Forejt je po mrtvici zase na nohou: „Jsem urputný pacient“. A co Zeman v pyžamu s Čaputovou?

Pane Forejte, minulý týden jste byl v Institutu Václava Klause. Co vás k té cestě přimělo?

Byla to krátká porada, setkání po delší době. Od konce února jsem tam byl poprvé. Chtěl jsem hlavně pozdravit pana prezidenta, se kterým jsem především v telefonickém kontaktu. Společně jsme se viděli poprvé od května, kdy byl za mnou v nemocnici. S ostatními kolegy jsem se také viděl po dlouhé době. Probírali jsme zejména, jak Institut momentálně funguje, prosperuje a co nás čeká v adventu. Se všemi jsem byl v kontaktu především přes e-mail a nyní jsem mohl přijít osobně, tak jsem byl za to rád.

Všiml jsem si, že na fotografiích už nemáte kolečkový vozík, ale opíráte se o hůl…

Je to taková kombinace vozíku a hole. Přeci jen si zvykám při chůzi na různé druhy terénu, takže někdy se ta únava dostaví, takže nechodím úplně bez vozíku, ale střídám to, ta kombinace tam pořád je. K chůzi ale používám viceopěrovou hůlku, ano.

Ještě stále docházíte na rehabilitace?

Samozřejmě a hlavně si také cvičím doma sám.

A jak jsou s vaší rehabilitací spokojení lékaři? Jste poslušný pacient?

Jsem hlavně pacient při překonávání těch překážek, dle slov mých lékařů, pacient urputný. Snažím si vytyčit nějaké reálné cíle a k nim postupně docházet. Samozřejmě se občas objeví některé překážky, které vás trochu vrací, ale je zapotřebí jít dál a pracovat na tom, aby se ty překážky daly zvládnout. Myslím, že se mnou žádný problém lékaři nemají, snažím se jejich rady dodržovat a myslím, že je to vidět i na tom, že jsem stále schopnější. Ať už v ujití větších vzdáleností, tak i v dalších oblastech každodenní činnosti.

Jak dlouho očekáváte, že bude trvat, než se přiblíží váš stav před mrtvicí?

Myslím, že teď jsem v celkem přijatelném stabilizovaném stavu v tom smyslu, že jsem soběstačný a v každodenním režimu bez větších problémů, akorát teď musím přidávat zátěž a vzdálenosti, abych mohl ujít více v čase i prostoru. Po mozkové mrtvici je to vždy běh na dlouhou trať. S tím se musí počítat a je zapotřebí, když dojde k nějakému splínu, aby člověk hleděl dopředu.

Přehledně: Zeman strávil sedm týdnů v nemocnici. Vrátil ho tam covid, pak jmenoval Fialu

Kdy se dá očekávat, že byste se mohl vrátit naplno do práce?

Už se pomalu do pracovního procesu vracím. Pracuji na textech a různých dokumentech, i když jsem v podstatě na takovém home office. Pochopitelně je to s postupujícím časem stále intenzivnější. Jako byl takový pozvolný návrat do života a pak do veřejného života, tak je to také pozvolný návrat do pracovního procesu.

Co tedy teď z domova chystáte, co jste dostal v institutu na svá bedra?

V posledních dnech jsem napsal text o státních symbolech, když jsme si nyní připomněli státní svátek, psal jsem také text o české státní vlajce a jejím významu v historii i současnosti. Ta škála činností Institutu Václava Klause je velice široká, takže se koukáme i dopředu. A stanovovat témata, kterými chceme oslovit veřejnost.

Zmínil jste státní svátek 17. listopadu. Jak se z pohledu protokolisty díváte na to, že premiér v demisi Andrej Babiš a vicepremiéři za ANO – tedy Alena Schillerová a Karel Havlíček – přišli k památníku na pražské Národní třídě pod rouškou tmy brzy ráno?

Když se to děje za takovýchto okolností, tak to vzbuzuje nejen určité zaražení, nebo určitý údiv, ale pochopitelně také určité rozpaky. Státní svátek 17. listopadu je vzpomínkou na masové vzedmutí tohoto národa proti diktatuře, tyranii a boji za svobodu. Jsme zvyklí, že 17. listopad slavíme pospolu. Slavíme ho dohromady společně, vzpomeneme si, kdy se stálo na náměstích v českých i slovenských městech, cinkalo se klíči a povzbuzoval se pocit národní jednoty a vlastenectví. Pokud dnes někdo uctí památku těchto významných dnů tím, že přijde separátně a ještě pod rouškou tmy, jak říkáte, tak to je spíše zarážející a smutné.

17. listopad přehledně: Tisíce lidí na Václaváku, potlesk nové vládě na Národní a Babiš ve tmě

V předvečer tohoto státního svátku navštívila prezidenta Miloše Zemana v Ústřední vojenské nemocnici slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Někteří lidé na sociálních sítích kritizovali, že byť je prezident pacientem na lůžku, tak Čaputovou přivítal v pyžamu a županu. Bylo to tak v pořádku, nebo měl být oblečený jinak?

Zaprvé si myslím, že bylo velmi milé a přátelské, že paní prezidentka Čaputová o to setkání projevila zájem. A pokud jde o setkání v nemocnici, tak tam není brán žádný ohled na společenský dresscode. Je především zapotřebí, aby pacienti, a i prezident republiky je pacientem, dodržovali nějaký řád. Nikde v nemocnici se nechodí ve smokingu, žaketu, nebo obleku, nebo fraku. Prostě pacient má při hospitalizaci pyžamo. Takže to oblečení pana prezidenta Zemana bylo naprosto přirozené a není v tom nic kontroverzního.