7°C
„První, v čem Jiřinu ve své paměti vidím, je studentský film mého spolužáka z FAMU Ivo Paukerta, kterému jsem dělal asistenta. Jiřina byla přibližně stejný ročník jako my, už studovala, tak ji přizval coby herečku. Točili jsme na Národní třídě před filmovým klubem, u kiosku, kde si Jiřina měla koupit buřta a olíznout hořčici z papíru. Pamatuji si to živě dodnes. Zhostila se toho s takovou energií! Okamžitě bylo vidět, že netrpí trémou, umí se pohybovat, nemá ostych před kamerou, člověk na toho buřtíka úplně dostal chuť, když viděl, jak ho jí.“
*Řekl byste už tehdy, jak velká to bude herečka?
„Upřímně přiznám, že z olizování papíru by mě to nenapadlo, taky to tehdy byla teprve studentka. Navíc ani Paukert, ani já jsme si v tu dobu nebyli úplně jistí, že se budeme u filmu dál pohybovat. Takže jsem nad tím nepřemýšlel. Ale od té doby se naše cesty začaly protínat poměrně často. Že je to talent, jak jste se ptal, se provalilo brzy.“
*První velkou spoluprací byl F. L. Věk?
„Abych řekl pravdu, už nevím, do čeho jsem ji obsadil poprvé. Vnímal jsem ji jako spolužačku, která byla výborná herečka, mně generačně blízká. Natočil jsem asi šest set kousků, takže nemůžu rozlišit, v čem přesně byla poprvé, ale používal a zneužíval jsem ji velice často, protože byla znamenitá. Tahle role Lotty ve Věkovi jí sedla hned. Bylo mi jasné, že se sestrami Janou Brejchovou a Gabrielou Vránovou vytvoří pěknou rodinku, společně ještě s maminkou Danou Medřickou a otcem Karlem Högerem. A samozřejmě tam byl Radek Brzobohatý, s kterým se zrovna chystali na svatbu. Měl jsem v šatně housle, tak jsem jim k té svatbě jako zahrál a pogratuloval. (smích) Taková kravina…“
*Silnou sestavu jste měl ve všem, co jste režíroval. Neměly tyhle herecké osobnosti tendence spolu soupeřit?
„Co se Jiřiny týče, ta vždycky táhla se všema za jeden provaz. Ale je pravda, že jsem si všiml, spíše tedy v mládí, kdy toužila po nějaké roli, a já obsadil někoho jiného, že ji to zamrzelo. Jenže Jiřina je takový talent a osobnost, že by mohla být ve všem, a režisér nemůže obsazovat stále dokola ty samé herce. Ale představit si ji dokážu v jakékoliv roli, jak by ji asi vystřihla.“
*Režíroval jste ji i ve filmu Jedna kočka za druhou podle divadelní hry Dům na nebesích. Bylo náročné převést takhle známou hru na stříbrné plátno?
„Podle mě to těžké nebylo, ale na to může mít každý jiný názor. Nesetkal jsem se s ničím, na co by byl jednotný hodnotící pohled, záleží, v jaké je divák právě náladě, jak mu to v tu chvíli sedlo, to jsou všechno proměnlivé věci. Jiřina v tom byla znamenitá, u ní jsem šel na jistotu. Má v sobě pravdivou člověčinu a pozitivní, plusovou energii.“
*Měl jste někdy s jejím obsazením problém, že vám to třeba nedovolili?
„Hlášky chodily všelijaké, ale já se o to nikdy nestaral. Koho jsem si chtěl obsadit, toho jsem si obsadil a nikdy mi nikdo neřekl, že něco nesmím. Ani v jejím případě. Víte, ohledně těch zákazů – ovšem teď nemluvím o Jiřině – to bývá zveličováno. Někteří herci třeba přišli o nějakou roli a pak si to vykládali tak, že to je z politických důvodů, přitom to tak vůbec nebylo. Režisér chce mít obsazení vždy rozmanité, proto se herce snaží nasměrovat k co nejlepšímu výsledku a občas udělá změny i na poslední chvíli. O Jiřinu jsem ale vždycky stál a měl jsem ji jako spolupracovnici moc rád. S ní to pokaždé dobře dopadlo.“
*Jak jste s ní pracoval jako režisér?
„Nikdy jsem se s ní nemusel jako režisér nijak extra dohadovat. Vystřihla hned živou, pravdivou figuru a já bych byl blázen, kdybych jí říkal, jak si to představuju já. Jiřina pracovala s tím, co v sobě měla uloženýho, vkládala do rolí svá osobitá tajemství, a o to mi šlo. Ne o něco, co si vymyslím já u stolu a pak do toho budu někoho nutit. Jiřina nikdy nešlápla vedle a vždy byla naprosto přesvědčivá. Byl bych trapnej, kdybych chtěl všechny přestavovat podle jednoho mustru, já byl naopak šťastnej, když si přinesli svoje životní zkušenosti a odhalili, co v nich dřímá. Ještě dnes se divím, jak je dobrá, zatímco mnoho jiných v jejím věku už dávno nefunguje. Je úžasné, že jsme oba ještě naživu a že spolu teď o ní takhle mluvíme. Jsem spokojený a myslím, že Jiřina ve svém životě a ve svém talentu nepromarnila ani mrť!“
Zesnulý režisér František Filip: Proč nechtěl točit Chalupáře? Petr Macek, Jan Jedlička
