Zbytky Stalinova pomníku či brigádní úbor Palacha: Muzeum paměti XX. století se zaměří na příběhy z nesvobody

Vedení muzea spolu s pražskou radní Hanou Kordovou Marvanovou (STAN) v úterý představilo, jak by mělo muzeum v budoucnu vypadat. Marvanová poznamenala, že Praha vznikem muzea splácí pomyslný dluh vůči lidem, kteří se vzepřeli totalitním režimům, a nemělo by se na ně zapomínat. „Takovéto muzeum, které by připomínalo totalitní režimy, dobu nesvobody a nedávnou historii, bohužel v České republice doposud chybělo,“ řekla.

Dočasné umístění

V budoucnu by mohlo sídlit na Strahovském stadionu, který ale musí projít nezbytnou rekonstrukcí. Zatím se tedy historici musí spokojit s prostorově omezeným historickým Domem pážat. Inspirací pro vznik muzea jsou podobné instituce v zahraničí, jako je například Muzeum varšavského povstání v Polsku.

V současnosti je proces vzniku muzea ve fázi dokončování stavební proměny prostor a následně se bude hledat zhotovitel. „Pokud bude příznivá situace, tak doufáme, že se někdy v příštím roce začne budova adaptovat,“ řekl ředitel instituce Jan Kalous. Otevřít by mohlo v roce 2023. Sám vidí ideu muzea jako společenské centrum, které by mělo oslovovat nejširší spektrum lidí.

Zakládací listina muzea říká, že jeho posláním je „zachování historické paměti o událostech XX. století, které souvisely se vznikem, existencí a pádem totalitních režimů na území Československa. Jeho posláním je rovněž připomínat odpůrce a oběti totalitních režimů a přispět k pochopení modelů autoritativního vládnutí.“

Skromné prostory

Co konkrétně v něm budou moci návštěvníci spatřit, představil historik a člen správní rady muzea Petr Blažek. Prostory Domu pážat umožňují vytvořit šest výstavních místností. Přiblížil i velikost celého prostoru, do kterého se zatím musí expozice vejít. „Je to zhruba mezi 400 až 500 m²,“ poznamenal. Ve čtyřech místnostech by měla být stálá expozice a ve zbylých dvou dočasné výstavy.

Koncept celého projektu popsal jako narativní nebo „vyprávěcí“ muzeum, což je podle něj v posledních zhruba 30 letech trend po celém světě. „Jsou to muzea, která se věnují především vyprávění příběhů, snaží se představit historické události tak, aby k nim bylo možné přistupovat z různých perspektiv, aby si každý návštěvník mohl najít svou cestu. Není to tak, že chceme předkládat nějaká hotová sdělení,“ doplnil

Například první místnost hned u vchodu do budovy bude nést název Nesamozřejmý stát? Československo v Evropě 20. století. Má se věnovat retrospektivnímu pohledu na vývoj Československa od jeho vzniku až po rok 1992.

Koněv i kus Stalina

Jeden z hlavních exponátů, který muzeum získalo, je kontroverzní socha maršála Koněva. Tu letos nechala radnice Prahy 6 odstranit z dejvického náměstí Interbrigády. Blažek poznamenal, že sochu vlastně žádná instituce nechtěla. „My jsme se o něj hlásili okamžitě. Považujeme to za mimořádný předmět,“ řekl. „Myslím si, že to je velmi zajímavý exponát, který nám umožňuje vyprávět příběh nejenom Československa, ale i střední Evropy a sovětizace tohoto prostoru, propagandy a budování kultu,“ dodal. Socha by měla být umístěna v expozici, která ponese právě název Cesta k sovětizaci a její podoby.

Další místnosti by se měly věnovat například vzpomínkám pamětníků nebo zpravodajské technice používané totalitními režimy proti svým protivníkům. „Příběhů máme více, třeba příběh Josefy Slánské, komunistky, která prožila společně se svým manželem exil v Moskvě. Přišla tam o dítě, které jí bylo uneseno a poté tu s komunisty budovala komunistický systém částečně importovaný ze sovětského svazu,“ poznamenal Blažek. Rád by sem také jako jeden z artefaktů umístil kus sochy Stalina z Letné, jejíž zbytky jsou teď v podzemních prostorách pod bývalým pomníkem.

Většina místností je však zatím prázdná. I tak lze nalézt alespoň  jeden menší exponát, který získal sám Petr Blažek. Jedná se o bednu, ve které byly v Národním filmovém archivu uložené záznamy z politického procesu s Rudolfem Slánským, které od archivu dostal. Jedním z exponátů, které muzeum dostalo darem je také pracovní oděv Jana Palacha ze sovětského svazu, ve kterém tam pracoval na brigádě. Muzeum ho dostalo od Palachova přítele Jiřího Mejstříka, kterému ho on sám daroval několik dní před okupací v roce 1968. „Získali jsme také řadu knih, různých samizdatů, je to už několik set položek,“ dodal historik Blažek.

Kdo to zaplatí? 

Slabinou celého projektu je podle Blažka zatím financování. Zastupitelstvo hlavního města sice vznik muzea jednomyslně podpořilo, ale nezajistilo jeho financování.  „Velmi bychom si přáli, abychom měli podobné postavení, jako má třeba Muzeum města Prahy,“ poznamenal s tím, že toto muzeum má rozpočet kolem 130 milionů korun a Muzeum paměti XX. století zatím dostalo jednorázovou dotaci 13,5 milionu. Muzeum se proto snaží získávat peníze i z jiných prostředků než z rozpočtu magistrátu, například ze zdrojů EU.  

Už tuto sobotu v Domě pážat proběhne den otevřených dveří, kdy si prostory budoucího muzea bude moci prohlédnout veřejnost.