Kam se hrabe Gretin (18) katamarán: Moře ovládnou solární plachetnice a vodíkové parníky

Z Anglie do Ameriky vzala Gretu (plus jejího otce) moderní závodní jachta Malizia II, postavená roku 2015 na závody kolem světa. Kvůli úsporám hmotnosti nemá sprchu ani záchod, elektřinu získává z vln a slunce. Na zpáteční cestu přes Atlantik pak Greta „stopla“ o rok mladší katamarán La Vagabonde, na němž po světě plachtí mladá australská rodinka.

Byl to malý krůček pro člověka a jen o drobet větší pro lidstvo. Greta jistě část svého publika přiměla se přinejmenším zamyslet, zda je potřeba z plezíru létat neekologickými letadly. Přesednout na lodě však není zrovna praktické. Navíc ani lodě většinou nejsou zrovna „zelené“: jezdí na mazut, což je nejméně kvalitní složka ropy. Ohromně levná, ohromně špinavá. Lodní přeprava je tak odpovědná za 3 % všech emisí skleníkových plynů, jež lidstvo do ovzduší vypouští.

Mezinárodní námořní organizace (IMO) proto slíbila do roku 2050 zredukovat vypouštění skleníkových plynů na polovinu. Coby agentura OSN má minimální pravomoci, není v tom ale sama.

Dobrou zprávou pro ekology je, že největší kontejnerový přepravce světa, Maersk, je rodinná firma z Dánska, kde ekologii berou vážně. A tak gigant s flotilou šesti stovek plavidel, na nějž připadá asi 15 %  kontejnerové lodní přepravy na světě, slíbil do roku 2050 srazit své emise úplně na nulu (resp. na minimum, a to kompenzovat jinými metodami).

Spolu s americkým námořnictvem například Maersk testoval biopalivo z mořských řas. O třetinu firma redukovala emise jednoduchým nařízením: plout pomaleji. Pomoci mohou i efektivní nátěry trupů lodí a další vyladění stávajících plavidel.

Mærsk Mc-Kinney Møller v Gdańsku, první loď třídy Triple-E. | Slawos (CC BY-SA 3.0)

V minulých letech Maersk modernizoval flotilu o 31 obrů třídy Triple E, v době první plavby (2013) šlo o největší kontejnerové lodě světa (400 metrů na délku, 20 568 kontejnerů). Při objednávce firma kladla důraz také na úspornost a ekologii.

Pořád se jedná o klasické spalovací motory; Maersk zatím nemá jasnou vizi, co by mělo lodě budoucnosti pohánět, dost možná půjde o ekologicky vyráběná biopaliva nebo zkapalněný syntetický metan vyráběný nikoli z ropy, ale za pomoci obnovitelných zdrojů energie.

Trajekt Viking Grace s kapacitou 2800 lidí a k tomu spoustu aut se od roku 2013 plaví mezi Finskem a Švédskem. Od sesterských obrů společnosti Viking Line se liší čistotou komína: motory totiž místo mazutu spalují zkapalněný plyn (LNG), zajišťující skoro dokonalé hoření. Navíc si pomáhá nápaditou rotorovou plachtou, která při příznivém větru ušetří až pětinu paliva.

Viking Grace pluje na zkapalněný zemní plyn. | Viking Line

Jako se přestavují benzinová auta na LPG, tak zkouší belgická firma CMB pumpovat místo nafty vodík. Nulové skleníkové emise, z komínu jde jen H20. První taková loď, HydroVille, pendluje mezi Antverpami a Kruibeke a pobere až 16 cestujících.

Firma CMB aktuálně v antverpském přístavu buduje vodíkovou čerpací stanici, kde budou tankovat jak lodě, tak auta a autobusy.

V následujících měsících má vstoupit do služby podobná hybridní loď na naftu i vodík, HydroBingo. A to v Japonsku, kde se docela uchytila vodíková auta, pokrok v tomto druhu pohonu lze od Japonců očekávat.

