecenstvo.“ Až se v roce 1930 definitivně usadilo v Lazarské ulici v paláci Báňské a hutní společnosti. Do těchtýž míst, kde dnes funguje divadlo Komedie.
Změna na poslední chvíli
„Přitom s divadlem se původně nepočítalo; projektováno bylo kino,“ píše Jakub Potůček v knize Divadlo Vlasty Buriana a Komedie 1930–2020. Film coby výdobytek moderní doby si získával na oblibě. Ale co se plánů v paláci Báňské a hutní společnosti týče, dostal stopku. „Biografy, hlavně v okolí (…) bulváru Václavského náměstí, se centrum Prahy doslova hemžilo. Záměr tak na poslední chvíli padl a podzemí, o které projevil eminentní zájem populární komik a divadelní ředitel Vlasta Burian, bylo »na základě dodatečného technického šetření« adaptováno na divadlo.“
V 30. letech platil Burian za hvězdu nejvyšší velikosti. C. a K. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa nebo U pokladny stál... to vše jsou filmy patřící do zlatého fondu české kinematografie. Do toho stíhal Burian bavit i obecenstvo naživo.
Otřesy smíchu
Divadlo Vlasty Buriana bylo nadmíru oblíbené i vyhledávané. Reklamní slogan: „Palác Báňské a hutní by se zřítil pod otřesy smíchu publika z Burianova divadla, kdyby nebyl stavěn z oceli,“ nebyl daleko od pravdy. „Šlo (...) o výrazné obohacení pražského divadelního i společenského života,“ podotýká Vladimír Just v knize Divadlo Vlasty Buriana a Komedie 1930–2020. Jenomže ostatním divadlům v centru Prahy nebylo působení krále komiků zrovna dvakrát libé. „Neobešlo se to bez petic a protestů konkurence z centra Prahy,“ podotýká Just. „Jediní, kdo se protestů tehdy nezúčastnili, byli paradoxně konkurenti nejvážnější – Jiří Voskovec a Jan Werich.“
Bodejť by mnozí neprotestovali. Burian byl schopen zosnovat na svou dobu vskutku impozantní herecký soubor, u něhož platilo, že co jméno, to hvězda. Stačí namátkou zmínit třeba Jaroslava Marvana, jehož obliba u obecenstva se po druhé světové válce dala srovnávat s tou Burianovou. Nebo Věra Ferbasová, jedna z nejkrásnějších hereček předválečné éry. A pokud je řeč o herečkách, neměla by se vynechat třeba Lída Baarová, jež v divadle také příležitostně vystupovala. Zosobněním smíchu byl také oblíbený komik Jindřich Plachta.
Pod protektorátní vlajkou
Jak bylo zmíněno hned zkraje – nebyl to jen smích, který Vlasta Burian se svými fraškami ve svém divadle rozdával. Když v roce 1939 nastala černá léta Protektorátu Čechy a Morava, Burian, stejně jako mnozí jiní umělci té doby, netušili, jak jim toto období doslova a do písmene zničí život. Některým kvůli prokazatelné kolaboraci po právu. Zato některým jiným?
Je všeobecně známo, že Vlasta Burian upadl po roce 1945 v nemilost, kvůli údajné kolaboraci. Však také jeho divadlo patřilo i během protektorátních let k těm nejúspěšnějším a nejvyhledávanějším. Na některé z představení ostatně zavítal i státní prezident Emil Hácha. Což se „později“ nelíbilo. Stejně jako jiné skutky.
„V prosinci 1941 došlo k asi nejkontroverznějšímu vystoupení Vlasta Buriana během nacistické okupace,“ uvádí badatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět v pořadu televize Stream Krvavá léta. „Účinkoval v rozhlasovém skeči Josefa Opluštila, antisemity a kolaboranta, Hvězdy nad Baltimore, ve kterém ztvárnil opilého Jana Masaryka. Vlasta Burian se účinkování do poslední chvíle bránil, ale nakonec dostal příkaz od německých úředníků Českého rozhlasu.“ Podle Padevěta se jednalo zřejmě „o jediné veřejné vystoupení Vlasty Buriana, které by se bez znalosti kontextu dalo označit jako kolaborace s nacisty.“
Osudová rudá totalita
I to po roce 1945 stačilo k tomu, aby se z Vlasty Buriana stala persona non grata. Nejprve mu nacisté 1. září 1944 zavřeli divadlo. Když ovšem v květnových dnech 1945 nadešly chvíle osvobození, na rozdíl od mnoha jiných divadel, nebylo to Vlasty Buriana znovu obnoveno. Naopak. Z vlastního divadla, které bylo záhy na to znárodněno, byl vyhozen. Komunisté mu k tomu všemu zabavili i honosnou vilu v pražských Dejvicích. Právě kvůli nařčení z kolaborace.
Tentýž důvod předznamenal i Burianův pád. Následovalo několikaměsíční vězení na Pankráci a zákaz činnosti. Z nejzářnější hvězdy tuzemského stříbrného plátna se stal bez přehánění vyvrhel. „Bylo to o to absurdnější, že obvinění Buriana z kolaborace bylo po válce dvakrát soudně vyvráceno (…) a teprve po zásahu StB byl na třetí pokus odsouzen,“ uvádí Just. „Největším trestem pro Vlastu Buriana byl zákaz hraní, který platil až do roku 1950. Do té doby se Vlasta Burian musel živit manuální prací,“ líčí Padevět. Nelze si však nepoložit otázku. Bylo tomu tak oprávněně?
Ukrývání před nacisty
Odpověď podává právě Burianovo působení coby principála vlastního divadla. Ne každý měl totiž během protektorátních let takovou odvahu, aby před nacisty ukrýval nepohodlné osoby. Ne každý byl jako Vlasta Burian.
Ten totiž ve svém divadle divadle ukrýval jistého novináře. Takového, že kdyby jej nacisté byli odhalili, měl by Burian po legraci. Tím spíše, že se jednalo o novináře, který byl s rudým režimem až moc zadobře. Šlo o jistého Karla Konráda, „jehož jako známého komunistického novináře a básníka Burian zaměstnával a před nacisty kryl až do května 1945,“ uvádí divadelní historik Vladimír Just.
Smrt velikána
Vděku se Burian zjevně nedočkal. Byť po roce 1950 směl opět vstupovat před veřejností, a natočil pár filmů, které se v jeho bohaté filmografii bohužel řadí k těm slabším, neboť byly poplatné komunistické agitaci, už to nebyl ten známý bavič, jako kdysi. Léta vězení a perzekucí jej poznamenala. Zároveň tak i příkazy shora, co si jako herec „může“ a „nemůže“ dovolit. Posmutnělý bavič zemřel 31. ledna 1962, a dlouhých 32 let trvalo, než byl Burian seznán nevinným z kolaborace.
Blesk Podcast: 130 let od narození Krále komiků Vlasty Buriana Blesk
