„Předvelikonoční postní čas však není jen o vynechání masa. Je o dobrých skutcích, o změně myšlení či svých slabostí. Například kdo je líný, měl by se snažit dělat něco navíc,“ říká Ivana Martynková.

Pro křesťany jsou Velikonoce neboli vzkříšení Ježíše ještě důležitějším svátkem než Vánoce, kdy se narodil. Někde půst dodržovali tak přísně, že sádlem a špekem nemastili hrnce. Přestěhovali je na půdu, protože byly masem načichlé. Na Frýdecko-Místecku se říkalo, že maso uletělo komínem.

„Místo masa jíme placky typické pro Gorolii. Dělají se na blaše  (plech na pečení – pozn. red.) bez oleje, k tomu hodně zeleniny, sladká jídla. Také hodně rozjímáme, necestujeme, jsme prostě v klidu. Nikdy jsme na toto období ani neplánovali žádné oslavy a veselí,“ doplní ještě Ivana.

Pro věřící je to zkouška

Podle Ivany je pro věřící v době pandemie velmi těžké, že toto období nemohou prožívat ve svém společenství. „Přes obraz počítače nelze okamžiky naplno prožít. Je to jako být na svatební hostině o hladu,“ dodá. 

Zvláště starší a nemocní lidé to těžce nesou. Na jedné straně se bojí o své zdraví, aby se nenakazili, na druhé jim společné liturgie dodávají sílu do života, který se jim chýlí ke konci.

Faráři v kostelích malují lidem o Popeleční středě na čelo křížek popelem a u toho říkají: Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš. Kvůli omezením se dostane jen na hrstku věřících. Stará křesťanská tradice připomíná pomíjivost člověka a vybízí lidi k vnitřnímu očištění.

Pohyblivý svátek

Velikonoce se slaví každý rok v jiný den, protože se jedná o jeden z mála pohyblivých svátků v roce. Letošní Velikonoční neděle připadá na 4. dubna.

VIDEO: Marie Vlčková (69) z Uherského Ostrohu na Uherskohradišťsku vytváří jediná u nás unikátní kraslice s figurálními motivy.