Co vás vedlo k bydlení za Prahou?
Já sem vyrostl v bytě a vždycky mě to táhlo do baráku. Moje Maruška naopak vyrostla v baráku a vždycky ji to táhlo do bytu. Asi devět let jsme bydleli ve Vršovicích v bytě, užívali jsme si Prahu a já jsem si tak nějak neuměl představit, že bych tam dítě byť jen pustil z ruky. Pamatuju si, jak jsme jeli kolem Karlova náměstí tramvají, a já jsem si říkal, kdy asi bude ten věk, kdy pustím syna samotného tramvají. A bylo mi jasné, že nejraději nikdy. Chtěl jsem, aby děti vyrůstaly někde, kde mají výběh, kde je klid.
Tehdy se to v Marušce zlomilo?
Ano, tam někde jsem jí přesvědčil. V momentě, kdy jsme se rozhodli, tak začala hledat pozemek a první, který jí padl do oka, byl tenhle a už u něj zůstalo. A je krásné, že se tu člověk kouká do zeleně. Pokaždé, když vidím Filipa, jak se tu vrtá v hlíně, má sedřená kolena a je celý špinavý, tak jsem hrozně rád, že jsme to udělali.
Měli jste architekta nebo jsi využil své znalosti z vystudované scénografie?
Půdorys domu byl naprojektovaný, rozměr domu nám vyhovoval. Vnitřek už jsme si řešili po svém a měli jsme na to hodně času. U spousty věcí jsme se nebyli schopni úplně přesně dohodnout. A po nějaké době jsem si já uvědomil, že nejdůležitější pro mě je, aby tady byla spokojená ona.
Takže jsi nakonec věci nechal, jak je chtěla Maruška?
Pak jsme se dostali do momentu, že vždycky, když jsme měli rozdílný názor, tak jsem ustoupil. Málokdy se stalo, že jsem si prosazoval svojí. Prostě mojí prioritou bylo a je, aby se tady líbilo Marušce.
Tajemství zahrady Lucie Benešové: Proč v ní chybí červená barva a jakou sochu si přeje k padesátinám?
Překvapilo mě, že máte na televizi v obýváku on-line záběry kamery z dětské herny.
Dneska je strašně moc věcí, které ti dovolují větší kontrolu. A já jsem samozřejmě vystrašený rodič, takže když je ta možnost... Filip si nahoře hraje v pokoji a já si tu v klidu dám kávu nebo si hraju s druhým dítětem… Možná je to moc, já nevím. Ale je fakt, že já mám rád tyto technické hračičky, a když to dnešní doba umožňuje, tak proč toho nevyužít.
Zdi schodiště zdobí dost netradiční „obrazy”.
Našli jsme firmu, které zadáš místo a přesný čas narození a dostaneš obraz noční oblohy, jak v tu chvíli vypadala. Ve spodní části schodiště tak máme děti a nahoře jsme my dva.
Na zahradě je spousta vyskládaného dříví, to ty sám?
No jasně. My jsme chtěli krb, a když už máme krb, tak jsme ho chtěli používat. Když už barák, tak s krbem, Celou zimu jsme poctivě přikládali. Miluju oheň, proto máme i venkovní ohniště.
Je tu všechno, co jste si přáli nebo tu ještě něco chybí?
Myslím, že jsme si to docela vymazlili. S každým detailem jsme si hráli, kreslili jsme si to, domlouvali jsme se na tom. Jsem s tím fakt spokojený, jak jsme si to vymysleli.