Hlídala tvrz u Prahy stříbrný poklad? Sibřinu rozvrátili za třicetileté války, už se ani neví, kde stála

Pokud vám název této neveliké obce nic neříká, zaměřte se na mapě na východ Prahy. Zhruba půl kilometru jižně od Újezdu nad Lesy se rozkládá vesnice Sibřina. Vzdušnou čarou je to nějakých 17 kilometrů východně od centra Prahy.

»Stříbřina«

„O Sibřině je nejstarší písemná zpráva k r. 1197, kdy je zmíněn Bertold ze Sibřiny a dva jeho synové Sezema a Heřman,“ dočteme se v knize Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Františka Holce. Stářím se tak řadí mezi starší, byť ne nejstarší osídlení v pražské oblasti.

Nesmíme zapomínat, že třeba takové Nové Město pražské, ač jsou prvopočátky jeho osídlení patrně starší, vzniklo až v roce 1348. Počátky Libně také sahají do 14. století a třeba Holešovice jsou prve zmiňovány teprve teprve ve 13. století. „Ves Síbřina v osadě Sluštické jmenovala se staročesky Siebřina; druhdy ale říkalo se i Stříbřina,“ zmiňuje přední český kastelolog August Sedláček v knize Hrady, zámky a tvrze království Českého. Podle internetových stránek obce název odkazuje na „místo, kde bylo stříbro, srov. slova pastvina, slatina, březina. To jméno se haplologií změnilo v Siebřina a to dále úžením v Síbřina.“

Hlídala stříbro?

Ves v průběhu staletí měnila majitele jako na běžícím pásu. „Na přelomu 13. a 14. století byl majitelem Sibřiny pražský měšťan Albert Menhartův a nedlouho poté Vítek ze Švábec,“ zmiňuje zemského sudího František Holec. „V r. 1349 vlastnil Sibřinu Olbramovic Fanca, syn Alberta ze Starého Města pražského, a po jeho smrti ji zdědil jeho syn Václav, který zdejší dědictví postoupil v r. 1362 svému strýci Pešlovi Bohuslavovu.“ Tomu shodou okolností patřila i sousední ves Květnice.

V roce 1411 se poprvé připomíná sibřinská tvrz s poplužním dvorem. Že by ji ale nechali tehdejší majitelé vystavit kvůli tomu, že by se v Sibřině nacházelo naleziště stříbra, či snad stříbrný poklad, je nepravděpodobné. Daleko spíše měla chránit zdejší obyvatele před případným přepadením nepřátel, které se obzvláště v 15. století děly. Na rozdíl od jiných vsí a tvrzí nicméně ta sibřinská přečkala husitské války relativně bez újmy. Alespoň se o žádných vážnějších škodách historické prameny nezmiňují.

Od Kolodějí po Uhříněves

Na celé historii Sibřiny je, na rozdíl od mnoha jiných pražských usedlostí, vsí a tvrzí, zajímavé, že nepatřila žádnému klášteru či kostelu. V jejím vlastnictví se střídali měšťané a šlechta, a tak tomu bylo nejen po celé 16. století. Dlouho se nacházela v majetku rodu Vrábských z Vrabí. Majitelem byl třeba Hynek Vrábský z Vrabí, který Sibřinu vlastnil ve druhé polovině století. Ten obchodoval i se samotným císařem Rudolfem II. - prodal mu tvrz Dřevčice.

Poslední majitelkou rodu Vrábských Vrabí byla Johanka Chodurová. „Od statku prodala l. 1583 tři rybníky a celý statek Sibřinský l. 1587 Vilémovi staršímu Malovci z Malovic,“ uvádí Sedláček. Šlo o nejvyššího zemského berníka, v jehož držení se nacházely i nedaleké Koloděje, kde už tou dobou stával renesanční zámek – zatímco dnes jedna z periferních a nevelikých součástí Prahy, tehdy v podstatě hlavní správní sídlo lokality.

V roce 1588 se Sibřina dostala do majetku jistého Václava Homuta z Harasova, od nějž se rok nato stal majitel Sibřiny i Kolodějí Jaroslav Smiřický ze Smiřic. Ten disponoval četnými majetky na východ od Prahy – třeba Jevany, Mukařov či Uhříněves. Výkladní skříní jeho majetku se však stal Kostelec nad Černými Lesy. „Od této doby patřila sibřinská tvrz, zmíněná ještě k r. 1621, zdejší poplužní dvůr s vesnicí a novými domy na Vidrholci k uhříněvskému panství,“ uvádí Holec.

Třicetiletá válka

Zmíněný rok 1621 je posledním, kdy se o tvrzi v Sibřině něco dozvíme. Jelikož tou dobou nejen v Čechách, ale vesměs po celé Evropě zuřila třicetiletá válka, je celkem nabíledni, co se jí mohlo stát osudnou. Z podobných důvodů zanikla například i pražská vesnice Šešovice, která sousedila s Hrdlořezy, obdobně zanikla i vesnice Hol, nacházející se u Klánovic, či vesnička Humenec rozprostírající se mezi Hloubětínem a Satalicemi. Názvy, které Pražanům už nic neříkají.

Majitelem Albrecht z Valdštejna

„Za třicetileté války sibřinská tvrz zřejmě zanikla,“ konstatuje Holec. Vesnice však na rozdíl od těch výše zmíněných měla štěstí. Rodu Smiřických byl, kvůli tomu, že během třicetileté války podporovali české stavovské povstání proti císaři Ferdinandu II., zabaven majetek. Přihlásil se o něj Albrecht z Valdštejna – jeden z nejproslulejších českých vojevůdců. Ten posléze majetek Smiřických prodal Lichtenštejnům, v jejichž držení zůstala Sibřina do roku 1918 – a její historie se směle píše i v současných dnech. Což se o tvrzi a jejím vzezření říct nedá. „Dnes neznáme ani její polohu,“ konstatuje Holec.