9°C
Převlékání postelí i výměna plen: Redaktorka Blesk Zpráv absolvovala kurz pro dobrovolníky
Na podzim roku 2020 zasáhla Česko drtivá vlna covidu-19. Země byla nepřipravená, zdravotníci vyčerpaní, případně museli do karantény a jak v nemocnicích, tak v sociálních zařízeních chyběl personál. Český červený kříž (ČČK) tedy začal pořádat kurzy Základy moderního ošetřovatelství v praxi. Cílem bylo zaučit dobrovolníky v péči o nehybné pacienty, aby se ulevilo profesionálnímu zdravotnickému personálu. Od té doby prošlo kurzem přes čtyři tisíce lidí. Redaktorka Blesk Zpráv vyzkoušela, jak školení dobrovolníků probíhá a co všechno je třeba se naučit.
Kurz začal Český červený kříž realizovat na podzim roku 2020, po dohodě s nemocnicemi a lůžkovými zařízeními stanovil obsah a délku. Nemocnice, a nejen ty, se totiž během té doby potýkaly s výpadky personálu, stoupal počet hospitalizovaných pacientů, a rostla tak potřeba zaškolit někoho, kdo pomůže profesionálním zdravotníkům se základní péčí o nemocného na lůžku.
„Kurz je určen pro dobrovolný pomocný personál, který může pomáhat ve zdravotnictví nebo v sociálních zařízeních, a nebo také při péči o člena rodiny. Náplň kurzu je taková, aby se člověk mohl věnovat pacientovi, který je upoutaný na lůžko. Dozví se tedy, jak s pacientem manipulovat tak, aby mu neublížil, ale aby také neublížil sobě. Protože když manipulujete s člověkem, který je stejně těžký jako vy, a nevíte, jak ho chytit, můžete i sama sobě způsobit problémy s páteří,“ popsal záměr kurzu pro Blesk Zprávy Dr. Marek Jukl, prezident Českého červeného kříže.
Dále se mohou zájemci naučit, jak pomoci pacientovi s osobní hygienou, jak ho nakrmit, pomoci mu na invalidní vozík, případně jak s ním komunikovat. „Jedná se o činnosti, které nejsou náročné na znalosti, bývají fyzicky náročné a dobrovolník, který je vykonává, odlehčí profesionálnímu zdravotnímu personálu,“ dodal Jukl. Kurzy trvaly do jara roku 2021, ještě v listopadu téhož roku byly obnoveny a nyní se čeká, jak zasáhne nemocnice omikron.
Z gastra přímo do domova seniorů
Na speciální kurz pro novináře dorazily samé ženy, novinářky. Přivádí to k otázce, jak mohou tyto pomocné práce zvládat, pokud jde i o fyzickou zátěž. Podle Jukla se právě zde naučíte, jak člověka uchopit a zvládnout jej například přemístit na invalidní vozík, a je jedno, jestli jste žena nebo muž.
Kurzem již prošlo přes čtyři tisíce lidí, kteří po získání certifikátu mohou nastoupit do nemocnic nebo sociálních zařízení. Ne vždy ale lidé přichází na kurz s tímto úmyslem.
Lektor Honza (38) představuje druhého lektora Lukáše (30), který zastupuje skupinu lidí, již přišli o práci a rozhodli se zkusit zdravotní obor. Lukáš pracoval v gastronomii, která s příchodem pandemie utrpěla značné ztráty, proto zvolil kurz péče o pacienty a nyní on sám učí další zájemce.
„Dále jsou tu lidé, kteří přijdou jen tak, hodně lidí ale chodí kvůli tomu, že se starají o nemocného člena rodiny a chtějí se naučit, jak na to,“ přiblížil Blesk Zprávám Honza. Dobrovolníci v nemocnicích zpravidla už svou práci na plný úvazek mají, na kurz chodí proto, protože zkrátka chtějí pomáhat ostatním.
Zakázaná témata: Zdravotní stav a rodina
Honza, který se také věnuje psychologii, zahajuje kurz povídáním o komunikaci s pacientem. Jako dobrovolníkovi jsou pro vás totiž určitá témata tabu a měli byste se jich vyvarovat.
Pokud máte na sobě bílé oblečení, pacienti nerozlišují a mohou se na vás obracet jako na lékaře a ptát se na zdravotní stav. To je ale pro vás zakázané téma. Lepší je o tom nemluvit a hlavně nic neslibovat, pokud se vás pacient zeptá, zda to bude dobré. Lepší je buď mlčet, nebo říci, že jste dobrovolník. Důvod je snadný - neznáte pacientův zdravotní stav, stejně tak netušíte jeho prognózu. Od toho, aby na tyto otázky odpovídali, jsou v nemocnici samozřejmě odborníci. Dobře míněná věta ve stylu „nebojte, bude to dobré“, může způsobit problémy, pokud se například operace nezdaří.
