9°C
Malešice dnes tvoří prakticky nejvýchodnější část Prahy 10. Zatímco na jejich samém východě je to samá továrna, spalovna, teplárna, fabrika, depo metra či depo pošty, na západě Malešic – v místech nynějšího Malešického náměstí, se ve středověku začala vyvíjet samostatná ves.
Praha se střídá o Malešice
„První písemná zmínka o Malešicích (původně Mališicích), pochází z roku 1309,“ podotýká Karel Výrut v knize Čtení o Praze 10. „Tehdy patřila část vsi vikáři Vojslavovi, od kterého ji získala Svatovítská kapitula, druhou část vlastnila pražská rodina Píseckých.“ Původ názvu bychom přitom hledali podle rodiny, která zde žila – ves Mališových nebo Mališů, od čehož se odvodily Malešice.
Tím, že náležely svatovítské kapitule, jednalo se o určitou dobovou zvláštnost. Většina vsí na pravém břehu Vltavy totiž zpravidla náležela kapitule na Vyšehradu. V držbě svatovítského chrámu ale Malešice nezůstaly dlouho. „V době husitské revoluce zkonfiskovali ves Pražané a v pol. 15. stol., krátce poté, co ves vyhořela, patřily Malešice faráři od sv. Jiljí v Praze,“ zmiňuje Výrut staroměstský kostel v Jilské ulici.
„K pražským vlastníkům vsi patřili i Malešičtí z Černožic,“ uvádí Výrut. Jednalo se o celkem významný místní rod, kterému v 15. století patřil hrad Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou. Jak ovšem jejich hvězda v dobách husitských a pohusitských strmě vylétla vzhůru, následoval zrovna tak strmý pád. Na začátku 16. století Malešice prodali Starému a Novém městu pražskému. Malešice tehdy disponovaly tvrzí, poplužním dvorem a také krčmou. Zároveň zde byly i vinice.
Útrapy za třicetileté války
V držení měst pražských zůstaly Malešice až do roku 1635 – s malinkou přestávkou. To když ji Praze zabavil císař Ferdinand I. „odvetou za podporu povstání proti Habsburkům,“ líčí Výrut. „Při obléhání Prahy v třicetileté válce byla ves zpustošena Švédy.“ Nejednalo se o nic, čemu by se jiné vsi vyhnuly.
Podobně postiženy byly i Hrdlořezy a poblíž nich stojící Šešovice, které však válečné běsnění do dnešních dnů nepřežily vůbec. Malešice v tomto ohledu měly štěstí. Jednak je od 30. let 17. století vlastnil rakouský generál Jan Beck, později se dostaly do vlastnictví Vratislavům z Mitrovic, dalšímu významnému českému rodu.
V držení univerzity
„Od nich koupila v roce 1727 za 56 tis. zl. ves s vrchnostenským dvorem, selskými staveními, třemi chalupami, kovárnou a hospodou, pražská univerzita,“ uvádí Výrut. Tuto nevšední zajímavost připomínají v Malešicích názvy hned několika ulic. Na severozápadě to jsou například Bakalářská, Rektorská, Univerzitní a především ulice Na Universitním statku, který odkazoval právě na existenci statku s rozsáhlým areálem, který Karlova univerzita využívala.
V 19. století byly Malešice začleněny do žižkovského okresu. Na rozdíl od jiných vsí v okolí, které byly Praze blíže, se Malešice vyvíjely pozvolna a pomaleji, než třeba zmíněný Žižkov, potažmo Vršovice, Vinohrady nebo Dejvice. Zatímco v těch začalo po zbourání pražských hradeb obyvatelstva kvapem přibývat, v Malešicích začátkem 20. století žilo 824 lidí.
Čtvrť kontrastů
Opravdový rozvoj proto nastal až po roce 1922, kdy se Malešice, podobně jako dalších 33 vsí, měst a obcí připojily ku Praze. Od té doby výrazně pozměnily svou tvář. „Středověký ráz si Malešice zachovaly až do konce 17. stol. Teprve pak byl středověký půdorys obce narušen neuspořádanou výstavbou,“ míní Výrut.
„Předměstský charakter Malešic změnila výstavba sídliště koncem 50. let,“ dodává k největším změnám během 20. století. Domov v Malešicích dnes nalézá přes 10 tisíc Pražanů, a vzniklo zde také nákladové nádraží a rozsáhlý industriální areál, jehož součástí je spalovna odpadu, kam míří obsah popelnic z celé Prahy. Zároveň je v této čtvrti nebývalých kontrastů i největší park v Praze 10 – Malešický, který vznikl v roce 1970. Prakticky poslední pozůstatky starobylých Malešic jsou k vidění v samém středu čtvrti u Malešického náměstí, poblíž Malešického zámku a v ulici U Tvrze.
