9°C
Nelehký osud syna legendárního Krále Šumavy: Za podivných okolností mu zemřely děti
Příběh převaděče Josefa Hasila, kterému se říkalo Král Šumavy, dnes zná téměř každý. Hasil po komunistickém převratu přes hranice na Šumavě převáděl uprchlíky na Západ, za což byl také zatčen a vězněn. Hasilovi se podařilo z vězení uprchnout a emigrovat do USA. V Československu ale nechal novorozeného syna. Jeho osud už tak známý není, tím otcovým byl ale hned od začátku velmi poznamenaný.
Josef Vávra se narodil v lednu roku 1949. Jeho otec Josef Hasil tou dobou seděl ve vězení. Opykával si trest za převádění emigrantů přes hranice s demokratickým Německem. Hasil si díky tomu vysloužil přezdívku Král Šumavy.
V květnu 1949 Josef Hasil z vězení uprchl. Komunisté předpokládali, že se Král Šumavy pokusí spojit s rodinou, a tak maminku pana Josefa Vávry, Marii Vávrovou, sledovali. Hasil si to ale namířil přes hranice do svobodného Německa a posléze se přidal k americkým zpravodajcům. Ačkoliv se pak v utajení do Československa několikrát vrátil a snažil se Marii přemluvit, aby šla s ním, ona odmítla. Hasil pak ve Spojených státech prožil zbytek života.
Marii Vávrovou v Československu nečekaly lehké roky. Čelila policejní šikaně, často musela k výslechům a třikrát si pobyla ve vězení. O Josefa Vávru se tak museli starat příbuzní. Jelikož ale někteří z nich taky skončili ve vězení, Josef šel bez nadsázky z ruky do ruky. Když se v roce 1953 z vězení vrátila babička, zůstal u ní. Matku příliš nevídal, pracovala ve Strakonicích a do babiččiny chalupy jezdila jen v neděli. Později se s novým manželem, bývalým sousedem a spolupracovníkem StB, odstěhovala do Českých Budějovic.
Josef zůstal u babičky. „Lidi z vesnice s tátou hodně sympatizovali. Brali ho jako hrdinu, který utekl a nenechal se chytit. A uznávali ho z toho důvodu, že se nebál. Hodně lidí věřilo tomu, že se to nějak zvrátí. Jako ten můj táta, ten tomu taky věřil, když mi to vyprávěl, že si myslel, že opravdu ti Američané to tady změní, když pro ně sloužil. Že ten převrat přijde. Jenže on nepřišel, to byla ta chyba. Trvalo to dlouho,“ uvedl Josef Vávra pro Paměť národa.
Otec na synka nezapomněl. Z Ameriky mu pod falešnými jmény například posílal módní oblečení, které v Československu nebylo k sehnání.
První větší problém zažil Josef Vávra při volbě povolání. Odmala chtěl dělat hajného, vzhledem k otcově minulosti mu ale úřady nedaly povolení nosit zbraň. Ani střední školu ho nenechaly studovat, vyučil se proto elektrikářem. V roce 1968 se Josef Vávra oženil.
V letech 1969 a 1970 se Josefovi a manželce Věře narodily dvě děti, starší Věruška a mladší Pepíček. Po pár letech manželé o obě děti v průběhu půlroku za podivných okolností přišli. Pepíčkovi byly dva roky, když v Prachatické nemocnici při vyšetření průdušek chytil salmonelu. Jeho zdravotní stav se poté zhoršil a zaměstnanci nemocnice rodiče vyzvali, aby synka autem odvezli do Českých Budějovic. Tam se lékaři zhrozili, chlapeček byl odvodněný. Další den zemřel.
Další tragédie na sebe nenechala dlouho čekat. Zhruba po půl roce se do nemocnice dostala Věruška s podezřením na zánět slepého střeva. Rodiče tehdy ještě s dětmi v nemocnici zůstat nesměli, a tak maminka Věrušce večer alespoň donesla pyžamo a pobyla s ní, jak dlouho mohla. Asi po hodině ji sestry poslaly pryč.
„To bylo v sobotu a představte si, v neděli ráno nám volali z Prachatic z nemocnice, že holku museli v noci převézt do nemocnice do Budějovic, že se jí udělalo špatně a začala močit krev. Tak ji převezli a nám volali za dvě hodiny z Budějovic, v jedenáct, že holka je mrtvá,“ řekl pro Paměť národa Josef Vávra. Manželé se nikdy nedozvěděli, jestli byla smrt dětí dílem neschopnosti ošetřujícího personálu, nebo záměrnou mstou komunistů za Krále Šumavy.
Poté se Vávrovým narodila dvojčata Petra a Pavla, která se naštěstí dožila dospělosti.
Josef Vávra dával všem svým dětem něco, co sám nikdy nezažil – otcovskou lásku. Sám otce poprvé v životě viděl až po sametové revoluci v roce 1993, když přijel na návštěvu do Chicaga. Navázat bližší vztah se jim už ale nepodařilo.
Témata:
Související
Moc smutné čtení. Zločinný komunistický režim se nezastavil před ničím. Ničil celé rodiny.
Je dobře, že se o tom píše.