Dalším zakázaným tématem je rodina. Honza uvádí příklad, kdy se pacienta zeptáte, kdy za ním dorazí návštěva, a on odvětí, že za ním už půl roku nikdo nebyl. Pokud chcete pacienta potěšit vlídným slovem, volte témata, jako jsou počasí, strava v nemocnici, případně jeho oblíbené seriály.
Mně Honza předvedl jeden příklad nevhodné komunikace. V simulaci se mi postavil za záda a ptal se, jak se dnes mám a zda tedy vyrazíme na rentgen. Není to příjemné a je jasné, že pokud s pacientem mluvit, pak jedině z očí do očí, ale bez narušování jeho komfortní zóny.
Převlékání postele i s pacientem - pozor na intimní partie
První praktická ukázka zahrnuje převlékání postele. Není to věda, pokud v ní ale neleží nehybný pacient. Honza říká všem imaginárním pacientům, za které zaskakuje on či ostatní účastníci kurzu, pan Omáčka nebo paní Omáčková. Dokáže také skvěle předvádět, jak s pacientem mluvit.
Před nácvikem však upozorňuje, že každá nemocnice či lůžkové zařízení má vlastní „rituál“, jak postel převléknout a jak by měly vypadat.
I sundání peřiny z pacienta by mělo probíhat citlivě, stejně jako odstranění polštáře. Pak je třeba pacienta převrátit na bok, což vyžaduje opatrné polohování jeho rukou i nohou.
Při zkoušení na vlastní kůži mě ihned při přetáčení figurantky Honza varuje, kde se jí dotýkám. Okamžitě stáhnu ruku, kterou mám položenou na jejím boku, poblíž zadku. Prý se na tohle musí dávat pozor, neměli byste se dotýkat intimních partií pacienta.
Nejdříve se odstraní speciální podložka z pod pacienta, načež se shrne jedna část prostěradla a další podložka k pacientovým zádům. Mezitím si musíme připravit čisté prostěradlo, a nové podložky a vše opět nahrnout co nejblíže k zádům pacienta. Když pacienta otočíte na druhý bok, můžete staré prostěradlo pohodlně odstranit a zpoza jeho zad vzít nové, nachystané. Nám při zkoušce vyjde prostěradlo krátké, musíme pacienta upozornit, že nyní ho čeká tahání za prostěradlo, aby se nelekl.
Když si všichni vyzkoušíme převlékání postele s pacientem a také lehkou konverzaci, Honza se usměje a řekne: „Tak a v nemocnici vás čeká jako dobrovolníka třeba i 20 postelí.“
Přemístění pacienta
Pokud hodláte pracovat například v domově seniorů, zřejmě vás bude čekat přemístění pacienta z postele na židli či invalidní vozík a zpět.
Nejprve se učíme pomoci pacientovi do sedu. To jde bez problémů, pak přichází přemístění na židli či do invalidního vozíku. A to už legrace není.
Aby přemístění zvládla i osoba nižší váhové kategorie, neměla by se snažit pacienta tahat silou. Což udělám hned při prvním nácviku. Cítím okamžitě bolest zad a ani figurantka mě za přemístění nechválí. Při výměně rolí se stane něco podobného, kolegyni se nepodaří mě dostat na postel a málem sjedu.
Honza ukazuje, že veškerý trik je v nohou a jejich pohybu. Jenže to jsou všechno pohyby, na které člověk není zvyklý a musí na ně myslet, než se je naučí.
Někteří pacienti vám mohou trochu pomoci, že se opřou nohama o zem. Ty, co jsou ochrnutí, musíte ale zvládnout přemístit vlastní silou. Když se na vás pacient zavěsí, začínáte pochybovat, že tohle zvládnete. Zkouším pohyb, který ukazoval lektor, a nakonec se to podaří, ačkoliv nemám zrovna příliš sílu.
Proleženiny a ochranné pomůcky
Lukáš pak předvádí, jak polohovat ležicího pacienta, aby mu nehrozily nepříjemné proleženiny. Některá zařízení používají speciální pomůcky, někde si ale musíte vystačit s obyčejnou peřinou. Lukáš tedy ukazuje, jak vytvořit pacientovi „hnízdo“, aby mohl ležet mírně na boku, nebo aby měl přizvednuté nohy. Pokud se staráte o ležícího pacienta, musíte ho před proleženinami chránit prakticky neustále a polohy měnit např. po čtyřech hodinách.
