Co se týká rekonstrukce, co už máte za sebou a co ještě před sebou?

Doufám, že už před sebou nemám nic. Jasně, kdyby se tu zainvestovalo ještě pár set tisíc, tak by se to dalo vylepšovat, ale mně i mojí přítelkyni Veronice to už takhle vyhovuje. Už nechci dělat na baráku, maximálně štípat dříví.

Nahoru vedou kamenné schody…

To schodiště je důvodem, proč jsem ten dům koupil. Původně, když jsem se tu byl podívat, tak jsem si říkal, že to ne, tady je ještě hrozně moc práce. A pak jsem si říkal, že to schodiště je fakt moc pěkný, má kouzlo a atmosféru. No a pak jsem to tu koupil.

Fotogalerie
27 fotografií

Podkroví působí jako umělecké doupátko a hned nad schodištěm je vana. To je nečekané.

Já tomu říkám umělecký neklid. A ta vana... Já si chtěl udělat radost, chtěl jsem takovou tu na nožičkách, s výhledem z okna. A tehdy to stálo nesmyslné peníze. Nakonec jsem sehnal rohovou vířivou vanu, byl jsem šťastný, ale ona se nemohla dostat do baráku. Odmontovali jsme nožičky, pak i motor. Sekla se nám cestou dvakrát, jednou na kamenném schodišti, kde jsem vzal palici a majzlík a musel jsem vysekat díru do zdi, podruhé se sekla na horní části schodiště, no a nahoře se mi nakonec nelíbila. Celou noc jsem s ní šoupal, až skončila v rohu, přímo nad schody.

Tady nahoře vznikají vaše koláže?

Jojo, během covidu jsem se k nim zase vrátil. Baví mě to, uklidňuje a naplňuje mě to. Ale pak je to tu všude roztahané, časopisy, obrázky, ústřižky, je tu ještě větší neklid, umělecký. Tady také připravuju zrovna teď fotografickou výstavu, která bude v příštím roce.

Je tu spousta krabic a krabiček, co v nich je?

No právě, třeba tady jsou obrázky, které táta kreslil, když navrhoval loutky, jsou z různých večerníčků, z různých výstav – ze světové výstavy v Teheránu, ze Španělska, tam jsme chvíli žili, táta tam dělal tři roky seriál pro španělskou televizi, získal cenu Eurovize, získal Zlatou palmu, tady je výstava v Torontu… Je tu toho spousta.

Vy jste teď několik měsíců loutky opravoval.

Opět ta covid pauza mi umožnila si na to najít čas. Můj cíl je dát dohromady celou tátovu sbírku, jeho odkaz je asi 450 dřevěných loutek, 400 barevných kreseb, diapozitivy z výstav, z natáčení, z kalendářů, těch jsou tisíce. Chtěl bych to uspořádat, chtěl bych, aby táta měl svou stálou expozici loutek, kreseb a technických výkresů.