9°C
Co se týče dávného středověku, býváme odkázáni především na zprávy z kronik a letopisů, a ani ty nejsou zcela úplné a kdo ví jak přesné. Není tudíž překvapením, že o životě Adléty se mnoho neví. Snad se narodila v roce 1040, možné i je, že na svět přišla až o tři roky později. Zatímco otcem by měl být nesporně Arpádovec Ondřej I., „o rodovém původu Adlétiny matky se lze pouze dohadovat,“ uvádí historik Vratislav Vaníček v knize Vratislav II. První český král. Možné je, že jí byla Anastázie Rurikovna, dcera kyjevského velkoknížete.
Bolestná ztráta kněžice
O dětství a dospívání Adléty také není příliš zmínek. O poznání více se toho dozvíme o Vratislavovi, což nás dovede i k seznámení a sblížení se s uherskou princeznou. Vratislav byl synem českého knížete Břetislava I., jenž do dějin vstoupil pod přezdívkou „český Achilles“. Coby druhorozený syn neměl nárok na vládu, což bylo ambicióznímu Přemyslovci pramálo milé. Docházelo k nejrůznějším rozepřím a půtkám, které komplikoval princip seniorátu, podle něhož se v Čechách nástupnictví mělo řídit.
Situace došla tak daleko, až byl, tehdy zhruba čtyřiadvacetiletý Vratislav, nucen někdy na přelomu let 1056 a 1057 prchnout z Olomouce do Uher. „Doma“ však pro jistotu nechal svou první manželku, která tou dobou byla těhotná. Doufal, že ji tím ušetří strastí a případných komplikací, ale bohužel se mýlil.
„Spytihněv nechal Vratislavovu manželku odvést na hrad Lštění a dal ji střežit kastelánem Mstišem,“ uvádí Vaníček. „Ten ji však nehlídal tak, jak by se slušelo na takovou paní, neboť každé noci její nohu okovem připoutával k své noze, uvádí Kosmas. Biskup Šebíř spolu s předáky dosáhli toho, že Spytihněv svou švagrovou propustil. Ta však na cestě do Uher potratila a zemřela.“
Svatba jako útěcha
O bolestné ztrátě manželky, jejíž jméno se bohužel do dnešních dnů neví, včetně potomka, se Vratislav dozvěděl na dvoře Ondřeje I. Ten „utěšoval zatím jinocha Vratislava,“ pokračuje Vaníček.
„A protože měl dceru Adlétu, dívku sličnou a pro manželské lože již dospělou, nabídl ji Vratislavovi k sňatku. Vratislavova svatba byla honosnou událostí. Účastnila se jí nepochybně jeho matka Jitka, ale pravděpodobně také další osobnost, opat Sázavského kostela Vít, synovec sv. Prokopa,“ uvádí Vaníček. Tak se stalo, že se český kněžic oženil s uherskou princeznou, které tehdy mělo být pouhých 17 let, možná i méně. Že byla na Vratislavově ne úplně očekávané svatbě i jeho matka Jitka? Na tuto otázku je celkem snadná odpověď – podobně jako její druhorozený syn, i ona byla v Uhrách ve vyhnanství.
Návrat „domů“
Snad aby si Spytihněv II., který je jinak hodnocen jako nadmíru schopný panovník, posypal hlavu popelem, ustrnul se nad Vratislavem a s novomanželkou jim dovolil vrátit se zpět do Čech, do Olomouce. Nebo se možná jen bál nebezpečného bratrova spojenectví s uherským dvorem. „Spytihněv se obával, že s uherskou pomocí se Vratislav zmocní Moravy celé,“ konstatuje Vaníček.
Českou kněžnou
Těžko soudit, jelikož se nedochovaly žádné zkazky, zda manželství bylo pokojné a spokojené. Vratislav byl neustále politicky činorodým, jelikož se nehodlal smířit s rolí až „toho druhého“ po Spytihněvovi. Adléta mezitím v krátkém časovém rodila jedno dítě za druhým. Během pěti let jich přišly na svět čtyři. Nejstarší syn Břetislav II. se v pozdějších letech stal rovněž českým knížetem.
Když v lednu 1061 zemřel český kníže Spytihněv II., co do otázek nástupnictví se v rámci seniorátu přihlásil o knížecí stolec Vratislav. Ještě téhož roku tak následovalo stěhování do Prahy, kde na manžele čekalo na svou dobu pompézní sídlo a akt provolání novým knížetem a kněžnou Českého knížectví.
Ten „zpravidla následoval po pohřbu předcházejícího panovníka,“ zmiňuje historik Lukáš Reittinger v knize Vratislav – První král Čechů. „Z kusých pramenů tušíme, že nový pán země byl tradičně za bití zvonů, víření bubnů a zvuku píšťal uvítán v bráně Pražského hradu klérem.“ Ceremoniář pak Vratislava dovedl „k trůnu vytesanému z kamene, který po věky stával uprostřed hradu. Na posvátný stolec byl podle řádu země při dodržení blíže neznámých rituálních zvyků nový vládce posazen.“ Noví knížecí manžele si dozajista polepšili.
Majestátní Praha
„Věhlas panovnického sídla na Pražském hradě ovlivnil bezpochyby i čilejší rozvoj v podhradí,“ uvádí historik Josef Janáček v Malých dějinách Prahy. Na Hradě už tehdy sídlilo pražské biskupství, fungoval zde nejstarší ženský klášter při kostele sv. Jiří, na Břevnově sídlil pro změnu nejstarší mužský klášter.
„Hlavním biskupským kostelem zůstávala až do roku 1060 rotunda sv. Víta. Tehdy přikročil kníže Spytihněv II. k výstavbě trojlodní románské baziliky na základech zrušené rotundy,“ líčí Vaníček. Když tedy Adléta s Vratislavem navštívili Prahu za účelem usídlení se, byli u toho, kterak z rotundy vzniká majestátní svatostánek, který je dodnes nezaměnitelnou dominantou hlavního města. Byť se její podoba za dlouhá století měnila takřka nepřetržitě.
Smrt mladé kněžny
Z knížecího stolce a z pobytu na věhlasném přemyslovském sídle se Adléta naneštěstí netěšila dlouho. Pětileté manželství se chýlilo ke konci, stejně jako její mladý život. Co se stalo?
Z Kosmovy kroniky české se dočteme toliko: „Roku od narození páně 1062 dne 27. ledna zemřela kněžna Adleita, matka Jitky a Ludmily a též Břetislava Mladšího a Vratislava, jenž v prvním květu mládí zašel dne 19. listopadu.“ Adlétě mělo být kolem 22 let, možná i méně. Není vyloučeno, že její brzký skon způsobily časté porody. Ostatně jednou z teorií je, že zemřela kvůli předčasnému a nezdařenému porodu. „Kníže (…) zachovával v rámci konvencí – jak si povšiml Kosmas – téměř celoroční smutek, ale přitom se vedlo jednání o novém politickém sňatku,“ dodává Vaníček.
Královnou se stát nestihla
Vskutku neuplynul ani rok, a Vratislav se oženil potřetí a naposledy, tentokrát se Svatavou Polskou (†asi 79), s níž žil nejdéle – až do své smrti. Byla to paradoxně právě Svatava, poslední z Vratislavových manželek, která se dílem jeho královské korunovace roku 1085, stala vůbec první českou královnou v historii naší země.
