„Už rok jim hrozí smrtí.“ Dobrovolnice popsala utrpení osamělých stařečků během pandemie

Děti se v době pandemie nevídají s kamarády, nesmí do školy a ani na oblíbená místa. Jejich rodiče se zase strachují o práci i o svou rodinu. Vedle nich jsou ale i senioři, kterým jde již přes rok o život a musí nyní žít v téměř naprosté izolaci. „Je to pro ně dlouhodobý atak. Pořád říkají, vy jste ta ohrožená skupina, vy zemřete, nikdo se o vás nepostará,“ míní dobrovolnice Dobroslava pro Blesk Zprávy.

Dobroslava totiž patří mezi lidi, kteří nelenili, a už v jarní vlně pandemie se zapojila k Červenému kříži a k organizaci Život 90, kde měla téměř denně na uchu osamělého seniora. „Zpočátku jsem měla několik hovorů denně a bylo strašně těžké se psychicky obrnit, aby se člověk nenechal od těch osamělých a smutných lidí vtáhnout do deprese. Hodně jsem si o tom povídala s blízkými a s jednou kamarádkou, co dělá v domově důchodců,“ popsala dobrovolnice tuto psychicky náročnou zkušenost.

Dobroslava: Nálada se nemění, jsou pořád rozklepaní

Senioři se osamělostí trápili již před pandemií, nyní se ale tento negativní trend posiluje. Lidé nad 65 let  totiž patří vedle chronicky nemocných k nejrizikovější skupině. Onemocnění covid-19 je totiž může stát život, a tak se musí uchylovat k drastičtější izolaci. A nejde o zanedbatelnou část populace. V České republice je každý pátý člověk starší 65 let. 

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

„Trvá to a někde se to i stupňuje. Například na podzim jsem se viděla s jednou paní, kterou sem vzala i na houby, byla tehdy v pohodě. Pak jsem jí ale viděla na Vánoce a najednou byla rozklepaná. Trvá to už prostě strašně dlouho,“ pokračuje dobrovolnice, která se vedle pomoci na linkách věnuje i problematice postižených osob. 

Během svátků měl problém i Aleš (79). „Nejhorší pro mě bylo, že jsem nevěděl, jak to bude o Vánocích. Nejdřív jsem z toho byl hodně špatný. Pak jsem se ale prostě smířil s tím, že odpověď na tu otázku nějakou dobu nedostanu a aspoň trochu se mi ulevilo,“ popsal senior pro organizaci Život 90, která Blesku jeho vyjádření přetlumočila. 

Pomůže i úsměv à la tužka v zubech

Podle průzkumu cítí každý týden osamění tři z deseti lidí, jak popisuje Život 90. A nejde jen o seniory. „Možná pro někoho bude překvapením, že největší míru osamělosti prožívali mladí lidé a studenti. Ti často přišli o obrovský kus života, dřív naplněný sociálními aktivitami. A to úplně zničehonic,“ uvádí psycholožka organizace ŽIVOT 90 Tereza Hacová, která již dříve Blesk Zprávám vysvětlila, že osamělost nemusí nutně pramenit jen z prázdného bytu, ale také z pocitu odtrhnutí od společnosti.

Dobrovolnice toto vyjádření potvrzuje svou osobní zkušeností. Lidé totiž nevolali jen kvůli pocitu osamění. Chtěli vědět názor ostatních na pandemii, toužili po sdílení svých zážitků i strachů a někdy i vnímali pandemii jako trest boží. „Je to člověk od člověka. Jedna paní si chtěla popovídat o knihách, jiná strašně ráda rozebírala morální aspekty a jako poměrně silně věřící se zaměřovala na to, zdali jsme si koronavirus nezasloužili,“ komentuje. 

Dobroslava už nedobrovolničí na lince „v plné polní“. Přesto má stále kontakt na jednu ze seniorek, se kterou si volá alespoň hodinu týdně. „Beru ji již za součást rodiny,“ svěřila se Blesk Zprávám. Na dotaz, zdali je nějaká univerzální rada, jak pomoci takovým lidem, odpověděla bohužel záporně. 

„Nic takového není. Musíte člověka poslouchat, a to nesobecky. Hodně lidí když s někým mluví, tak se připravují na to, co budou odpovídat. Jde o to naslouchání. Co se týká starých lidí, tak u nich je naslouchání mnohdy problém, protože staří lidé se opakují a jednu příhodu opakují víckrát,“ uvádí. 

Podle expertky a psycholožky Hacové může stačit i náhodný úsměv na ulici.  „Když se usmějete na dalšího člověka, tak mu v hlavě začnou pracovat tzv. zrcadlové neurony. Ty jsou základem empatie a zrcadlí v mozku to, co vidí u ostatních lidí za emoce. Když tedy zjistí, že se někdo usmívá, dodá jim to většinou signál, že jsou v bezpečí. Mají pak tendenci nás vést k tomu, abychom úsměv vrátili i nazpět,“ říká.

Úsměv na kolemjdoucího navíc nemusí být nutně spontánní. Když už jej ale na tváří máte, může vám podle expertů rovněž zlepšit den. „Dokazuje to celá řada vědeckých studií, třeba známý experiment Fritze Stracka. Ten dal účastníkům výzkumu pero, které si vložili mezi zuby a stiskli ho. Tím se jim vytvořil na tváři úsměv. Druhé skupině dal pero s instrukcí, ať ho stisknou mezi rty. Tímhle způsobem se začali mračit. Všem účastníkům pak pustil animované filmy a můžete si tipnout, kdo je prožíval pozitivněji a zábavněji. Ano, ti usmívající se,“ vysvětluje. 

Šílenství v Lidlu: Senioři chtěli ušetřit a poprali se o levné respirátory. Čeká to i Česko?

Experti radí i náhodný „small talk“ - tedy uvolněný rozhovor o banalitách, jako je třeba počasí. „Začít můžete postupně, od úsměvů, přes pozdravy až po pár vět prohozených ve výtahu. I taková malá propojení chtějí trénink a opakování dělá mistra. Ne každý bude chtít odpovídat, i to je v pořádku,“ doplňuje Hacová, jak se přiblížit ke člověku, o kterém máme pochybnosti, zdali je na tom psychicky zcela v pořádku. 

Nadějí očkování

Prozatím nejvýraznějším světlem na konci tunelu je pro seniory, ale samozřejmě i pro zbytek populace, očkování. Právě lidé starší 65 let stojí ve frontě na vakcínu mezi prvními. Ještě před nimi jsou lidé nad 85 let, kteří jsou již v tuto dobu vakcinováni. Do července by nicméně měla být podle odhadů naočkována celá seniorská populace a lidé v první linii - tedy zdravotníci. 

Pandemie na lidech zanechává zlé psychické dopady (27.12.2020) | Pixabay.com

Zkuste svůj stav konzultovat s psychologem nebo psychoterapeutem - v této době to jde i přes videohovor nebo telefonní hovor. Mimo to existují i linky důvěry, které fungují anonymně, nonstop a zdarma.

Senior telefon - 800 157 157

Pro dospělé - Linka první psychické pomoci - 116 123