Problémy s dědictvím nebo údajná homosexualita: Před 23 lety zemřel spisovatel Jaroslav Foglar

Skaut, spisovatel a rodák z pražských Nuslí, Jaroslav Foglar (†91) se narodil 6. července 1907. Dobrodružné příběhy začal psát už v mládí a ve 13 letech mu vyšel první literární pokus, báseň Měsíční noci. Ve stejném roce poprvé navštívil skautský oddíl Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Ta naznačovala jeho vznešenost a vůdcovství.  Foglar se pak stal vůdcem slavného pražského skautského oddílu Dvojka. Vedl ho od roku 1927 i přes zákazy nacistického a později komunistického režimu více než 60 let.

Otec Rychlých Šípů

Od 20. let psal Foglar nejrůznější povídky a v roce 1934 publikoval svou prvotinu Přístav volá. Brzy na to publikoval další knihy, na kterých vyrostly generace českých dětí. Patří mezi ně Pod junáckou vlajkou, Hoši od Bobří řeky nebo Chata v Jezerní kotlině. Skutečně nesmazatelně se však Foglar zapsal do historie českého komiksu nadčasovými příhodami Rychlých Šípů. Kdo by neznal partu mladých skautů Mirka Dušína, Jarku Metelku, Jindru Hojera, Rychlonožku, Červenáčeka a jejich psa Bublinu. Knižní trilogie příhod pěti chlapců se stala čtenářskou legendou a dílo bylo filmově i divadelně zpracováno.

V Praze 2 odhalili vyřezávanou lavičku Jaroslava Foglara. Je poctou knize o fiktivní čtvrti

Foglarovy knihy těšily velkému úspěchu, čtenáři ve většině z nich dodnes mohou nalézt všechna důležitá témata velké literatury, ať už jde o přátelství, zradu, hledání vůdce, nebezpečí smrti i smrt samotnou nebo tajemství. Jediné, o čem nikdy v knihách nikdy nebyla řeč, byl sex. V dílech se také prakticky nevyskytovaly dívky a autor kladl důraz na přátelství mezi chlapci. Někteří lidé Foglara po jeho smrti označovali za homosexuála, tato informace ale nikdy nebyla podložena. Nicméně Foglar se během života neoženil a nezaložil rodinu.

Pro StB byl nespolehlivý

Foglar byl dlouhá léta trnem v oku komunistické Státní bezpečnosti. S výjimkou pár let po roce 1945 a období kolem Pražského jara se celé poválečné období pohyboval v jakési poloilegalitě. V 50. letech, kdy krátce pracoval ve stanici mladých turistů, jej StB nutila, aby donášel na „zakuklené skauty“. Jako donašeč ale Foglar neuspěl. „StB mě označila za nespolehlivého,“ vzpomínal později. Bylo mu přikázáno místo vychovatele ve středoškolském internátu, což později charakterizoval jako „deset ztracených let otročiny". Od roku 1964 se živil psaním. Po začátku normalizace v roce 1971 bylo Foglarovo působení omezeno, a ten tak vydával jen časopisecky. Skutečně „volnou ruku“ měl až po roce 1989. „Bratrstvo kočičí pracky se podařilo zahnat do kouta a moje dřívější potíže zmizely,“ napsal skaut ve svých vzpomínkách.

Pražská „Stínadla“ se bouří! Místním v historické zástavbě vadí nová budova, mají ji za »obludu«

Jaroslav Foglar zemřel ve věku úctyhodných jednadevadesáti let 23. ledna 1999. Klid však neměl ani po smrti. Spisovatelův synovec se totiž dožadoval dědictví a v dlouholetém sporu zpochybňoval platnost závěti. V té nemocný Foglar odkázal v roce 1996 svůj majetek Nadaci Jaroslava Foglara. Synovec zpochybňoval například to, že spisovatel podepsal závěť až po notářce, což je nesprávné pořadí. Spor trval dvanáct let, ale nakonec Nejvyšší soud uznal, že zvolený postup sice není v souladu s obecnou praxí, ale nejde o důvod k vyslovení neplatnosti závěti.