„Bylo to napětí, když jsem otvírala složené lístky. Poté překvapení, když jsem zjistila datování, a také nostalgie, protože jsem dřív také učila,“ svěřila se knihovnice.

Roztržitý učitel?

Závacká s pomocí historika Petra Eckela zjistila, že omluvenky dodali ve školním roce 1920/21 žáci střední německé školy Jonash, Otto a Johann. „V tehdejším školním roce učil angličtinu doktor Julius Pospischil. Ale pochopitelně nevíme, zda byly omluvenky určeny pro něj, ani zda je do učebnice založil právě on,“ usmívá se knihovnice.

Otto prý zmeškal vyučování angličtiny omylem, Jonash kvůli nevolnosti a Johann dokonce dvakrát kvůli nemoci. Podepsáni – rodiče. „Němčina, jíž jsou psány omluvenky, je nevalná, s chybami,“ upozornila knihovnice.

Roztřesený podpis maminky

Johannův lístek ji zaujal hned na první pohled, je evidentně dílem dvou pisatelů. „Text psal někdo jiný, možná sám žák. Naopak podpis jeho maminky Marie nese všechny známky roztřeseného písma. Ale jak to všechno bylo, už nezjistíme,“ shrnula Závacká. 

Nález pobavil i učitele češtiny a dějepisu Jaroslava Vítka z brněnské ZŠ Chalabalova. „Dnes máme elektronickou třídnici i žákovské knížky. Na omluvenky existují speciální programy. Aby nešly zneužít, mají rodiče i žák vlastní přístupové kódy, takže nelze fixlovat. Navíc rodiče podepisují, že se budou do systému pravidelně přihlašovat. Kdy mi někdo přinesl ručně psanou omluvenku? Už si ani nevzpomenu…“

Video: HIstorik Jiří Kacetl o výstavě Znojmo 1809.