Lukáš, kromě toho, že pracuje v domově pro seniory, vypomáhal i v karlovarské nemocnici. Tam zjistil, jaké to je pracovat celou směnu ve zdravotnickém overalu. Nejdřív nám ukazuje, jak se takový overal nosí, jak se oblékají návleky na boty, ochranné brýle a také dvoje rukavice. Upozorňuje, že v overalu si jen tak na záchod v nemocnici nezajdete, navíc i během ukázky nošení ochranných pomůcek je mu horko. Stačí si tedy jen představit, že personál tráví v overalech celou směnu.
Osobní hygiena a výměna plen
Nepříliš populární část kurzu, kdy si zřejmě většina lidí uvědomí, jak moc mají zdravotníci a další pracovníci v lůžkových zařízeních těžkou práci, se věnuje osobní hygieně, která zahrnuje výměnu plen, či asistenci pacientům při vykonání potřeby.
Lukáš dokonce říká, že někdy se výměšky pacientů kontrolují a váží se. Všem je jasné, že tato část je pro pacienty velmi nepříjemná. Z tohoto kurzu si také odnesete pocit, že nechcete být nikdy v pozici nemohoucího člověka na lůžku. Nyní se už nikdo do role figuranta nehrne. Lukáš tedy musí výměnu pleny ukázat na Honzovi.
Prohlédnout si rovněž můžeme další inkontinenční pomůcky, včetně mísy a „bažanta“. Honza říká, že pro některé pacienty je použití tak stresující, že raději nepijí a nejí, případně odmítají potřebu vykonat. V tom případě prý pomůže hrozba cévkováním.
Nenoste si práci domů
Během kurzu Honza také mluví o psychohygieně, protože péče o ležící pacienty může být náročná. Neměli byste si na pacienty vytvářet vazby, třeba jen tím, že na ně budete myslet, připouštět si jejich trápení. Případně, když jim slíbíte, že jim donesete kávu. To není ale náplň práce a pouhým gestem už se vazby vytváří.
Ani byste si neměli „brát práci domů“. Je třeba si vytvořit nějaký rituál, jak se od pacientů a práce odpoutat.
Zároveň byste se měli naučit říkat ne. Nejen v práci, ale také sami sobě. Někdy mají dobrovolníci tendence stavět svou dobrovolnickou práci nad svoji hlavní, či nad rodinu a koníčky. Podle Honzy je to cesta k vyhoření.
Péče o zemřelého jako „flákanec“ od reality
Téma, o kterém Honza říká, že bývá pro účastníky kurzu překvapením, je péče o zemřelého. „Je to takový „flákanec“ od reality, že ta smrt není v dáli. Stalo se mi, že se mi kurzista během této přednášky rozplakal,“ uvedl k této části Honza. Zde upozorňuje, k čemu tento kurz rovněž je. Odhodlání přijít je pouze prvním krokem. Během kurzu se dozvíte, co vlastně po vás budou v nemocnici chtít a vy si to můžete vyzkoušet a ujistit se, zda toto skutečně chcete dělat.
První pomoc na závěr
V úplném závěru kurzu jsme rozděleni do skupin po třech a dostáváme za úkol poskytnout první pomoc figurantce v bezvědomí s tržným zraněním na hlavě. Mírnou paniku v úvodu střídají vzpomínky na stabilizovanou polohu a také myšlenka, že bychom měli vytáhnout zapadlý jazyk. Figurantce obvážeme ránu obvazem, který dostaneme v malé lékárničce. Vzápětí se dozvídáme, co všechno jsme udělali či neudělali dobře. Většinou jsme se trefili.
Poklona nejen pro dobrovolníky
Z kurzu odcházím s osvědčením, že jsem kurz absolvovala, a s vědomím, že bych skutečnou práci v nemocnici psychicky ani fyzicky nezvládla. Ti, co se takto rozhodnou pomáhat, zaslouží velký obdiv. A nejen oni. Rozhodně bychom slovy díků zdravotnickému personálu a profesím v sociálních zařízeních neměli šetřit, obzvláště v této náročné době.
Pokud se chcete do kurzu přihlásit, můžete na webových stránkách Zvládneme to Českého červeného kříže. Tam se také registrujete do databáze dobrovolníků, a můžete tak sledovat nabídky, kde zrovna vaši pomoc potřebují.
Podívejte se, jak redaktorka Blesk Zpráv zvládala některé praktické části kurzu:
Video Kurz Základ moderního ošetřovatelství Červeného kříže
Video se připravuje ...
Témata:
Související
