7°C
„Zážitek, který dodneška nosím v hlavě, je Jiřinino představení Idiotka, které jsem v šedesátých letech viděl v Divadle Komedie, což byla malá scéna Městských divadel pražských. Říkám Jiřinino představení, protože dojem z ní byl tak oslnivý, že si už zaboha nevzpomenu, kdo tam hrál s ní. Bylo to něco úchvatného, role na pomezí tragédie a komedie. Jiřinu jsem vždycky obdivoval pro její talent a univerzálnost. Když někoho s takovým umem obsadíte do pohádky, komedie, dramatu nebo tragédie, vždy vám z toho vyjde obrovský zážitek. Později, když už jsme se setkali osobně, jsem ji musel ocenit jako fantastickou partnerku. Chovala se ke mně úžasně přívětivě, byť to samozřejmě mohlo být dáno i tím, že jsem synem Jiřiny Štěpničkové, se kterou se měly rády.“
Osud vaší maminky je všeobecně známý, byla to herecká legenda, na kterou komunistický režim připravil past a která skončila na léta ve vězení. Určitě se ale s Jiřinou znaly. Jaký k sobě měly vztah?
„Pokud jsme hovořili o mé mámě, Jiřina se o ní vždy vyjadřovala s obdivem. A vím, že moje máma uznávala zase Jiřinu. Máma byla z kriminálu v Pardubicích propuštěna na amnestii v roce 1960, měla velmi podobný osud jako Jiřinin tatínek, a i tohle spojení možná hrálo v té vzájemné úctě svou roli. Navíc jsme bydleli v Římské 43, kousek od Vinohradského divadla, takže se mohly i potkávat… Ale v divadle se nikdy nesetkaly, máma na Vinohradech skončila v roce 1951, a Jiřina tam nastoupila až v roce 1967, kdy už byla máma po propuštění v Realistickém divadle. Takže Jiřina nemohla být ani u toho, když se v hereckém souboru hlasovalo o mámino nejpřísnější potrestání a podepisovala se petice.“
Vaším asi nejvýraznějším setkáním s Jiřinou Bohdalovou, alespoň pro televizní diváky, je seriál My všichni školou povinní. Ona hrála rozvádějící se manželku Vladimíra Brabce a vy jejího nového partnera…
„V souvislosti s tímhle seriálem si vybavuju hlavně jednu scénu! Točil se Silvestr, kde si s Jiřinou připíjíme na Nový rok. Jenže tenkrát věci, jako bylo šampaňské bez alkoholu, neexistovaly, takže se točilo s pravým. Otevřel jsem lahev, nalil každému decku do šampusky, ťukli jsme si, a já v záběru do sebe skleničku na jeden lok obrátil. Ovšem Jiřina, jak je to chytrá herečka, si jen tak lízla. Záběr se totiž málokdy povede napoprvé, jednou vám sedne na objektiv moucha, podruhé se něco porouchá, zkrátka, pořád je něco. Tuhle scénu jsme točili skutečně desetkrát. To znamená, že jsem otevřel deset lahví šampaňského a vypil ho litr! (smích) Po natáčení jsem byl jako metla, a ještě ke všemu jsem ten samý den večer měl ve Stavovském, tehdy Tylově divadle, premiéru Čapkovy Matky. Petr Štěpánek mě tam musel dávat dohromady. (smích) Vzpomínám na to v souvislosti s Jiřinou a s tím, že tehdy jsem pochopil, co to je chytré a předvídavé herectví.“
Mrzí vás, že jste spolu nikdy nestáli na jevišti? Jiřina je spojená zejména s vinohradským divadlem, vy jste už dlouhá léta v Národním, proč jí tam vlastně nikdy nenabídli angažmá? To je přece meta pro každého herce.
„Národní divadlo byla meta, ale nezapomeňte, že byla jiná doba, co se politiky týče. Jiřina byla velmi svobodomyslná a dávala to hodně najevo. A to komunističtí předáci v Národním divadle nemohli přenést přes srdce. Je to sice jen moje domněnka, ale tak nějak to mohlo být. Zahráli jsme si spolu ale hodně, v Československé televizi a u filmu jsme se setkávali poměrně často.“
Není v divadle ten kontakt intenzivnější? Už kvůli zkouškám a podobně.
„Možná, ale v televizi se kdysi zkoušelo pomalu stejně intenzivně jako na divadle. Byly kamerové zkoušky, zkoušel se scénář, času jsme spolu strávili opravdu hodně.“
A to se ví, že Jiřina si na zkoušky potrpí…
„Nikdy jsem o tom neuvažoval, asi proto, že mám stejné herecké zásady jako ona. Zkoušení mi nepřijde jako nic neobyčejného nebo nenormálního, pro mě je to samozřejmost. K herecké práci je to potřeba, nemůžete přijít před kameru jen tak, a něco si tam povídat, jak vás zrovna napadne.“
Setkal jste se i s její příslovečnou rázností na place?
„Ano, její hlas je nekompromisní, ale na to jsem zvyklý, protože moje máma byla taky taková. Velmi tvrdá ženská.“
Jiřina si prý předchází některé profese…
„A co myslíte, že dělala moje máma? (smích) Když vás osvětlovač špatně nasvítí a kameraman špatně zabere, můžete se zbláznit, ale bude to stát za prd.“
Patří nějaký její film k vašim oblíbeným?
„Nerozlišuji mezi jejími rolemi, beru ji prostě jako Jiřinu. Ve všem je dobrá. A hlavně je s ní, promiňte mi ten výraz, sranda. Stejná, jako byla s Láďou Menšíkem. Ten když přišel do herecké šatny, všichni jsme padali smíchy, protože ten nezavřel pusu a padala z něj jedna perla za druhou. Já si kvůli němu prokousal rty, protože takhle jel i před kamerou. Hráli jsme spolu v nějaké detektivce, jednalo se o vážnou věc, on mne vyslýchal, ale jel takovým způsobem, že abych zůstal vážný, musel jsem se kousat do rtů. A Jiřina je takový Menšík v sukni. Jen je oproti němu ukázněná. Mimo záběr je vtipná, dělá srandy, ale před kamerou je na ni spoleh.“
VIDEO: Unikátní novinka o Jiřině Bohdalové: Na herečku v knize „práská“ rodina i přátelé!
Unikátní novinka o Jiřině Bohdalové: Na herečku v knize „práská“ rodina i přátelé! Petr Macek, Aleš Brunclík
Celý rozhovor najdete v knize Vždycky upřímná Jiřina Bohdalová. O Bohdalce a pro Bohdalku – jak zní podtitul knihy odvolávající se na hereččiny blížící se devadesátiny – hovoří i ti, kteří běžně veřejně příliš nevystupují, vážené legendy jako Josef Somr (86), Petr Nárožný (82), Viktor Preiss (73)… Své autentické zkušenosti s Jiřinou dávají k dobru i Dagmar Havlová (67), Karel Šíp (75), Jiří Lábus (70), Martin Dejdar (55), Zlata Adamovská (61) a mnozí další. A prostor dostává samozřejmě i dcera Simona Stašová (55)!
Nová kniha, která se může stát i krásným vánočním dárkem pro někoho z vašich blízkých, je už nyní v prodeji v e-shopech všech knihkupectví a také na webu ikiosek.cz!
