7°C
Malebnou vísku jménem Břevnov nacházející se nedaleko za hranicemi Prahy zmiňují historické anály už okolo 10. století. S jistotou tu byla už před založením Břevnovského kláštera v roce 993. Vesnici zmiňují zakládající listiny zmiňovaného kláštera, který po vesnici Břevnov dostal své jméno.
„V ní (zakládající listině, pozn. red.) připomíná se již před založením kláštera vesnice Břevnov, na jejíž jižní straně nachází se hora, po které tehdáž vedla cesta do Prahy od západních Čech. Na severní straně vesnice nacházelo se údolí a v něm vsi Veleslavín a Liboc. Založení kláštera Benediktinského u Břevnova přispělo nepochybně ještě více ke vzdělání této krajiny,“ popisuje v knize Dějepis města Prahy historik a archivář Václav Vladivoj Tomek.
Břevnov »omylem« městem
Z popisu můžeme pozorovat, že byl Břevnov od samotného hlavního města oddělen a to hlavně díky terénu. Přesto se osadě dařilo a počet obyvatel narůstal. Okolo 19. století se z malé vesnice za Prahou pomalu stávalo pražské předměstí. Stavěly se zde měšťanské domy a obyvatelstvo nadále přibývalo. Kolem roku 1907 tu žilo přes 9 tisíc lidí. V tomto roce také Břevnov navštívil císař František Josef I., který vesnici Břevnov omylem povýšil na město.
„Císař byl s návštěvou Břevnova spokojen a chtěl shromážděným poděkovat. Protože však, jak známo, příliš česky neuměl, spletl se a omylem řekl, že děkuje za krásné přijetí ve městě Břevnově. Situace pohotově využil tehdejší starosta a okamžitě odpověděl, že děkuje jeho císařské milosti za to, že ráčil ves Břevnov povýšit na město. Nešlo již nic dělat, co bylo řečeno, se nedalo vzít zpět – představitelé obce si s odvoláním na císaře požádali o vydání dekretu stvrzující povýšení na město a úřady ho musely vystavit,“ popisuje Petr Ryska v knize Praha neznámá.
Samostatným městem ale Břevnov dlouho nezůstal, od prvního ledna 1922 byl připojen k hlavnímu městu. „Břevnovu ale stále zůstával jeho vesnický ráz. Středem byla náves obdélníkového tvaru, okolo návsi se soustředily původní barokní usedlosti. Jedna z nich, usedlost s číslem popisným osm byla dokonce památkově chráněná,“ řekl Blesku Pavel Krchov, kronikář Prahy 6.
Sídliště Obušek
Ani památkově chráněné budovy ale nezabránily komunistickému režimu historické jádro obce kompletně srovnat se zemí a vystavět tu paneláky. „Je skoro neuvěřitelné, že se mezi Břevnovským klášterem a Pražským hradem může nacházet panelové sídliště. Vystavěl ho tu v 70. letech komunistický režim pro zaměstnance ministerstva vnitra, tedy pro příslušníky SNB a STB. I z tohoto důvodu bylo sídliště veřejností přejmenováno jako sídliště Obušek nebo Na Pendreku. Češi se vždy snažili proti útlaku bojovat humorem,“ vysvětluje Zdeněk Lukeš, historik architektury.
A jakoby komunistická minulost předznamenávala i tu současnost. KSČM se zde totiž ve volbách obecně dlouhá léta daří. V roce 2013 zde poslanecké volby strana se 32% vyhrála. O čtyři roky později pozdějila skončila druhá za vítězným ANO. Obecně přitom Praha 6 dlouhodobě platí za baštu pravicových stran. Ale zpět k architektuře.
Jedinou výhodou zmiňovaného sídliště je, že je postaveno kvalitně. „Říká se, že ho stavěli i vězni, protože bylo ale pro prominenty, je řemeslně na velmi vysoké úrovni. Ve srovnání třeba s Jižním městem vyhrává na celé čáře,“ doplňuje Lukeš. Jako memento starého Břevnova zůstala na sídlišti pouze kaplička sv. Floriána se zvonicí, starý Břevnov zmizel beze stop pod rypadly komunistických buldozerů.
