Odmala vás to táhlo k divadlu. Neodrazovali vás od toho rodiče?

„Ne, ne, vůbec. Táta to moc neřešil a mamka mi nechávala volnou ruku v tom, co bych se svým osudem chtěl dělat. Nikdy tam nebyly žádné zákazy nebo pravidla. Naopak, říkali mi: Chceš to? Tak to dělej a jdi si za tím!“

A co dělá váš bratr, dvojče Oliver?

„Brácha je úplně jiný. Fyzicky si nejsme vůbec podobní, on je teď stokilový chlap a já jsem oproti němu taková muška. Mám kudrnaté vlasy, on krátké štětinaté… Možná nás vyměnili! A v oboru také není. Rozhodně má talent, který by mohl rozvíjet, ale nikdy ho to nenaplňovalo. Dostudoval truhlařinu a teď studuje zámečničinu. Vidíme se jednou za týden, čtrnáct dní. Jak spolu už nebydlíme, tak není náš kontakt tolik intenzivní.“

Vím, že se vás na to ptá asi každý, ale jak vzpomínáte na tatínka, který zemřel, když vám bylo s bratrem jen patnáct?