„Byl jsem se jako mladík párkrát podívat na soutěžích, které se jmenovaly Hledáme nové talenty, a už tam Karel vyčníval. Ne každému se to samozřejmě líbilo, protože tenkrát byly v módě barytony a najednou se objevil tenor, který používal i různé feelingy, tedy zdobení hlasu. Každá novinka je přijímaná s rozpaky, než si na ni lidi zvyknou. Později také zpíval v kavárně Vltava, což byl moderní podnik pro mládež, velice in, jak by se řeklo dnes. Hrál tam živý orchestr, tančilo se tam, ale nebylo to moc velké, lidé často stáli frontu, aby se tam vůbec dostali.“

*Tipnul byste si tenkrát, kam až to povede?

„Podvědomě jsem cítil, že má naději na to být hvězdou. Nikdo přirozeně neodhadl, že se jeho hvězdnost posune až do takové roviny, do jaké se později dostal. Tyto věci se odhadují velmi komplikovaně. Ale vnímal jsem jeho charisma, lidé věřili tomu, co zpíval, a svým zpěvem v nich probouzel štěstí. Také chodil nadstandardně dobře oblékaný, a přitom z něj byla cítit pokora. Nevynechal žádnou babičku, která ho zastavila. Vytvořil si gloriolu slušného, pokorného a moudrého člověka. A to byl přitom mladičký!“ 

*Kdo mu v začátcích nejvíce pomohl?