7°C
Koncept lesních školek je v zásadě prostý. Sází na vzdělávání dětí v přírodě pod širým nebem, namísto dřepění ve školních učebnách. Od toho se odvíjí pak nejrůznější aktivity, kdy děti tráví většinu času venku, chodí na procházky či na různé kulturní akce. K dispozici ale samozřejmě mají zázemí s pevnou střechou – pro případ nenadálých lijáků, přívalů sněhu nebo třeskutých mrazíků. V Holešovicích pro tyto účely mají přistavené dvě zateplené maringotky, a otevřenou bytelnou pergolu.
Místo bezdomovců děti
„O myšlence zřízení lesní školky jsme přemýšleli už takových pět let,“ sdělila radní Prahy 7 pro oblast vzdělávání Hana Šišková (Praha 7 Sobě) s tím, že tento fenomén se obecně začal v zahraničí klubat před takovými 10 lety.
Nejsložitější podle ní bylo vybrat jednak vhodné prostory, které školka našla v těsném sousedství MŠ a ZŠ U Studánky, a vyřídit legislativní náležitosti. „Obcí zřizovaná lesní školka je totiž v rámci legislativy určité novum. Proto přípravná fáze trvala těch pět let, přičemž samotná realizace už zabrala jen rok a půl.“
Ta spočívala především v úklidu a úpravě pozemku, na kterém se nyní školka nachází. Dříve to byl nevyužívaný cíp zarostlého vřesoviště s polorozpadlým drážním domkem u železniční trati, kam se sbíhali lidé bez domova. Holešovická radnice dala místu jednak nový život i smysl. Přičemž to městskou část ani nestálo nějaké jmění. Náklady uzpůsobení prostor, zřízení ekologického wc a umístění maringotek vyšlo radnici na 2 miliony korun.
Světská minulost
A proč vlastně maringotky? „Lesní školky nemohou fungovat v trvalé stavbě,“ upozorňuje Šišková. Radnice je prý sháněla přes inzeráty, na místo je pak dopravila těžká technika Lesů hl. m. Prahy. „Jedna z nich má skutečně světskou minulost,“ dodává. „Stavět novou školku je nesmírně finančně náročné. Kapacity školek jsou přitom nadoraz, tím spíše, že v Praze 7 se neustále staví nové obytné domy. Formát lesní školky je relativně velmi levný způsob, jak počet míst navýšit.“
V jedné z maringotek mají děti prostor pro různé volnočasové aktivity na hraní, mají tam své zázemí včetně oblečení a podobných drobností, přičemž to náhradní se v podzimních deštivých dnech obzvláště hodí.
Ta druhá slouží k odpočinku a spánku po obědě. Obě maringotky jsou vyhřívané, takže i při teplotách pod 0° C děti neprochladnou. Aktuálně jich do školky dochází 20 ve věku od dvou do šesti let, přičemž podle starosty Prahy 7 Jana Čižinského (Praha 7 Sobě) je o další místa vysoká poptávka.
Co další? Přibudou u Vltavy?
„Dochází nám mnoho dotazů na příští školní rok, tudíž zájem o tuto formu vzdělávání dětí je velikánský,“ sdělil starosta a dodal, že denně na toto téma vede rozhovory s různými volajícími rodiči. „Z jiných městských částí už se na nás také obrací, jestli bychom s nimi sdíleli naše zkušenosti. Je to cesta, kterou evidentně zajímá více městských částí, než jen Prahu 7,“ míní.
Dodal dále, že radnice se už „velmi decentně“ zaobírá možnostmi vzniku dalších lesních školek. Ideální místo by podle něho bylo opět poblíž Stromovky, na Štvanici, či někde u břehů Vltavy.
Běžný den ve školce
Na to, jak to v lesní školce Bobulka chodí, jsme se zeptali vedoucí učitelky Pavly Šandové, která má jedenadvacetileté zkušenosti z výuky v mateřských školkách. „Děti se scházejí standardně v 8 hodin ráno. Následně si povíme, co ten den budeme dělat,“ vysvětluje s tím, že všechny úkoly a cíle realizují venku. Po ranním cvičení a svačině přichází na řadu odchod ze zázemí školky do přírody, kde realizujeme téma dne, vracíme se až na oběd. O stravování se pak stará jídelna v přilehlé škole, která dětem dodává teplé pokrmy v termoboxech.
A co se týče dalších aktivit? „Věnujeme se objevování a zkoumání přírody. Venku normálně malujeme, kreslíme, zpíváme i hrajeme na hudební nástroje, hrajeme divadlo,“ vypočítává Šandová. „V podstatě jde o cíle, kterými se řídí všechny veřejné mateřské školy. Jen je to tady pod širým nebem, což v dětech utužuje vztah s přírodou a napomáhá to i jejich kreativitě a vývoji,“ myslí si. Děti často pracují i s nástroji, třeba s noži, samozřejmě pod bedlivým dohledem čtyř dospělých lektorek. A také se podílí na údržbě zahrady, která je pro ně jedním velkým hřištěm na hraní. Do značné míry se v nejútlejším věku učí samostatnosti.
A že by se snad nudily z nedostatku hraček typických pro školky? „Když jsou tu, ani žádné nevyžadují,“ těší vedoucí učitelku. „Stačí jim, že jsou v přírodě, hrají si se vším, co mají k dispozici, i mezi sebou. Kluci si třeba na podzim vyrobili dráhu pro kaštany. A osobně si také myslím, že se děti adaptovaly během prvních dnů daleko lépe, než v uzavřené třídě mateřské školy.“
Za pět vlaků dvanáct
Velikou atrakcí je pak pro děti okolo vedoucí železnice, přes kterou jezdí vlaky mezi Bubny a Dejvicemi. „První tři dny byly z vlaků úplně u vytržení. A ani dnes to pro ně není rutina, i když si zvykly,“ líčí Šandová. Ve školce si podle projíždějících spojů v podstatě i řídí čas. „Kolikrát jim říkám, že ještě ujede osm vlaků, než si pro ně přijde maminka nebo tatínek. A děti ty vlaky potom skutečně počítají,“ uzavírá.