První plavidlo, které vodík nejen spotřebovává, ale rovnou i vyrábí, je pokusný francouzský katamarán Energy Observer z roku 2017. Za pochodu, tedy plavby, získává energii ze slunce, větru i vln, jimiž generuje elektřinu; tu jednak skladuje v klasických li-on bateriích, jednak jí rozkládá elektřinu (elektrolýzou) na vodík a kyslík. Spálením vodíku pak získá energii, když zrovna nesvítí ani nefouká.

Jinou možností, jak využít k pohonu vodík, je spalovat ho v kotli a párou rozpohybovat píst. Ano, přesně jako James Watt a jeho následovníci, kteří akorát místo vodíku pálili uhlí. Vrátí se tak parníky? Vodíkovou parní lokomotivu zatím vyvíjí britská firma Steamology, jež na to dostala i slušný grant od vlády. Až technologii vychytají, začnou stavět i parníky.

„Dokážeme dodat elektrický, mechanický i hydraulický výkon v megawattovém měřítku, jakož i teplo, páru a elektřinu,“ popsal Matt Candy. Oproti technologii vodíkových palivových článků má velkou výhodu v tom, že parnímu systému nevadí houpání lodi ani nehrozí kontaminace slanou vodou.

Luxusní jachta za 14,8 miliardy s pohonem na vodík: Bill Gates kupuje superloď

Někteří se obracejí ještě víc do minulosti. Nač složitě převádět vítr na elektřinu, tou vyrábět vodík a ten spalovat, aby se roztočil lodní šroub, když lze větrnou energii rovnou využít k pohybu. Plachetnice možná nejsou zrovna rychlé a na vítr nelze vždy spolehnout, zato je to dokonale čistá a poměrně prostá technologie.

I na plachetnice má vliv pokrok; ty závodní, jakou si vyzkoušela i Greta Thunbergová, jsou majstrštykem dnešních inženýrů. Sice nic nespalují, ale vyrobit je z moderních materiálů také má ekologickou cenu.

Jiný přístup zvolila parta nadšenců z firmy Sailcargo. V Kostarice budují nákladní plachetnici ze dřeva. „Ale Ceiba se bude jednou věcí vymykat, bude mít jeden z největších elektrických lodních motorů na světě,“ popsala pro BBC Danielle Doggettová, ředitelka Sailcargo. Baterie se budou dobíjet ze slunce i lodním šroubem, když se zrovna popluje na plachty – jako když elektromobil brzdí (rekuperace).

Takhle má vypadat plachetnice Ceiba pro nákladní dopravu. | Twitter SailCargo

Doufají, že koncem roku 2021 ji spustí na vodu a napřesrok začne vozit do Kanady třeba kávu či biobavlnu a nazpátek elektrokola. Pobere jen devět standardních kontejnerů, takže velký byznys dělat nezvládne.

„Chceme ale ukázat, že to má cenu, abychom mohli inspirovat velké firmy k podobným krokům,“ dodává Doggettová. A za pár let, až se Ceiba osvědčí, chtějí začít stavět výrazně větší nákladní plachetnici. Přeprava to nebude levná, věří ale ve specifickou poptávku. Zákazníci a firmy požadující bio a ekologické produkty, které nezatěžují životní prostředí, se k nim zatím stejně nedostanou jinak než prostřednictvím „špinavých“ lodí. Plachetnice jim nabídne novou možnost.

Když už má mít loď takové plochy, škoda je nevyužít, řekli si japonští inženýři. Přepravní firma Eco Marine Power zkouší na lodi Aquarius Ecoship plachty osadit solárními panely. Tedy plachty, jsou to pevné kusy, do kterých se vítr opírá stejně jako do textilu. Musí se však ještě vyřešit, co za uragánu: sklopit ani skasat jako plachty tento vynález nejde. Podobný systém mají mít chystané lodi Super Eco Ship či Orcelle I/O na přepravu automobilů, ta navíc bude získávat energii i z vln.

Aquarius Ecoship se solárními panely místo plachet. | Eco Marine Power

Nejšetrnější doprava je ale ta, kterou nepotřebujeme, řekla by Greta a apelovala na spotřebitele, ať si kupují zboží a zejména jídlo lokální, které k nim přes moře vůbec cestovat nemusí.

Aktivistka Greta se po cestách, které ji zabraly několik měsíců, vrátila zpátky do Stockholmu. | reprofoto Twitter/Greta Thunberg