9°C
Jednorázové kelímky na kávu jsou obrovským zdrojem odpadu a v dnešní době, kdy se neustále potýkáme s lockdowny a jídlo a pití z restaurací si často objednáváme domů nebo s sebou je vznik odpadu o to větší. V rámci udržitelnosti vzniklo již několik projektů, které se snaží množství jednorázových kelímků snížit. Můžeme také nosit vlastní termohrnek nebo termosku, s tím ale v kavárnách bývá problém. Baristé často s odkazem na hygienu nechtějí kávu do vlastního nádobí připravit.
Velké množství vyhozených plastových i papírových kelímků trápilo i studenty Newton Collage Zuzanu Zvěřovou a Miroslava Myrončuka. Přemýšleli, jak lidi motivovat k udržitelnějšímu chování. „Chtěli jsme především lidi pozitivně motivovat a došlo nám, že si ke kávě často každá z nás kupuje něco sladkého, malou sušenku nebo koláč. Napadlo nás, že bychom udělali kelímky, které by se daly sníst,“ vysvětluje Zvěřová.
Nápad jistě skvělý, provedení však bylo poněkud složitější. „Objednali jsme ze zahraničí formy a zkoušeli jsme doma všechna možná těsta. Palačinkové, na cukroví, bábovkové, ale žádné z nich nebylo ideální. Navíc výroba trvala moc dlouho, až hodinu a to by na velkovýrobu rozhodně nebylo vhodné,“ vzpomíná na začátky procesu Zvěřová.
Pomohli inženýři z ČVUT
Dvojici začalo být jasné, že sami výrobu jedlého kelímku nezmůžou, proto se rozhodli oslovit Ústav procesní a zpracovatelské techniky, který spadá pod strojní fakultu ČVUT, aby jim pomohl s vývojem speciálního pečícího zařízení. „Možná to zní trochu komicky, že jsme pečený kelímek vyráběli u nás a ne kolegové z potravinářství, ono ale bylo potřeba vyvinout reálný přístroj, který bude kelímky péct,“ vysvětluje Jaromír Štancl , který měl projekt za ČVUT na starosti.
Vývoj ale musela mladá dvojice z něčeho zaplatit, inženýři z ČVUT odhadli náklady na necelý milion. Protože ale Zuzana s Mirkem tolik peněz k dispozici neměli, rozhodli se požádat Prahu, aby jim v rámci projektu Pražský voucher na vědu přispěla. Po půlročním schvalovacím procesu se podařilo získat půl milionu, což bylo 75 procent z celkové částky a mohla začít výroba prototypu pečícího přístroje.
Vznikne výrobní linka?
ČVUT při vývoji spolupracovalo i s Výzkumným ústavem potravinářským, který navrhoval různé receptury, hlavní ingrediencí se ale staly otruby. K masové produkci mají kelímky zatím ještě daleko. Zuzana s Mirkem však chtějí na vývoji pokračovat. „Rádi bychom měli výrobní linku, která bude umět různé příchutě. Na Vánoce třeba perníčkovou, skořicovou nebo vanilkovou. Chybět by ale neměly ani slané příchutě. Třeba sýr a slanina nebo sezam. Do takových kelímků by se mohlo čepovat pivo. Kelímky by měly mít objem alespoň 250 mililitrů,“ vysvětluje Myrončuk. Prozatím můžete ochutnat kávu ve vybraných kavárnách jak v Praze, tak třeba v Hradci Králové nebo Pardubicích. Jedlý kelímek se objevuje i na různých festivalech nebo městských slavnostech.
