Dojemná fotografie z domova seniorů: Babička nemohla usnout, praktikantka Míša ji uspala v náručí

Měl jsem otce ve velmi dobrém ústavu pro lidi postižené Alzheimerovou chorobou. Na účet ústavu šel celý jeho důchod, který byl vcelku průměrný. Pečujícímu o pacienta s touto diagnózou dále náleží příspěvek od státu, který je odvislý od závažnosti choroby a nutné péče. Tento příspěvek samozřejmě v případě umístění takové osoby do pečovatelského zařízení, tomuto ústavu náleží. O otce se po celý zbytek jeho života velmi dobře starali a ničím nestrádal. Každý měsíc jsem při návštěvě dostal od účetní ústavu podrobné vyúčtování a obvykle byly nějaké finanční prostředky vráceny na otcův účet. Nikdy se mi nestalo, že by ústav požadoval jakýkoli doplatek za cokoli. Myslím, že je třeba si uvědomit, že staří nemocní lidé mají právo dožít svůj život důstojně a pokud se o ně jejich potomkové z nejrůznějších důvodů nemohou nepřetržitě starat, jsou ústavy dobrým kompromisem, který samozřejmě něco stojí. Ti lidé tam mají častokrát víc, než by si mohli dovolit sami. Mají teplo, pravidelnou stravu, péči a hlavně hygienu, na kterou už ti méně mobilní často rezignují. Mají možnost se stýkat s ostatními a nevypadnou tak ze společenského života. Proto váš příspěvek považuji za nevhodný především vůči té slečně, která si to jistě nezaslouží. Možná jste to tak nemyslel, ale občas je třeba volit vhodná slova.