Podcast: Kam s ostatky? Na řetízek, pod strom, do vody. O pohřbu se má mluvit, říká ekofunebračka

K přírodním způsobům pohřbívání se Blanka Javorová dostala poměrně náhodou. Při studiu na Masarykově univerzitě ji zaujala proutěná rakev z Anglie a poté se začala pídit, jak se zde loučí s pozůstalými. „Zjistila jsem, že ve Velké Británii vznikla spousta přírodních hřbitovů - lesní, farmářské a luční, které jsou spásané ovcemi. Přišlo mi to velmi poetické a zároveň ekologické, protože kremace má přece jenom negativní dopady, ať už energetické nebo kvůli úniku emisí rtuti do ovzduší,“ popsala své zaujetí zakladatelka neziskové organizace Ke kořenům.

Hřbitovy jako místo trávení volného času? Nový manuál je chce více otevřít lidem

Později se na přírodní hřbitovy sama vydávala a pod korunami stromů nebo u růžových záhonů se zamýšlela, jací lidé se v jejich stínu chtěli nechat pohřbít. V roce 2017 se jí pak ve spolupráci s Pražskou správou hřbitovů podařilo založit Les vzpomínek. Ke vzrostlým stromům mohou pozůstalí vsypat popel jejich blízkých. Nebyl to ale jediný hřbitov, o jehož zahájení se Blanka Javorová zasadila, podporuje totiž vznik i dalších přírodních pohřebišť po republice.

Jsme z hvězdného prachu

V Lese vzpomínek má za sebou asi 600 rozloučení, ale pomáhala je organizovat i na jiných místech. K rozptýlení popela totiž stačí získat souhlas od vlastníka pozemku: „Třeba jsme dělali rozloučení na břehu Vltavy, kde si to nebožtík, muzikant, vybral. Když mu totiž přišla návštěva, tak je sem v určitou chvíli rád bral. Na jeho rozloučení zahráli další muzikanti a bylo to celé veselé. Tam jsem také poprvé zažila to, že se pozůstalí příliš neostýchali a tou lopatkou popel vhazovali do dáli. Ono to dělalo takové efekty, že člověk cítil, že jsme opravdu z hvězdného prachu,“ popsala jeden z netradičních pohřbů Blanka.

Podcast: Pražští maskéři uhranuli JLo. Jejich masky obdivují i profíci z Hollywoodu

Popel z lidských ostatků ale nemusí zůstat na loučce, pod stromem nebo v řece. Lidé mohou mít své blízké pořád s sebou: „V České republice jsou teď docela populární skleněné přívěšky, do kterých zatavíte popel pozůstalého nebo třeba pejska. A co se týče rituálů, tak je to s pohřby podobné jako u svateb. Ty už nejsou na radnicích, ale často na statcích, na zámcích, na loukách. Tento trend lze vidět v zahraničí a přichází k nám. Lidé již nechtějí pohřby v krematoriích, ale tam, kde to měli rádi. Teď jsme dělali rozloučení v divadle,“ dodala správkyně Lesa vzpomínek.

Mluvte o pohřbu

O tom, jak si lidé přejí být pohřbení, by podle Blanky Javorové měli s blízkými otevřeně mluvit. Neškodí téma nadhodit při obědě a pak je také důležité své přání napsat na papír. Co by se mělo zaznamenat? „Jaké místo posledního odpočinku si přejete, jestli chcete uložit do hrobu nebo kremaci. Co si přejete s popelem udělat. Jestli rozptýlit do přírody nebo uložit do rodinného hrobu,“ jmenuje zásadní body, co by si měli lidé vyjasnit. Javorová totiž zažila, že se lidé nebyli schopni dohodnout, pokud neznali přání svého blízkého, a velmi se pohádali.

Jak je to s mýtem popela unášeného větrem a proč jsou papírové rakve krásné a ekologické, prozradila ekofunebračka Blanka Javorová v Blesk Podcast: