Znamená to, že by si snad nechala záletného manžela Felixe Slováčka (77)? „Existují osudoví muži a ženy a jsou si souzeni. Nedá se jednoduše jít proti osudu,“ vysvětluje herečka.

Nakonec přes všechny muzikantovy eskapády zůstali čtyřicet let spolu a žádný rozvod se nekonal. „Mám i díky Felixovi dvě báječné děti, které bych jinak neměla,“ připomíná vyrovnaně. Jen by prý o sobě během let více rozhodovala, nenechala se tolik ovládat manželem. „Nebyla bych tak oddaná a poddajná,“ dodává.

Neměnila by ani profesní dráhu. „Pro děti pracuju ráda. Na působení v Semaforu vzpomínám s povděkem, byla to moje druhá životní škola, dala mi možná víc než státní konzervatoř. A filmy jsem točila s nejlepšími režiséry, jako byli u nás například Jindřich Polák a Václav Vorlíček a v Německu Horst Seemann,“ chválí Dáda.

Herectví jí učarovalo už v dětství. V Břehové ulici nedaleko Staroměstského náměstí stála za záclonou a snila o hraní. V Přezleticích, kde žila část rodiny, pak hrála ochotnické divadlo. A bylo rozhodnuto.

„Nikdy jsem nijak fatálně nelitovala. Ani v profesi, ani v rodinném životě. Nebo jen chvilku, když mi bylo líto podle mě zbytečně ztracených let. Ale jsou na tom lidé hůř než já a nikdo nevíme, proč se co děje a co nás ještě čeká,“ dodává oslavenkyně.