Zachraňoval životy a soucítil s trpícími: Pražský purkmistr František Dittrich (†74) se narodil před 220 lety

V pořadí čtrnáctý purkmistr královského hlavního města Prahy František Dittrich byl pražským rodákem. Na svět přišel 19. února 1801 v Podskalí, tehdy malé osadě rozprostírající se mezi Vyšehradem a Novým Městem pražským. Dětství příliš šťastné neměl.

Ztráta maminky i tatínka

„Syn zámožného majitele dřevařských ohrad v pražském Podskalí ztratil jako tříletý matku a v devíti letech úplně osiřel,“ uvádí na stránkách magistrátu hl. m. Prahy dlouholetý ředitel Archivu hl. m. Prahy Václav Ledvinka. Františkův otec Josef měl být dokonce nejbohatší dřevař v okolí. Z prostředků, které mu po něm zůstaly, ale mnoho nezbylo, za což mohl státní bankrot v roce 1811.

Ze synka, který vyrůstal v zámožné rodině, a měl před sebou slibně rozvíjející perspektivy, se prakticky ze dne na den stal pracovitý sirotek, který se denně musel ohánět v poručníkově obchodě se dřevem. Přesto snil o „lepším“ a vzdělával se ve volných chvílích. „Když poručník zjistil, že schovanec maří čas učením a přípravou ke zkouškám, spálil mu učebnice v kamnech,“ uvádí Ledvinka. Oním poručníkem měl být Dittrichův strýc.

Na vlastních nohou

Jelikož u strýce neměl dobré živobytí, snažil se mladý František živit, jak se dalo. Zaslíbenou se mu stala Vltava, v jejímž povodí vyrůstal. Dal se najmout jako plavec vorů, přivydělával si lovem ryb či ledařením. „Díky své pracovitosti a houževnatosti vydělané peníze ve svých 25 letech použil na vlastní obchod se dřevem. Poté si ještě otevřel hostinec,“ uvádí Encyklopedie Prahy 2.

Zároveň se začal zajímat o dění v Praze a o veřejný a společenský život. František se stal členem Matice české, pomáhal založit Měšťanskou besedu, podporoval česká divadla a pozvolna se stále více a více zapojoval do veřejného života. Jeho živnost navíc vzkvétala. „Přičinlivostí svou dovedl, že r. 1839 koupil sobě v Podskalí dům č. 383, tak zvanou Podskalskou radnici. Starobylý tento dům rozšířil později zvláštním přístavkem,“ dozvíme se z týdeníku Světozor, vydání z roku 1868. Radnice byla bohužel v začátcích 20. století zbourána, podobně jako většina osobité zástavby Podskalí.

Zachraňoval životy

Život Františka Dittricha je neodmyslitelně spjat s Vltavou, která jej živila. A nejen to. V březnu 1845 v důsledku tání ledovců nastala v Praze ukrutná povodeň. „Tu osvědčila se výtečná plavecká zkušenost Dittrichova, neboť přejížděje po pramici zatopenými ulicemi, vyvezl se synem do 80 lidí ze zavodněných příbytků a dopravil je na místo bezpečné,“ uvádí Světozor. Obdobně se vyznamenal i při povodni v roce 1862.

„Vrcholem jeho podnikatelského působení bylo založení Pražské paroplavební společnosti, která v srpnu 1865 zahájila pravidelnou lodní dopravu mezi Prahou a Štěchovicemi,“ líčí Ledvinka. Dittrich je tak v podstatě zakladatelem „turistické“ plavby po Vltavě.

Politikem a purkmistrem

Od roku 1848 Dittrich zasedal v pražském zastupitelstvu, kde s několikaletou přestávkou působil téměř čtvrt století. V roce 1863 se dokonce stal náměstkem tehdejšího purkmistra Václava Bělského. Z této pozice usiloval o zavedení orientačních čísel na domech, a zároveň se také stal předsedou Sboru pro postavení Národního divadla.

Vrchol jeho politické kariéry nastal v roce 1870, kdy mu bylo 69 let. Sbor obecních starších tehdy řešil otázku nového purkmistra, jelikož ten předchozí, jímž byl tou dobou Karel Leopold Klaudy, rezignoval. Většina potenciálních kandidátů buď odmítla, nebo nedostala císařské chválení. Volba tak nakonec padla na Františka Dittricha, který rozhodně nezahálel.

Jako zanícený vlastenec ve své funkci prosazoval, aby se ulice či veřejná prostranství v Praze pojmenovávala po významných českých osobnostech. A relativně krátce po svém zvolení za jedním zajímavým prvenstvím. „Dne 5. března 1871 starosta osobně oddal na Staroměstské radnici snoubence F. X. Lostera a F. Littenovou a uskutečnil tak první občanský sňatek v Praze,“ uvádí Ledvinka.

Co dalšího za éry vládnutí Františka Dittricha nastalo? Koncem roku 1871 bylo zprovozněno například druhé železniční nádraží v Praze – tehdy neslo název Františka Josefa I., dnes hlavní nádraží. „Provedl reformu městských úřadů, podílel se na založení pražské peněžní burzy. Byl patronem podpůrného spolku Vltavan,“ dočteme se v Encyklopedii Prahy 2.

„Po uplynutí tříletého funkčního období František Dittrich na úřad starosty znovu nekandidoval,“ podotýká Ledvinka, že ve svých 72 letech byl politik unavený a zchvácený nemocemi. „Až do posledních dnů života se však aktivně věnoval své vltavské paroplavbě.“

Pražané nezapomněli

Dittrich zemřel 21. října 1875 ve svém domě v Podskalí. Pohřben je, spolu s jinými význačnými osobnostmi české historie na Olšanských hřbitovech. Jeho jméno dnes možná Pražanům zase tolik neřekne. Což je škoda.

„Dittrich proslul neúchylnou spravedlností, štědrostí i soucitem s chudými a trpícími. Zasazoval se o zřízení charitativních ústavů a nemalými sumami podporoval především novoměstskou opatrovnu a chudobinec,“ hodnotí jej Ledvinka. Přesto z paměti zase tak úplně nevymizel.

Když v roce 1894 vznikala nová ulice na místě bývalé Svatováclavské věznice, která dnes propojuje ulice Náplavní, Zahořanského a Na Moráni, byla pojmenována právě na počest Františka Dittricha, jehož jméno nese dodnes – relativně nedaleko od míst, kde vyrůstal a kde prožil vesměs celý život.